Článek
V minulosti bylo tetování projevem rebelie. Historicky je spojené také s námořníky nebo vězni. Dnes je to trend a v podstatě běžná součást identity. Přesto se i dnes najdou tací, kteří potetované osoby berou jako někoho, kdo se nehodí do slušné společnosti. Stejně tak jsou vnímané účesy jako dredy nebo pankáčské číro. Přitom účes ani tetování nevypovídá zhola nic o člověku samotném. Jenže odlišný vzhled se stále ještě nehodí do konzervativních firem. A soudí podle něj také policie. Ta se zaměřuje i na řidiče s kšiltovkou. Přitom se to oficiálně nesmí.
V létě běžná situace
Festival končí a lidé se pomalu balí domů. Každý řidič očekává, že u výjezdu bude policejní kontrola. Není však pravidlem, že by policie stavěla každého. Ostatně, bylo by to mnoho práce, která by vyžadovala opravdu velké množství policistů, a navíc by to trvalo dlouhou dobu. Koho si tedy policie vybere? Vybírat by měla namátkově. Jenže se to tak docela neděje. Pokud z festivalu pojede manželský pár, který vypadá zcela normálně a zapadá do nějakého středního proudu, pravděpodobně je nikdo nezastaví. Zvláště pokud s sebou budou mít dítě v autosedačce.
Pokud však ve voze pojedou lidé s obarvenou hlavou a načesaným čírem, pravděpodobně pozornost policie přitáhnou daleko více. Stejně tak se policisté zaměří na osoby s dredy nebo na ty, kteří nosí na těle výrazné tetování. Tetování mnohdy schová oblečení, účes však moc schovat nelze. Protože dokonce i kšiltovka působí na policisty často jako červená na býka. Spoustu mých přátel má netradiční barevné účesy, dredy nebo číro. Spousta z nich je tetovaných. A shodují se na tom, že policisté jim dávají nejen dýchnout, ale ve většině případů i test na drogy. Jako by vzhled vypovídal o tom, jaký člověk je a co užívá za látky.
Co bylo, už není
Ano, například punkerská komunita byla dříve spojovaná s popíjením alkoholu a výtržnictvím. Doba je však už trochu jinde. A mít koženou bundu, řetězy nebo červenou hlavu dneska rozhodně automaticky neznamená opíjet se, hulit, nebo dokonce fetovat. Samozřejmě se najdou jedinci, kteří holdují drogám a alkoholu, ale stejně tak jako ve zbytku společnosti. Spousta vyznavačů punkové kultury patří naopak mezi abstinenty. Spousta z nich je dokonce straight edge. Jsou to tedy lidé odmítající jakékoliv drogy včetně alkoholu a cigaret. Ti nejradikálnější odmítají dokonce i kávu. A podobné je to i v dalších subkulturách, které vyčnívají ze společnosti například zvláštním účesem.
Zkušenost má i Ivan Bartoš
Nešťastnou zkušenost s policejní kontrolou na základě vzhledu má dokonce bývalý šéf Pirátů Ivan Bartoš. I on je známý svými dredy a často je i veřejností považovaný za uživatele minimálně lehkých drog. On sám tvrdí, že jakékoliv drogy neužívá. Ať už je pravda jakákoliv, policejní hlídka by jej na základě vzhledu stavět neměla. Jemu se to však v roce 2017 stalo. Nenechal to jen tak a celou situaci nechal prověřit. Jenže to bylo nakonec tvrzení proti tvrzení. Důkazy o tom, že kontrola proběhla na základě vzhledu chyběly.
Co by se však stalo, pokud by měl Ivan Bartoš nahrávku, která by dokazovala, že mu policista sdělil, že ho zastavili na základě vzhledu? Pravděpodobně by onen policista dostal postih. Možná by byl odejit od policie. V samotném systému by se však nezměnilo nic. Policie by dál zastavovala „podezřelé“ osoby. Přitom statistiky ukazují, že alkohol v krvi mají mnohdy řidiči, kteří rozhodně žádné dredy nebo číro nenosí. Často to jsou známé osobnosti. Vysoce postavení manažeři. Majitelé předražených vozů. A někdy vesničtí Pepíci, kteří jsou líní dojít z hospody domů pěšky.
A podobně je to i s dalšími zakázanými látkami. Mám pocit, že i policisté musí vědět, že problematika drog se daleko více dotýká jiných sfér lidské společnosti. Jenomže každého prostě kontrolovat nelze, a tak se stále obětí policejních kontrol stávají spíše vyzývavě vypadající jedinci než manažeři v saku a košili. Změní se to vůbec někdy?
