Nech ho vyplakat, ať si posílí plíce a pochopí, že řevem si nepomůže

Pláč je zkrátka pro malé dítě komunikační prostředek. Pochopitelně, že naslouchat pláči není nikomu příjemné. Je to opravdu iritující zvuk, který může mnohé dokonce stresovat, někteří se z něj dokonce hroutí. Navíc miminka v západní kultuře prý bez zjevného důvodů propláčí během prvních tří měsíců i dvě hodiny denně. Píše to Aletha Solterová ve své knize Moudrost raného dětství.

Osobně se snažím pláč vždy co nejdříve utišit. Nikdy bych nenechala plačící miminko bez pomoci. Snažím se zjistit příčinu pláče a všemožným způsobem ho utišit. Nabídnu náruč, nakojím, pohoupu. Zkouším nemožné proto, aby se dítě dostalo do pohody. Nejen kvůli němu samotnému. I kvůli mně. Samotnou mne dětský pláč poměrně ničí. Vadí mi zvuk samotný a vadí mi, že mé dítě není v pohodě. Nikdy jsem nepochopila maminky, které jdou se řvoucím dítětem v kočárku zcela bezstarostně a vůbec je netrápí, že jejich maličký uzlíček pláče, až se zalyká.

Proč miminka pláčou? Těch důvodů může být víc. Mohou mít hlad. Možná je jim velké teplo nebo naopak cítí zimu. Často pláčí proto, že potřebují vylučovat nebo proto, že už se zadařilo a mají plnou plenku. Někdy mají málo podnětů, jindy hodně. Stává se také, že je něco bolí. Bříško, zoubky. Ty bolesti se však těžko identifikují. Ale často miminka pláčí také proto, že prostě potřebují přítomnost své maminky.

Naše babičky a dost možná ještě maminky razí heslo: „Nech ho vyplakat, posílí si plíce.“ Mnozí ještě dodají, že miminko tak pochopí, že řevem si nic nevymůže. Nebo to, že když nenecháte vyplakat, naučíte si ho na náruč a už se toho nezbavíte. Budete pořád jen chovat v ruce. Stane se z něj malý závislák. Vážně? To, že pláč posiluje plíce je dávno vyvrácený mýtus. Není to tak. Pláč rozhodně plicím nepomáhá. Ačkoliv se musí nechat, že pláč jako lidé opravdu potřebuje. Podle mnohých odborníků léčí naše tělo i duši. Pláč totiž poskytuje cestu, jak se vyrovnat se stresovou zátěží. Navíc pláč umí vyplavovat endorfiny, jejichž součástí je hormon oxytocin. Pláčem nonverbálně signalizujeme žádost o pomoc nebo touhu sdílet emoce. A právě poslední zmíněné je třeba si zapamatovat. Když pláče miminko, volá o pomoc a sdílí emoce.

Pojďme dál. Je pravda, že pokud necháte miminko vyplakat, pochopí, že řevem si nic nevymůže? Ve své podstatě vlastně ano. Ale za jakou cenu? Pláč rozhodně není způsob manipulace miminka s dospělým. Pokud miminko pláče a dospělý nepřichází, miminko to po nějakém čase vzdá. Pokud vyplakání praktikujete při usínání, možná tím pro sebe získáte klidné večery a noci. Ale za jakou cenu? Tím, že necháte miminko vyplakat a nenabídnete mu svou náruč, si zaděláte na problémy. Ničíte si vztah se svým dítětem. Nedáváte najevo lásku a důvěra mezi vámi upadá. Dítě se pak cítí přehlížené.

Však si to představte. Miminko nepláče jen tak. Možná chce jen maminku, možná má žízeň nebo se bojí. Devět měsíců bylo miminko u maminky. V bezpečí. Cítilo její srdce a hlas. A najednou je samo. V tmavém pokoji. A maminka nepřichází. Přesto, že ji slyší vedle. Zrada. Duše dítěte trpí. Maminka mě asi nemiluje, myslí si. Snaží se ze všech sil upoutat pozornost. Marně. Po čase to vzdá. Je emocionálně prázdné. Nemilované. Otupělé. Zastavte to dříve, než si dokonale narušíte vztah se svým dítětem, které vám to později dost možná vrátí. Vy necháte plakat do polštáře miminko, necháte ho zoufale volat o pomoc. Je možné, že se ve stáří také nedovoláte. A nebo ještě mnohem dříve. Dítě ve vás nebude mít žádnou důvěru.

Mnozí slýchají to, že pokud miminko zvednete při každém zaplakání, stane se na vás závislé. Bude to mamánek, kterému se budete muset neustále věnovat. Pečovat o něj. Už se ho nezbavíte. Upřímně? Pořizoval si někdo děti proto, aby se jich zbavoval? Ano, někdy to není jednoduché, ale pokud máte kontaktní dítě, bude potřebovat vaši pozornost a vaše objetí. Není to o tom, že byste ho to naučila chováním v raném věku. Na vaši náruč přece miminko dávno zvyklé je. Strávilo s vámi devět měsíců v naprosté blízkosti.

Kojící maminky často kojí na požádání, uvědomují si, že kojení není jen jídlo, ale také pití a prostředek, jak miminko uklidnit. A pak slýchají, často i od nejrůznějších lékařů, že je to vlastně špatně. Je to podle nich rozmazlující. Pletou si na sebe bič. Dokonce už jsem slyšela i to, že pokud plačící miminko uklidníte kojením, zaděláváte mu tím na problém do budoucna. Prý bude závislý na jídle a každý stres bude zajídat. A bude trpět obezitou. Nesmysl, který by neměl z pusy vypustit nikdo, natož lékař, který má jistou autoritu.

Je jasné, že není jeden jasný návod na výchovu. Každý máme svůj vlastní názor, zkušenosti a pohledy na svět. A každé miminko je jiné a potřebuje jiný přístup. To je všechno v pořádku. Jistě se však shodneme na tom, že pláč je komunikačním projevem miminka, které neumím hovořit. Rozhodně není cílem miminka vás naštvat, vytočit a jen tak z plezíru vám ničit klidný večer. Proč tedy z odborného hlediska není vhodné nechat miminko dlouho plakat? Emoce, na kterých tedy rozhodně záleží, pro tentokrát stranou:

Zdroj: psychologie.cz, idnes.cz, evalabusova.cz, prosimspinkej.cz, mamila.sk, vendulakocianova.cz