Článek
Dulcevovi přiletěli do Slovinska v roce 2017 na argentinské pasy jako María Rosa Mayer Muñosová a Ludwig Gisch, argentinští manželé, kteří se z Buenos Aires odstěhovali do Evropy poté, co Maríu údajně přepadl místní ozbrojený gang, když stála na křižovatce na červenou.
Nejprve se manželé Dulcevovi v roce 2012 skutečně přistěhovali do Argentiny (po zdlouhavé cestě autobusem přes Mexiko a Uruguay), kde zlepšovali svoji španělštinu a zplodili spolu dvě děti. V mezičase pilovali své budoucí identity, dokonce se v Argentině znovu vzali.
Po pěti letech v Argentině se již s novou identitou přesunuli do Slovinska. V obou zemích žili středostavovským životem v upravených domech na předměstí. Ve Slovinsku spravovali IT startup a online uměleckou galerii, byli velice zdvořilí, vždy včas platili daně a třídili odpad, děti posílali do mezinárodní školy.
Nikdy za 12 let v Argentině a Slovinsku nedostali ani pokutu. Oba manželé mluví bez přízvuku anglicky, německy a španělsky, ruštinu nikdy veřejně nepoužívali.
Gischovo skutečné jméno je Arťom Viktorovič Dulcev, narozený v Baškortostánu. Mayer Muñosová je Anna Valerijevna Dulcevová, důstojnice SVR vyšší hodnosti než její partner, z Nižního Novgorodu.
Počítače dvojice obsahovaly hardware pro bezpečnou komunikaci s řídícími pracovníky v Moskvě, který byl tak zašifrovaný, že jej slovinští ani američtí technici dosud nedokázali rozluštit.
Za ledničkou v jejich domě se nacházel zabezpečený sejf s penězi.
Ze Slovinska pak Dulcevovi cestovali po celé Evropě. Poučili i své dvě malé děti, kterým řekli, že máma a táta mohou být jednoho dne dopadeni, a jak mají případně (ne)vypovídat.
Obě děti jsou momentálně u slovinských pěstounů a odmítají komunikovat jinak než mezi sebou, případně se svými rodiči při návštěvách ve vazební věznici.
Budování identity
Příběh Dulcevových začíná v roce 2012 cestou autobusem přes uruguayskou hranici s Argentinou. Gisch vstoupil do země na turistické vízum z Uruguaye a Mayer Muñosová krátce nato přijela z Mexika.
Manželé pak začali shromažďovat dokumenty – mnohé z nich byly přitom falešné – k získání občanství. Gisch podle svých dokumentů uváděl, že je rakouským občanem narozeným v Namibii argentinské matce, což mu umožnilo získat občanství rychleji.
Mayer Muñosová naproti tomu tvrdila, že je Mexičanka, a předložila rodný list, podle kterého se narodila v Řecku.
Manželé se přestěhovali do argentinského hlavního města a začali budovat svou legendu: žili ve středostavovské čtvrti Belgrano a mezi 146 byty nevzbuzovali pozornost. Mayer Muñosová navštěvovala kurz vztahů s veřejností a absolvovala ho s nejlepším prospěchem.
Gisch si otevřel účty u Banco Galicia a Banco Macro. Sousedé a místní obyvatelé je popisovali jako nenápadný pár. Vrátný je vídal přicházet a odcházet v obvyklou dobu, Gisch často nosil kravatu.
Již v roce 2012 Gisch požádal o argentinské občanství, Mayer Muñosová o rok později. V roce 2013 se manželům narodila dcera s mezinárodním jménem Sophie.
„Byli velmi zdvořilí, uctiví,“ uvedl majitel nedalekého lahůdkářství Jamonería del Virrey, kde si manželé kupovali šunku a sýr. „Vždycky platili v hotovosti.“
Mayer Muñosová získala občanství již v listopadu 2014 a v srpnu roku 2015 se jim narodil syn, s rovněž mezinárodním jménem Daniel.
