Článek
Děti jsou někdy impulzivní a spory řeší bohužel ručně, ne domluvou. Své o tom ví maminka Ilona. Její syn totiž hned na počátku září jednu situaci ve školce vyřešil po svém. „Matyáš spolužačku pleskl proto, že mu překážela,“ vypráví maminka Ilona. Ta se k situaci samozřejmě postavila čelem a byla připravená synovi doma vysvětlit, že takto se situace rozhodně řešit nemá. Jenže ve školce to už vyřešili za ni. Ilona samozřejmě chápe, že bylo třeba ihned zasáhnout. Jenže jí zarazilo, jak učitelka situaci řešila.
Ilona vypráví, že ve chvíli, kdy jí učitelka situaci vylíčila, se nezmohla na nic víc než to, že odkývala, že se synem promluví. Později se jí však situace v hlavě rozležela. „Neřeším, jestli Matyáš jednal správně. Samozřejmě, že nejednal. Jenže podle mě se správně nezachovala ani učitelka,“ myslí si Ilona. „Upřímně si nejsem jistá, jestli je podle aktuálních pravidel pro mateřské školy vůbec přípustný podobný trest,“ říká Ilona. Dodává však, že s formou trestu osobně žádný problém nemá.
„Učitelka mi řekla, že ho nechala hodinu sedět na lavičce stranou od ostatních. Pak dodala, ať mu doma domluvím,“ říká Ilona. Sama uznává, že separace od ostatních je v takové chvíli dobrým řešením. Zarazila ji však nepřiměřená doba, po kterou musel její syn sedět vyloučený z kolektivu. „Myslím si, že hodina je pro tříleté dítě skutečně dlouhá doba,“ přiznává Ilona. Podle jejího názoru by stačilo odloučení na pět nebo deset minut. „Pak by to podle mě dávalo smysl,“ dodává.
Nevěděl, proč tam je
Podle Ilony si tříleté dítě beztak po několika minutách přestane uvědomovat, proč vlastně sedí na lavičce stranou od ostatních a najde si nějakou zábavu. „V prvních minutách možná přemýšlí, ale pak na incident úplně zapomene,“ myslí si Ilona. Podle ní syn pravděpodobně po prvních pěti minutách úplně zapomněl, jak se na lavičce ocitl a našel si nějakou jinou zábavu. „Když se nudí, hraje si s prsty a proplétá je. Nebo si jen tak pokopává nohama a soustředí se na nějaké dění okolo,“ vypočítává Ilona.
Učitelka jí prý ani neřekla, jestli si se synem pak také promluvila a vysvětlila mu, že toto se nedělá. „Ani nevím, jestli mu řekli, aby se spolužačce za své chování omluvil. Na tom bych trvala já,“ říká Ilona. Situaci by chtěla s učitelkou řešit. Jenže hned druhý den po incidentu musela nechat Matyáše ze školky doma, protože onemocněl. „Doma jsme byly skoro čtrnáct dní a po telefonu jsem to řešit nechtěla,“ dodává. Přiznává, že teď neví, jak se k tématu vrátit. Přece jen se incident stal před poměrně dlouhou dobou. „Počítám s tím, že si s učitelkou promluvím. Jen nevím, jak to zformulovat tak, abych zcela neshodila její autoritu. To bych opravdu nerada,“ přiznává Ilona.
S Matyášem doma promluvila a vysvětlila mu, že když mu někdo překáží, nemůže ho praštit. Vysvětlila mu, že by měl požádat spolužačku, aby uhynula. Matyáš to prý odkýval a vypadá to, že porozuměl. Otázkou je, jak se příště zachová v praxi. Přece jen je to ještě docela malé dítě, které často rodičům spoustu věcí odsouhlasí a realita je pak docela jiná.
Jak byste se v podobné situaci zachovali vy? Zdá se vám adekvátní, aby tříleté dítě sedělo celou hodinu na lavičce za trest? Jak byste se zachovali jako rodiče, kterým by toto oznámila učitelka?
