Článek
Krasikov byl za své umění dobře placen. S rodinou žil v drahém moskevském bytě a jeho manželka si příbuzným stěžovala, že střídá auta tak často, že si nestačí zvykat na jejich řízení. Vydělával 10 000 dolarů měsíčně plus prémie za služební cesty, které mohly trvat i několik týdnů.
Kromě toho si potrpěl na dobré jídlo a na manikúru. Podle svého okolí si obsesivně myl ruce a pečoval o své nehty. Dokonce si objednal manikúru i v hotelu ve Varšavě, odkud odjel do Berlína vraždit. Rád jezdil na kole, na kole obvykle i zabíjel; v Berlíně se mu to nevyplatilo.
Během soudního procesu v Německu trval na své krycí historce; je Vadim Sokolov, ruský turista, který přijel za svou vdanou milenkou. S detektivy chlípně žertoval, ale nic jim neřekl a nikoho neprozradil. Během procesu si občas sundával sluchátka s tlumočením a ostentativně se nudil.
I kvůli svému přístupu dostal doživotí. Strážnému pak řekl, že „Rusko ho tu shnít nenechá“.
A měl pravdu. Vadim Krasikov je volný. Na letišti v Moskvě vyšel z letadla jako první, s Vladimirem Putinem se pozdravili neformálně „Čau! Jak je?“ a objali se. Putin pak objal i všechny ostatní ruské agenty a hackery propuštěné ze západních věznic. O Krasikova ale stál nejvíc.
Vadim
Krasikov se narodil v roce 1965 ve vesnici Kenestobe v jižním Kazachstánu, kam byla jeho rodina za Stalina vyhoštěna. Tato oblast je známá krásnou přírodou, chovem dobytka a těžbou olova.
Podle ruských médií se odmalička zajímal o bojové sporty a chtěl sloužit u výsadkářů. Závodil ve střelbě a v boji jeden na jednoho. Vystudoval vojenskou školu (pravděpodobně Novosibirskou vševojskovou školu a/nebo Rjazaňskou velitelskou školu), potom sloužil v Zabajkalsku.
V Burjatsku si našel svou první ženu a pak působil v Afghánistánu. Z Burjatska se s manželkou přestěhoval do Irkutska, narodily se jim dvě děti. Tady Vadimova stopa na počátku divokých 90. let mizí.
Armáda však v té době nepatřila k lukrativním zaměstnáním a on potřeboval peníze na zajištění rodiny.
Mnoho mužů s jeho zkušenostmi tehdy začalo pracovat jako bodyguardi pro politiky nebo podnikatele. Existuje domněnka, že Krasikov působil jako ochranka v Petrohradě, který se (stejně jako další ruská města v té době) potýkal s extrémním nárůstem zločinnosti a válkami gangů.
Situace byla tak nebezpečná, že Vladimir Putin jako petrohradský místostarosta poslal své dvě dcery ve věku okolo 10 let do Německa. Jejich poručníkem se stal Matthias Warnig, někdejší zaměstnanec Stasi a později generální ředitel společnosti Nord Stream AG spravující onen plynovod. I Putinova manželka Ljudmila v té době pobývala převážně v Hamburku.
Existuje tedy spekulace, že Putin poznal Krasikova už v té době, že dokonce mohl být bodyguardem Putina, případně někoho, koho znal. V každém případě se znali, nejméně jednou se potkali na střelnici a Krasikov chválil Putina před příbuznými, že je dobrým střelcem.
Buď jak buď, podle Kremlu Krasikov působil v elitní jednotce Alfa ruské tajné služby FSB.
Není jasné, kdy do jejích služeb vstoupil, ani zda všechny své vraždy páchal na pokyn ruského státu. Některé z nich (vraždy podnikatelů z regionů) totiž působily spíš jako na soukromou objednávku a Krasikov byl původně pro jejich spáchání stíhán i ruskými úřady.
Po vraždě podnikatele Alberta Nazranova z Kabardino-Balkarie předalo Rusko jeho údaje Interpolu k vydání mezinárodního zatykače a požádalo o pomoc s pátráním. Později byly všechny procesní kroky v tichosti staženy a Krasikovovo jméno vymazáno z databází.