O měsíc později se manželé vzali na místní matrice při malém obřadu, kterému přihlíželi jen dva kolumbijští občané jako svědci. Gisch byl uveden jako obchodník, Mayer Muñosová jako organizátorka eventů.
Ve skutečnosti se Arťom a Anna Dulcevovi vzali už v Rusku.
Rok po jejich argentinském sňatku byla v oddacím listu provedena změna, která změnila státní příslušnost matky Mayer Muñosové z rakouské na mexickou. Rodina se měla přestěhovat do Evropy, kde by prověrky rakouské vlády mohly odhalit díru v jejich příběhu.
Když se připravovali na odjezd, Gisch vybral peníze ze svého účtu v Banco Galicia, přičemž poslední výpis ukazoval zůstatek 18 784 argentinských pesos, tedy pouhých 21 dolarů.
Do Evropy
Rodina přistála ve Slovinsku na turistická víza v létě 2017, aby se vydala na další dějství svého dvojího života, tentokrát v Evropské unii.
Gisch založil společnost DSM&IT, online IT firmu prodávající domény a cloudový hosting. Společnost měla na X tři sledující, včetně účtu firmy jeho manželky, Art Gallery 5’14, online společnosti nakupující a prodávající převážně moderní umění.
Galerie tvrdila, že spolupracuje s 90 umělci, a měla živé účty na sociálních sítích, kde téměř denně zveřejňovala obrázky.
Gisch jezdil na kole na krátkou vzdálenost z jejich čtvrti Črnuče do centra Lublaně, zatímco jeho žena řídila nevýstřední rodinné auto Kia Ceed.
V roce 2019 obdrželi slovinské povolení k pobytu a nastoupili na cestu ke slovinskému občanství.
Mayer Muñosová využívala Lublaň jako základnu pro cestování po Evropě a zveřejňovala fotografie z uměleckých veletrhů a výstav ze Záhřebu nebo Edinburghu. Na fotografii z uměleckého veletrhu v Záhřebu v roce 2019 je vidět, jak upravuje obrazy, ale bez tváře.
V roce 2020 uspořádala galerie 5’14 online fotografickou soutěž Život v karanténě s finanční odměnou 500 eur. Na žádné ze stovek fotografií na sociálních sítích nebyla zřetelně vidět Mayer Muñosová ani Gisch, ale jeden snímek zveřejněný na Facebooku v prosinci 2020 se zdá být pořízen u vstupní brány jejich domu a ukazuje čtyři roušky visící z prádelní šňůry.
„Vždycky měla dobrou náladu a byla veselá a společně s ostatními umělci se hodně bavila,“ říká Marko Milić z Chorvatska, který se s Mayer Muñosovou setkal na záhřebském veletrhu umění.
Obě společnosti přitahovaly jen malou pozornost. Byly zaregistrovány v nevýrazné budově na okraji Lublaně spolu s desítkami dalších fyzických osob, jako jsou překladatelé, účetní a finanční poradci.
Podle slovinských firemních záznamů manželé podávali každoroční daňová přiznání a řádně platili daně. Art Gallery 5’14 v roce 2021 uvedla, že má příjmy ve výši 25 220 eur, zatímco IT společnost vykázala 43 785 eur.
Ani jeden z nich neobdržel veřejné financování ani nejednal se subjekty v daňových rájích, což mohlo vzbudit podezření slovinských úřadů.
Sousedé uvedli, že manželé mluvili rovněž se synem a dcerou španělsky. Jejich sousedka Majda Kvasová, které je 93 let a většinu času se zdržuje doma, řekla, že u nich nikdy neviděla žádnou návštěvu, ale že několikrát pořádali rodinné pikniky na zahradě.
Odhalení
Dne 24. února 2022, v den invaze, byli manželé zpět v Argentině, kde požádali o expresní vyřízení nového neboli čistého pasu a pak se okamžitě vrátili přes Frankfurt do Slovinska.
