Článek
Syndrom neviditelného dítěte
Říká se jim skleněné děti. Je to termín používaný k popisu někoho, kdo vyrůstal v rodině s malou pozorností rodičů. Ne proto, že by se o něj rodiče nechtěli starat nebo měli jiné zájmy. Skleněné dítě vyrostlo s jedním nebo více nemocnými nebo handicapovanými sourozenci. Jsou to děti vědomě přehlížené. Děti, na které nezbývá tolik času. Takové dětství však ovlivňuje i zbytek života.
Skleněné děti často přebírají pečovatelské povinnosti a na oko nemají žádné problémy. Jsou ti dokonalí a vždycky se mají dobře. Jejich potřeby jdou stranou. Nechtějí zatěžovat rodiče a často dokonce v rodině převezmou úkoly, které patří spíše dospělým. Jenže toto citové zanedbávání v duších může zanechat velké stopy. Jenže jak by mohli upřednostnit sebe před sourozencem, který se sám nenají nebo mu zbývá pár let života?
Skleněné děti mezi slavnými
Mezi skleněné děti se řadí také muzikálová hvězda Kamila Nývltová. Ta pro server Moje psychologie radí, že je vhodné se zdravým dítětem v rodině o všem mluvit z toho důvodu, že se ho pochopitelně celá situace velmi dotýká. Podle jejích slov je také důležité, vyhradit si alespoň jednou za čas čas jen na zdravého potomka. A ukázat mu, že svět je krásný. Kamile bylo šest let, když se jí narodila postižená sestra Eliška, na kterou se dlouhou dobu těšila. Všechno se začalo točit okolo Elišky s mozkovou obrnou.
Kamila se setkávala s posměšky spolužáků. „Děti měly opravdu zlé narážky. Bylo mi to samozřejmě moc líto,“ řekla s tím, že na třídní srazy raději ani nechodí. Přesto, že to neměla v životě vůbec jednoduché, dostala se až ke hvězdám a začala si plnit svůj sen. Mladší sestra ji opustila v 18 letech ve chvíli, kdy Kamila natáčela novou desku. Na té nakonec věnovala jednu z písní své sestře.
„Skoro jako by od začátku pochopila celou situaci,“
Kristýna z MasterChef
Podobný osud jako Kamilu potkal také vítězku MasterChef Česko Kristýnu Nemčkovou. Do rodiny se narodila až po své postižené sestře Paulíně. Její rodiče o druhém dítěti nejprve vůbec nepřemýšleli. Václav Vojta pak jejich mamince řekl, že musí mít druhé dítě, jinak Paulínku utýrá. Myslel cvičením a přehnanou péčí. Skloubit péči o obě dcery prý bylo poměrně snadné, protože Kristýna byla dítě za odměnu. „Skoro jako by od začátku pochopila celou situaci,“ řekla v rozhovoru pro Péči bez překážek maminka obou dívek.
A ačkoliv na první pohled vypadá rodina zcela harmonicky, lehké to nebylo pro nikoho. Kristýny se například v soutěži MasterChef Česko ptali, do jakých restaurací chodí. Jenže ona nikdy do žádné nechodila, protože to se sestřičkou nebylo možné. Přišla také o spoustu dalších běžných věcí, ačkoliv se rodiče snažili. Ona to nikomu nemá za zlé a popasovala se s tím. To však neznamená, že ji to neovlivnilo do budoucna.
Ta druhá
Na toto opomíjené téma vznikl dokumentární film Ta druhá. Je o sourozencích dětí s postižením. Zpracovala ho Marie-Magdalena Kochová. Film vypráví o osmnáctileté ženě z maturitního ročníku, která přemýšlí o dalším životě. Johana přemýšlí o studiu na vysoké škole, ale musí se zamyslet také nad osudem své postižené sestry. Denně totiž pomáhá s její péčí. To, co režisérka zobrazuje ve filmu, se studentka sociologie Ema Turnerová rozhodla podložit daty.
Společně se třemi kolegy z fakulty připravila sociologický výzkum, který se zabýval samotnou péčí o sourozence, situací v rodině a sociální podporou a přístupem ke službám. Vše prý konzultovali právě s režisérkou filmu, jelikož i ona je skleněné dítě. Zjistili, že jde o neviditelné téma. Respondenti se nehledali snadno. A to mezi skleněné děti patří až 8 % populace. Nakonec se podařilo najít 418 respondentů a respondentek.
Hlavní výsledky výzkumu říkají, že více než polovina skleněných dětí se aktivně podílí na péči o sourozence a většina z nich považuje péči za časově i psychicky náročnou. Více než polovina respondentů pak zohledňuje sourozence v každodenních rozhodnutích a tři čtvrtiny z nich pak cítí do budoucna odpovědnost za svého sourozence. Skleněné děti jsou často ve stresu a cítí nadměrnou zodpovědnost. Ukázalo se, že jsou vystaveni riziku duševních potíží a také nedostatečné systémové podpoře. Přiznali, že by stáli o individuální terapie, odborné poradenství, sourozenecké skupiny nebo pobytové služby.
