Článek
Emil Hácha byl zvolen prezidentem 30. listopadu 1938. Předtím se živil jako právník. Od roku 1918 byl členem Nejvyššího správního soudu a od roku 1925 byl jeho prezidentem. V březnu 1939 odkývnul Hitlerovi okupaci. Během svého působení se však snažil odporovat německé okupační správě a podporovat Čechy. Zasloužil se o propouštění politických vězňů. V prvních letech dokonce udržoval kontakt s exilem. Pak přišel zvrat a on tvrdil, že Velkoněmecká říše je to nejlepší pro Čechy. Po osvobození 13. května 1945 byl zatčen a dopraven do vězení na Pankráci, kde 27. června zemřel.
Prezidentem být nikdy nechtěl
Odborník na veřejné právo se nikdy nechtěl stát prezidentem. Svou roli přijal údajně jako oběť státu a v zájmu národa. Věřící katolík se postupně stal nejrozporuplnější osobností v historii Česka. Důvod? Ačkoliv chtěl naši zem chránit, odsouhlasil okupaci. Nikdo však už nekouká na to, že byl k souhlasu Hitlerem vlastně donucený. Kývnul až pod nátlakem. A kdo z nás může říct, že by nátlaku tehdy velmi vlivného vůdce odolal? Nicméně souhlas nebyl jedinou kaňkou. Později tvrdil, že místo Čechů v tomto boji je jedině po boku Velkoněmecké říše. Není tedy divu, že po válce skončil za mřížemi.
Pomáhal, jak jen mohl
Ačkoliv vůdci na okupaci kývl, vnitřně cítil, že to není dobře. Ostatně Hácha svěřil Čechy a Moravu do ochrany Říše po brutálním nátlaku, vyčerpán a div ne mrtev. Děsivé je, že nátlaku vůdce čelil jen měsíc po smrti své milované ženy. Osobně zlomený a osamělý se staral o celý stát. Z počátku byl v kontaktu s odbojem a komunikoval i s exilovou vládou v Londýně. Dokonce pomáhal politickým vězňům. Pomohl s propuštěním studentů, kteří byli posláni do koncentračních táborů. Zachránil jim život. Bez nadsázky. Podle Vladimíra Černého, historika z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, se Emil Hácha opakovaně obracel na říšského protektora Konstantina von Neuratha se žádostmi o jejich propuštění.
Pomohl také Jiřímu Havelkovi. Někdejšího ministra dopravy nacisté zatkli v roce 1941. Aby ho Hácha dostal ven, vyhrožoval dokonce demisí. Jen díky tomu Havelku nacisté umístili jen do domácího vězení. A on se tak dočkal konce války živý. Demisi chtěl Hácha podat také ve chvíli, kdy se zastupujícím protektorem stal Reinhard Heydrich. Nakonec zůstal. Prý chtěl hájit pozici národa. Místo odchodu se snažil zastavit popravy za stanného práva.
Najednou se začal chovat jinak
Po atentátu na Heydricha Hácha tvrdil: „Místo českého národa je v tomto velikém boji jedině po boku Velkoněmecké říše. Nepřátelé Velkoněmecké říše jsou také nepřáteli českého národa.“ Nepochopitelné? Možná. Jenže při pohřbu Heydricha mu Hitler hrozil likvidací a vystěhováním zbytku českého národa ještě během války. Hácha měl za sebou vyhlazení Lidic, masové popravy… Zlomil se. Nevěděl kudy kam. Neměl sílu dál bojovat. Navíc trpěl arteriosklerózou a v roce 1943 prakticky přestal plnit funkci prezidenta. Čas trávil v Lánech a mluvil o sebevraždě.
Po válce, kdy byl ve stavu fyzického i psychického zhroucení, byl zatčen a odvezený do vězení. Z Háchy se stalo číslo 3844. Nový prezident Edvard Beneš podepsal dekret, podle kterého měl být Hácha odsouzený. Exprezident byl však tak nemocný, že se rozhodlo, že ho nechají na Pankráci zemřít. Jeho smrt přišla o dva dny později v nedůstojných podmínkách. Navíc po jeho smrti úřady nepovolily vydat smuteční oznámení. Posledního rozloučení se pak směla účastnit jen dcera s manželem. Jeho jméno se na náhrobku mohlo objevit až po roce 1989.
Zdroj: vhu.cz, ct24.ceskatelevize.cz, plus.rozhlas.cz, hrad.cz