O několik měsíců později dostala slovinská špionážní agentura SOVA tip od spojenecké tajné služby: Měli by se podívat na Gische a Mayer Muñosovou.
Postupně začali rozebírat krytí manželů, což vyžadovalo koordinovanou práci v mezinárodní buňce.
Sledovali jejich pohyb v Lublani, Buenos Aires a po celé Evropě, nasadili na ně odposlechy, shromažďovali textové zprávy a další údaje od dvojice, podle nichž se setkávali se svými zdroji v evropských zemích.
Odhalili, že jejich společnosti jsou zástěrky, financované z hotovosti od jejich nadřízených a peněz z předplacených karet, stejně jako z transakcí mezi oběma firmami, které měly vyvolat dojem toku peněz.
V Argentině policie navštívila město, které Gisch uvedl v žádosti o pas, a zjistila, že tam nikdy nežil. Na adresách, které uvedli Kolumbijci, kteří byli svědky svatby páru, o nich nikdo neslyšel.
Slovinsko si od Interpolu vyžádalo otisky prstů Arťoma a Anny Dulcevových a poté je poslalo do Argentiny k porovnání s otisky Gische a Mayer Muñosové. Shodovaly se.
Dvojice mezitím zahájila špionáž i ve Slovinsku: zaměřila se na Agenturu pro spolupráci energetických regulačních orgánů neboli ACER, jediný významný orgán EU se sídlem v Lublani, který v rámci bloku koordinuje regulační opatření v oblasti elektřiny a zemního plynu. Sídlo agentury se nacházelo asi jen pět kilometrů od slovinského domova manželů.
Dne 5. prosince 2022 přijeli po půlnoci maskovaní policisté v taktické výstroji, přeskočili plot a rozestavěli se pod okna. Když manželé roztáhli okenice, policisté vtrhli dovnitř a zatkli je. Gisch a Mayer Muñosová odmítli vyšetřovatelům od svého zatčení sdělit jakékoli informace.
Jejich děti – nyní 11letá Sophie a 8letý Daniel – byly svěřeny do péče státu a přemístěny do jiné školy. Ve vězení mají povoleny pravidelné návštěvy svých rodičů.
Po zatčení manželů navázalo Rusko kontakt, uznalo, že oba pracovali pro SVR, a uvedlo, že je chce zpět. Slovinsko bylo ochotné provést rychlou výměnu, ale dohody se zatím nepodařilo dosáhnout.
Slovinští představitelé se „modlí, aby se jich zbavili“, uvedl jeden z vysokých úředníků pro deník Wall Street Journal.
Rozhovory vede za ruskou stranu Nikolaj Patrušev a Rusko je možná ochotné za ně vyměnit i americké občany Evana Gerškoviče či Paula Whelana. Situace je citlivá vzhledem k dětem.
Odhalení Dulcevových také vedlo k úspěšnému útěku dalších dvou sledovaných ruských agentů, ženy a muže s řeckým a brazilským pasem.
Ti okamžitě opustili své životy v Aténách a Riu de Janeiru, a to včetně podniků, které vedli, a milenců, kteří prý neměli tušení o jejich skutečné identitě. Dvojice měla u sebe pasy, které je identifikovaly jako Marii Callu a Gerharda Campose Witticha. Pravděpodobně uprchli na pokyn svých nadřízených v okamžik, kdy policie teprve zatýkala Dulcevovy. Nyní se už nejspíš nacházejí na území Ruské federace.
Do domu Dulcevových na ulici Primožičeva 35 v Lublani se nastěhoval nový pár. Na verandě parkují dvě kola a na verandě jsou zavěšeny dvě dětské badmintonové rakety. Snaha zastihnout je byla neúspěšná.
Podle úředníků i sousedů jsou to opět Rusové.
Zdroj: https://www.wsj.com/world/europe/the-russian-spies-next-door-bd7c7312
