Slepý vrah Potoček: Pro pár drobných brutálně zavraždil stařenku

Svou oběť nikdy nespatřil, přesto ji dokázal zabít a být zvláště surový při svém činu. Josef Potoček se zapsal do dějin kriminalistiky a jeho čin se řadí mezi nejotřesnější případy 90. let. Byl mimořádně inteligentní. Byl to recidivista. Šlo o člověka, který při výkonu trestu cíleně přišel o zrak. Naškrábal si totiž do očí tuhu z inkoustové tužky. I přes to, že se dobrovolně připravil o jeden z nejdůležitějších smyslů, naučil se bez něj žít poměrně dobře.

V terénu se i bez zraku orientoval dokonale a mnoho lidí by bez slepecké hůlky ani nepoznalo, že jde o nevidomého člověka. Jednoho dne jel právě s bílou slepeckou holí vlakem. Na nádraží se ho snažila okrást nějaká partička, ale zasáhl muž, který je odehnal a s Potočkem si začal povídat. Muž Potočkovi prozradil, že právě cestuje od maminky, která žije sama. Špatně vidí, ale stále chce žít sama. A sdělil také pár podrobností. V mysli Josefa Potočka se už rodil plán. Dojel do Chodova, vystoupil z vlaku a zastavil si auto, které ho dovezlo do Chranišova.

Tam přijel v odpoledních hodinách. V úmyslu měl pravděpodobně získat stařenčiny věci a také finanční hotovost. Neštítil se kvůli tomu dokonce i vraždit. Podle rozsudku, který citovala MF DNES, obžalovaný dnes 27. října 1995 v době od 16 do 21.30 hodin napadl Marii N. Své oběti poranil obličej, zlomil hrudní kost a také dvě žebra.

Podle bývalého vyšetřovatele Jana Šímy se na místě projevil opravdu velmi krutě. „Manipuloval s rodidly zemřelé paní, řekl vyšetřovatel s odkazem na rozsudek pro MF DNES. Nakonec nebohá stařenka zemřela na rdoušení. Trvalo to podle odhadu 5 až 15 minut. Poslední minuty života pro paní Marii museli být utrpením. Vpustila si do domu jistě s dobrým úmyslem slepce, který uměl vyvolávat soucit.

Potoček po její smrti prohledal dům. Chtěl krást. Jenže našel jen čtyři tisíce korun, koženou peněženku, zlatý přívěsek s řetízkem a reklamní hodinky za 50 korun. Pak ještě ukradl růženec, propisku a další drobnosti. Věci, které rozhodně neměli hodnotu jednoho lidského života. Věci, které měly dohromady hodnotu dvou tisíc korun. Zlatý řetízek s přívěskem měl tehdy hodnotu tisíce koruny. A právě řetízek ho nakonec pomohl usvědčit. Marie ho totiž měla na fotografii z dětství.

Josef Potoček byl opravdu vychytralý. S paní Miroslavou se seznámil v nemocnici a netrvalo dlouho a nastěhoval se k ní. Často od ní odjížděl a tvrdil ji, že jezdí na hroby svých rodičů. Jak šlechetné. Miroslava si o něm musela myslet, jak je to milující syn. Láska až za hrob. Jenže on ve skutečnosti jezdil páchat trestnou činnost. Mimo jiné třeba podvodně prodával byty. Byl opravdu mazaný. Pokud se mu zdálo, že vzbudil podezření, okamžitě se nechal hospitalizovat na oční oddělení nějaké nemocnice.

Lidé ho viděli na nádraží i před domem oběti. Dokonce jen den po vraždě v písecké nádražní restauraci prodával peněženku. Jeden ze svědků si všiml, že byla uvnitř fotografie starší ženy. Potoček to dotykem podle svědka zjistil také a peněženku si vzal k sobě. Když ji podruhé nabídl, fotografie už v ní nebyla. Stejný svědek navíc u Potoček viděl zlatý řetízek a křížek s tmavým kroužkem. Přesně takový měla jako batole na krku na fotografii zavražděná paní Marie.

Šperky nakonec Potoček zpeněžil ve zlatnictví v Praze. Zlato bylo bohužel zpracované, zůstal však doklad o prodeji. Nakonec policisté ještě při prohlídce osobního vozidla, které vrah používal, našli modlitební růženec, který také patřil oběti. Potoček se ani tak nepřiznal k vraždě a nestoudně tvrdil, že mu to svinstvo hodili na hlavu. Dokonce při soudním přelíčení přesvědčivě plakal. A pak lhal.

„V Chranišově jsem byl 27. října, ale jen dopoledne, dovnitř domu jsem se nedostal. Oblečení, které jsem měl mít údajně na sobě, nemám a nenosím. Šperky jsem prodával, byly ale od známé, které jsem chtěl zařídit operaci. Růženec v autě je sprostý podvrh policie, která se neštítí zpochybňovat mou slepotu!“ uvedl Svitavský deník citaci ze soudního přelíčení.

Obhajoba ani slzy mu u soudu nepomohly. Byl uznán vinným za vraždu i podvody. Slepý vrah byl odsouzený v listopadu 1996 k souhrnnému trestu 19 let vězení. Byl to dostatečný trest pro někoho, kdo bez ostychu vraždil? Navíc se během svého pobytu za mřížemi snažil bojovat o milost nebo zvrat rozsudku. Potoček se naštěstí z vězení na svobodu už víckrát nepodíval. Zemřel ve vězení se zvýšenou ostrahou. Případ inspiroval tvůrce seriálu Místo zločinu České Budějovice.

Zdroj: idnes.cz, blesk.cz, svitavsky.denik.cz