Článek
Chi Chi Tornado, občanským jménem Petr Vostárek, není na scéně žádným nováčkem. Jako drag queen začal vystupovat v devadesátých letech. Od počátku si budoval svou uměleckou personu a je považovaný za matku českého dragu. Není tak divu, že právě Chi Chi dostala šanci moderovat pořad, kde vítá hosty z řad drag queens. S lidmi s podobným přístupem k životu a stejnou zálibou hovoří o osobních potížích, šikaně, vztazích, ale i o módě.
Nekorektní humor? Sodoma Gomora?
Je vidět, že Chi Chi, stejně jako její hosté, umí hovořit o vážných tématech bez obalu, ale také si ze sebe a z ostatních umí udělat legraci. To se však pravděpodobně dneska už nenosí. K pořadu, který je k vidění pouze v iVysílání, směřují násilné a nenávistné komentáře. Komentáře za hranou lidskosti. Zarazilo to i samotnou Chi Chi. Do takové míry, že přemýšlí o konci kariéry. Po více než třiceti letech.
Česká televize už se proti komentářům vymezila tiskovou zprávou, ve které odmítá tyto projevy jakožto nepřijatelné v demokracii a také projevy v přímém rozporu s hodnotami tolerance, respektu a vzájemného porozumění. Je opravdu zarážející, že se ještě v dnešní době najdou lidé, kteří drags uráží. Přitom právě převlékání mužů za ženy rozhodně není žádnou novinkou. Jak připomněl Petr Vostárek pro DVTV, divadlo Járy Cimrmana je postavené na dragu. To nikdy nikomu nevadilo.
Historie a současnost
Drag queen je muž převlečený za ženu. Svým oblečením a chováním takový muž karikuje ženu. Cílem je zábava nebo umělecký počin. Drag queen show nedělají pro sexuální vzrušení. Ani není třeba v představení hledat něco úchylného. Vždyť počátky drags pochází už z dob, kdy v divadlech mohli hrát jen muži. Počátky lze tedy hledat už ve starověkém Řecku a Římě. Není to nic moderního. Nic, co by vzniklo v posledních letech.
Historicky drag queen souvisí s travesti shows. Drag queen se však odlišuje od travesti důrazem na vlastní osobu. Travesti je především o napodobování slavných osobností. K velkému rozvoje drags a travesti došlo v USA ve 30. letech 20. století. Do mainstreamu se dostal drag ve Spojených státech na začátku 21. století, právě díky televiznímu pořadu. U nás je to, zdá se, stále velký problém. Přitom travesti show jsou velmi oblíbené. Když se ve veřejném prostoru objeví informace o tom, že některá skupina vystupuje, není radno zahálet v nákupu lístku. Obvykle je velmi rychle beznadějně vyprodáno.
A rozhodně tato vystoupení nenavštěvují jen příslušní LGBTQ+ komunity. Vlastně právě naopak. Když se zeptáte pořadatelů, všichni do jednoho vám řeknou, že jejich představení navštěvují především ženy středního a staršího věku. Maminky nebo babičky od rodin, které chtějí upustit páru. Zasmát se. Pobavit se. Pravda je, že muži jsou na vystoupeních spíše v menšině. Jako by se styděli. Báli. Ostatně pokud jsou v menšině, často se nechtěně stanou součástí vystoupení. A někteří muži to nedobře nesou. Důležité však je, že umělci - muži převlečení za ženy se zmalovaným obličejem a vysokými podpatky - lidi baví. Tak proč tolik vadí v televizi? Respektive v pouhém internetovém vysílání?
Možná to není o queer lidech
Je možné, že nenávistné komentáře nejsou v samotném důsledku o queer lidech. Možná nejsou čistě o nenávisti k určité komunitě lidí. Snad to není o tom, že divákům vadí menšiny. Je možné, že jsme se jen přestali umět bavit. Že jsme zapomněli, co je to humor. Místy až nekorektní. Humor, který jsme my Češi uměli vždycky skvěle. Humor, který dokázal odlehčit život. Máme spoustu starostí a bavit už se neumíme. Za to pomlouvat, nadávat a kritizovat všechno nám jde stále skvěle.
Už jsme zapomněli na Českou sodu? Nebo krátce po revoluci prostě nevadil kontroverzní humor, který si dělal legraci z určitých skupin osob nebo konkrétních lidí? Humor, který si dělal legraci ze společnosti i tehdejší doby? Pravda, pořad musel skončit právě proto, že vadil. Vadil však politikům. Měl problémy s Radou pro rozhlasové a televizní vysílání. Rozhodně však nevadil divákům. Naopak. Milovali ho. Vadila by dneska Česká soda divákům? Pravděpodobně ano. Jedni by se ozvali proto, druzí pro něco jiného.
Svoboda a práve všude
Naučili jsme se, že máme svá práva. Že máme svobodu projevu. Ale zapomněli jsme na to, že naše svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého. Zapomněli jsme na obyčejný lidský respekt. Zapomněli jsme na to, že názor můžeme mít jakýkoliv, ale to neznamená, že s ním budou souhlasit všichni. Zapomněli jsme na to, že názor se dá vyjádřit i slušně, korektně. Bez toho, aby někoho urazil. Pod rouškou anonymity si hrajeme na hrdiny. A tím kazíme radost ze života lidem jako je Chi Chi.
Já ji fandím. Chi Chi nezapomněla, jaké to je dělat si z vážných věcí legraci. Umí se na svět podívat s nadhledem. Umí se zasmát sama sobě. Umí se bavit. Chi Chi, nenech si to vzít. Nenech se odradit! Bez tebe a tobě podobných nás zahltí smutek, nenávist a deprese. A nikdo přece nechce život jen přežít. Užijme si život. Se vtipem. S odlehčením. Stejně z něj nevyvázneme živí…
Zdroj: respekt.cz, ceskatelevize.cz, wikiwand.com, dvtv.cz
