Říkali jí Sestra Smrt. Marešová nikoho nezabila, přesto jí hrozilo doživotí

Život se jí i její dceři obrátil naruby ve chvíli, kdy byla obviněná ze šesti vražd pacientů rumburské nemocnice. Ti zemřeli za zvláštních okolností v roce 2014 a jeden z lékařů obvinil právě paní Marešovou. Veřejnost ji ihned odsoudila. Nebyly důkazy. Neexistovala jistota, že za skutky může právě Věra Marešová. Navíc bychom měli ctít presumpci nevinny. Přesto se stala někým, s kým najednou nikdo v okolí nehovořil. Přišla o práci, o jediný příjem pro sebe a studující dceru. A hrozilo jí doživotí. Nikdo se neptal, jak se cítí. Nikdo nebral ohledy na její dceru.

Podle obžaloby Marešová zabíjela pacienty jednotky intenzivní péče draslíkem, aby si ulehčila práci. Jenže revizní posudek otravu draslíkem nepotvrdil. Znalci z Fakultní nemocnice v Olomouci to jasně odmítli. K osvobození Věry Marešové velkou měrou přispěla také politička, lékařka a pedagožka Milada Emmerová. Ta o kauze náhodně zaslechla v televizi a dost jí zaujalo, co slyšela. Nedávalo jí to smysl. A proto se rozhodla, že se alespoň pokusí zdravotní sestru zachránit před trestem, který si nezaslouží.

Miladu Emmerovou zaujala informace, že lékař, který vysokou hodnotu draslíku u pacientky zjistil, odebral krev až po smrti ženy. „Já jsem si hned řekla, že když nabere krev ze zemřelého, nemůže čekat nic jiného než patologickou hodnotu. Říkala jsem si, co s tím udělám, někde to napsat, přednášet, to tu sestru nezachráním. Takže jsem to napsala přímo k soudu, a to paní advokátce. Tím se začal odvíjet náš příběh,“ vysvětlila pro Český rozhlas Plzeň. Napsala tedy, že by bylo na místě udělat revizní posudek. A tak se také stalo.

Přitom ještě Emmerová vysvětlovala, že po odebrání krve ze zesnulého člověka se nemůžeme dočkat jiné než nadhraniční hodnoty draslíku, jelikož při zástavě oběhu dochází k nejrůznějším změnám. A mimo jiné pak stoupá také draslík. Věra Marešová měla štěstí nejen na náhodnou divačku, která se v záležitostech vyznala, ale také na paní advokátku, která se snažila ji zachránit. Přesto všechno musela nevinná žena ve vězení strávit více než 400 dní. Více než rok života ztracený.

A ani osvobození zcela neočistilo její jméno. Jak podotkla Emmerová, zazněl rozsudek „in dubio pro reo“, tedy „pro nedostatek důkazů osvobozena“. Soud tedy jednoznačně neřekl, že nevraždila. Vlastně jen připustil, že nemá dostatek důkazů na to ji odsoudit. Předseda senátu u soudu tehdy řekl, že soud neshledává žádné důvody, pro které by se měl domnívat, že by důkazy soudních znalců znaleckého ústavu byly neúplné, pokud byly v rozporu se znaleckým posudkem znalce Matlacha.

Navíc soudce přihlédl také k tomu, že lékař Vondráček, který prakticky celou kauzu svým podezřením a odběrem krve zemřelého odstartoval, vše nehlásil hned. Pokud měl podezření na trestný čin, měl to hned oznámit na policii. Jenže on několik dnů čekal. A možné důkazy tak byly ztracené. Proč nešel na policii hned? Na co vlastně čekal? A chtěl opravdu jen poukázat na nějakou špatnost nebo chtěl sestře Marešové uškodit? Věřme, že měl jen nejčistší myšlenky, které však ublížily nejednomu člověku.

Věra Marešová se nakonec dočkala svobody, a dokonce také finančního odškodnění. U soudu žádala o 5 milionů korun, dostala 2,27 milionu. Popisovala, jak ji kauza poškodila. Zažívala psychické ataky a trápily ji silné průjmy způsobené stresem. Psychické a fyzické problémy prý u ní přetrvávají dodnes, musí brát antidepresiva. Navíc ji stíhání narušilo vztahy v rodině. Mělo vliv na její dceru, která musela přerušit studium a snášet tlaky z okolí. A její bratr byl přesvědčený o její vině. Přišla o spoustu přátel ve svém rodném městě. Byla vyvrhelem.

Nakonec se pod tíhou kauzy musela odstěhovat do Prahy. Nastoupila sice jako zdravotní sestra do nemocnice na Vinohradech, ale opětovaná medializace způsobila, že byla propuštěna. Nyní sice v nemocnici pracuje, ale už ne jako zdravotní sestra. Je zaměstnaná na oddělení sterilizace pracovních pomůcek. Žije sama ve velkém městě a stýská se ji po opravdovém domově, po zahradě. Je jí smutně. Ale je vděčná za to, že ji Praha poskytuje anonymitu.

Protože měla velký vliv na její život především média, která o kauze referovala, vysoudila Marešová další peníze také od mediálních domů. Konkrétně 900 tisíc od mediálního domu CNC, dále 1,2 milionu od TV Nova a 250 tisíc korun od VLM. S vydavatelstvím Economia uzavřela mimosoudní dohodu. Prima musela Marešové zaplatit 500 tisíc. Od Mafry požadovala dokonce 6,7 milionu, protože o kauze hovořila nekorektně a porušila presumpci neviny. Nakonec vysoudila 700 tisíc korun.

Finančně zajištěná tedy žena je. Dost možná to znamená, že by vlastně ani nemusela pracovat. Jak by však vypadal její život, pokud by se vůbec nedostala do styku s kolektivem? Vždyť už nyní má problémy se socializací. Je to jeden z případů, kdy lze jednoznačně říci, že štěstí si za peníze nekoupíš. Bohužel ani miliony někdejší zdravotní sestře nevrátí bývalý život. Nikdo už ji nikdy nevrátí zpackané vztahy a pohodový život. A přitom stačilo být jen ve špatnou chvíli na špatném místě. Prakticky jen vykonávat své zaměstnání.

Zdroj: zdravotnickydenik.cz, plzen.rozhlas.cz, denik.cz, novinky.cz, seznamzpravy.cz