Článek
Jedna přes zadek, pohlavek, facka, tahání za vlasy, používání vařečky nebo pásku. Některé děti stále ještě znají tělesné násilí, kterým je rodiče trestají za jejich prohřešky. Řada rodičů totiž tvrdí: „Jedna výchovná ještě nikoho nezabila“. Dnešní rodiče vyrůstali v době, kdy byly tělesné tresty poměrně běžné. A tak stále ještě není problém setkat s názorem, že tělesné trestání je zkrátka v pořádku. „Mně rodiče taky dali na zadek, když jsem zlobil a nepoznamenalo mě to,“ tvrdí mnozí. „Pohlavek není týrání,“ myslí si další. A pak jsou tu tací, co by dítě nikdy neuhodili. Zastávají názor, že vychovávat hrubou silou je špatně.
Respektovat a být respektován
V poslední době se hodně skloňuje respektující výchova. Souhlasím. Děti jsou taky lidi, a ačkoliv to nejsou malí dospělí, nejsou to ani žádný hlupáci. Je třeba s nimi jednat na rovinu, s respektem a nelhat jim. Říkat věci tak, jak jsou úměrně věku. Popravdě. Otevřeně. Nebát se komunikace. A především vysvětlovat. A vysvětlovat. A vysvětlovat. Pokud je vše dobře nastavené, respektující výchova funguje.
Jenže je důležité si umět nastavit hranice. A to je opravdu těžká disciplína. Takové tříleté, čtyřleté dítě totiž hranice neustále zkouší překračovat a z respektující výchovy je tak prakticky denně spíše zkouška pro rodiče. Připomíná to tak trochu soupeření, kdo vydrží déle. A většinou je vítězem dítě. Bohužel. Přitom respektující výchova nezná poražených. Dělají to tedy ti, kteří se tak cítí dobře? Rodiče jsou často z vysvětlování unavení. Neví si rady. Nejsou si jisti, zda to vlastně dělají tak, jak by měli. Co když to nikam nepovede a z jejich dítěte vyroste sígr? Zlý člověk, který nezná autoritu? Nerespektující jedinec? Nebo dokonce vrah?
Hektická doba plná nároků
Rodiče to v dnešní době nemají jednoduché. Máme sice pračky, myčky, sekačky, robotické vysavače a další moderní vymoženosti, které nám šetří čas. Současně však žijeme v době, kdy je poměrně velký tlak na výkon. A vše je drahé. Rodiče tak často stojí před nelehkým úkolem. Vydělávat slušné peníze, starat se o domácnost a vychovávat děti, které potřebují spoustu pozornosti a interakcí. Čas na oddech většinou chybí. Rodiče nemají často čas jeden na druhého, natož každý sám na sebe. Někdy je toho na rodiče prostě moc. Mnozí mají pocit, že i kdyby měl den 48 hodin, nestihnou vše, co si přejí.
A tak často respektující výchova končí zklamáním. Zklamáním na straně rodiče, který to zase nezvládl. Selhal. Ale je to opravdu selhání? Je opravdu tak příšerné dát dítěti, které se vám směje do obličeje jednu výchovnou na zadek? Pro mne ano. Pokud dojdu k zoufalství a použiji násilí, cítím se hrozně. Vždyť násilí plodí jen další násilí. Navíc ukazuji jako nějaký macho svou nadřazenost. Ale uvědomuji si to. A to je podle mne krok správným směrem.
Jeden výchovný v Čechách končí
Žijeme v zemi, kde je stále ještě „jeden výchovný“ považovaný za normu. Nikdo se příliš nepozastaví nad tím, když dítěti dáte na zadek nebo možná i pohlavek. Je to však správně? Není. A konečně se to začalo řešit. „Evropský výbor pro sociální práva shledal, že v českém právním řádu není výslovně ani prostřednictvím jasné a správné judikatury zakotvena nepřijatelnost všech forem tělesných trestů na dětech, které mohou ovlivnit jejich fyzickou integritu, důstojnost, rozvoj a duševní pohodu,“ řekl tiskový mluvčí Ministerstva spravedlnosti Vladimír Řepka. Podle jeho slov tedy zákonná úprava výslovně nezakazuje tělesné tresty z výchovných důvodů. A tím Česká republika porušuje článek 17 Evropské sociální charty.
To by se mělo změnit. „Tělesné tresty dětí jsou v rozporu s lidskou důstojností. Jsou nepřijatelné, a to i v domácím prostředí. Česká republika patří k posledním zemím Evropské unie bez jasného legislativního zakotvení nepřijatelnosti tělesného trestání,“ vysvětlil exministr Pavel Blažek. Cílem je podpořit výchovu prostřednictvím jiných výchovných prostředků než tělesných trestů. Vláda nechystá žádné zavedení nových postihů pro rodiče, kteří se ojediněle k fyzickému usměrnění dítěte uchýlí. Nehrozí tedy, že by vám za jeden pohlavek sociálka sebrala dítě, tak jak je tomu v některých zemích.
Změní se však v tom případě něco? Není to jen alibistická změna zákona k uspokojení Evropské unie? Opravdu bude stačit deklarace nepřijatelnosti tělesného trestání? Bude k něčemu chystaná osvěta a kampaně k pozitivnímu rodičovství? Neříkám, že by měly být hned odebírané děti, ale možná by nějaký trest pro rodiče, kteří se k násilí sníží opakovaně, byl na místě. Otázka je jaký.
Zdroj: msp.gov.cz
