Článek
Poprava se vstupným
Schimak byl pachatelem strašlivých skutků. Za vše, co provedl, dostal trest smrti. Proces se konal u krajského soudu v Novém Jičíně a soudní stání byla tehdy velmi sledovaná. Sjížděli se na ně novináři z Prahy, Brna i Vídně. Schimak se choval zarputile a vinu odmítal. Nakonec však soud vyřkl rozsudek, že bude oběšený. Poprava měla být vykonána Novém Jičíně.
Šlo o veřejnou popravu, na kterou se prodávaly vstupenky. Byla to událost, o kterou byl opravdu velký zájem. Spousta lidí si nechtěla nechat ujít popravu. Platili za to, že uvidí, jak umírá vrah. Lístků bylo méně než zájemců. Proto lidé lezli na kaštany kolem plotu věznice, aby smrt slavného vražedníka viděli. Popravu přijel do Nového Jičína vykonat z Vídně císařský kat Rudolf Seyfried.
Radek Polách, historik, který se tématem zabýval říká, že mozek Antonína Schimaka byl vyňat z lebky a zaslaný do Vídně na odborné zkoumání. Odborníci chtěli zjistit, zda na mozku nenajdou anomálie, které by svědčily o zločinných sklonech. Studie o něm byla publikovaný později v odborném tisku. Je možné, že mozek českého vraha je dodnes někde ve vídeňském archivu.
Vrah a zloděj
Ptáte se, za co vlastně dostal Schimak provaz? Bylo toho více. V podstatě se stal sériovým vrahem. Neštítil se však ani loupeží. Psal se 13. květen 1887, když na faře ve Slezské Ostravě třikrát vystřelil na pátera Jana Bittu. Toho zachránil kabát. Pachatel ukradl 8000 rakouských zlatých. Druhý den byl mezi Novou Vsí a Zábřehem nalezený Josef Karnovský. Smrt nastala střelnou zbraní, kterou se střílelo i na faře.
Zavražděný si domů nesl výplatu. Motiv vraždy byl tak zcela jasný. Vražda pro peníze. Jenže to ještě neměl být konec. Další den se u císařské silnice našla další tři těla. Byl to Josef Magera, jeho těhotná žena a dělník Ferdinand Buroně, otec osmi dětí. Vzhledem k tomu, že bylo den po výplatě byl motiv stále stejný. Nezměnila se ani vražedná zbraň. Policie nasadila všechny muže, nasazeni byli i vojáci.
V podvečer 15. května došlo v Odrách k další vraždě. Tentokrát se stal obětí statkář František Walzl. Svědkové, kteří viděli vraha utíkat, ho poznali. Šlo prý o Antonína Šimáka, rodáka z Nových Sadů nedaleko Oder. Policie ho však stále neměla. Vrah chtěl ukrást prádlo, ale vyrušil ho Josef Kulavík. Šimák ho postřelil a utekl z místa, jenže si nestihl sebrat boty, které si sundal, aby neudělal stopy. A z bot se stal předmět doličný.
Měli ho a pustili
Policie tedy intenzivně hledala vraha. A skutečně ho lapli. Jenže když našli muže, který zcela odpovídal popisu a poprosili ho, aby se jim prokázal, uviděli doklady na jméno Antonín Kazílek. Takže ho pustili. Až 18. června našli mrtvolu Kazílka. Byl ve spodním prádle a střelený do hlavy. Vraha tak nakonec dopadli až 27. června v hostinci v Červené Vodě. V této obci vyloupil poštu a postřelil hlídače. Při zadržení u sebe měl dvě pistole, doklady Kazílka a seznam zámožných občanů z kraje.
Dětství a život před vraždami
Antonín Šimák se narodil v dubnu 1861 v Odrách do německy mluvící rodiny. Osm let docházel do školy a vyučil se soukeníkem. Jeho rodiče však brzy zemřeli a on sklouzl k životu na okraji společnosti. Začal krást a byl často trestaný. Ve dvaceti byl poslaný na šest let do vězení. Seděl na Mírově. Vězení ho rozhodně nenapravilo. Právě naopak. Už ve vězení plánoval, jak po propuštění bude ve své nelegální činnosti pokračovat.
Byli to jeho spoluvězni, kdo mu dal tipy na zámožné osoby, převážně na severní Moravě. On si všechno pečlivě poznamenal do svého zápisníku a čekal, až bude propuštěný na svobodu. To se stalo v květnu 1887. Schimak na nic nečekal a hned po propuštění začal vraždit a krást.
Jeho odkaz v okolí
Jméno Anton Schimak bylo počeštěno jako Antonín Šimák. Hulvákům, kde spáchal čtyři vraždy během dne, se dlouho po tragédii říkalo Šimákov a Hulváckému kopci zase Šimákovec. Označení Šimák se na Ostravsku stalo velmi urážlivým. Bylo to podobné jako slovo grázl.
Zdroj: idnes.cz, dvojka.rozhlas.cz, cs.wikipedia.org