Na druhou stranu vražda podnikatele Nazranova proběhla v roce 2013 a na fotografiích z Krasikovovy druhé svatby v roce 2010 je vidět mezi hosty řada příslušníků FSB.
Je tedy možné, že Krasikov měl zabíjení na objednávku původně jako „bokovku“ ke své normální práci a tajné služby se teprve poté rozhodly této jeho schopnosti využít.
Vraždy na objednávku
V noci 19. ledna 2013 zaparkoval Albert Nazranov, podnikatel původem z ruské republiky Kabardsko-Balkarsko, auto u svého domu v Moskvě. Když vytáhl klíče a vydal se směrem k příjezdové cestě, zezadu se k němu přiblížil cyklista v kšiltovce a s batohem na rameni.
Nazranovovi stačil jediný pohled, aby si uvědomil, že cyklista přijel pro něj. Nazranov, který v Nalčiku vlastnil síť restaurací a prodejen, něco takového očekával, protože už předtím zažil jeden pokus o vraždu – před osmi měsíci mu atentátníci vyhodili do vzduchu auto.
Nazranov se ke svému vrahovi v překvapivém manévru vrhl, shodil ho z kola a spěchal pryč. Vrah ho vzápětí střelil do zad. Podnikatel se zhroutil, ale okamžitě vyskočil a dal se znovu na útěk, vrah se hnal za ním.
Za několik vteřin bylo po všem – jedna rána do trupu a čtyři do hlavy. Scénu vraždy navždy zachytily bezpečnostní kamery ve vchodu, v Moskvě tak všudypřítomné.
O rok později, 29. ledna 2014, byl Vadim Krasikov kvůli tomuto případu zařazen na seznam federálně hledaných osob. Dne 26. června 2015 bylo pátrání po něm ukončeno.
Co se s Krasikovem dělo dál, není jasné.
Ve stejné době ale probíhal další soudní proces, tentokrát šlo o vraždu z roku 2007. Obětí byl podnikatel a poslanec městské rady v malém karelském městečku Kostomukša Jurij Kozlov.
Mrtvola Kozlova, z hlediska státu naprosto nevýznamné osoby, byla nalezena v lese nedaleko finských hranic. Jeho auto bylo odstaveno na parkovišti u vlakového nádraží s množstvím krvavých skvrn.
Záhy se vyšetřovatelé z Karélie dostali na stopu vraha. Dne 19. dubna 2007 – asi dva týdny po vraždě – požádali ministerstvo vnitra o informace o Vadimu Nikolajevičovi Krasikovovi.
Nestalo se ovšem nic a tato žádost byla později z elektronické databanky odstraněna.
Až v listopadu 2014 byli v této kauze zadrženi dva podezřelí – Oleg Ivanov a Vladimir Fomenko. Krasikov nebyl nalezen a byl (opětovně) zařazen na federální seznam hledaných osob.
Ivanova a Fomenka spojovalo to, že šlo o příslušníky tajných služeb, konkrétně útvaru FSB Vympel, oba byli ve službě oceněni za odvahu, za chrabrost apod. Ostatní veteráni z Vympelu se jich u soudu zastávali a byli připraveni složit za ně kauci. Nakonec byli zproštěni pro nedostatek důkazů. Proč ale byli Ivanov a Fomenko dopadeni až v roce 2014, sedm let po vraždě? Rodina oběti se domnívá, že proto, že odešli do penze a jejich zatčení tak už nevrhalo stín na tajné služby.
Krasikov, který se na vraždě přinejmenším podílel, tehdy zmizel.
Slušný a tichý
Z výše popsaného je patrné, že někteří příšlušníci ruských tajných služeb si asi „přivydělávali“ vraždami na objednávku a byl mezi nimi i Krasikov. Není jasné, kolik lidí celkově zabil a které z nich pro stát.
I některé další vraždy splňují Krasikovův modus operandi, například zabití Davida Dvaliho, bývalého Putinova poradce z Petrohradu, který se dostal do křížku se svým šéfem. V Moskvě v roce 2000 se k Dvalimu přiblížil střelec na kole a zabil ho jedinou ranou do hlavy.
Už v minulosti se stávalo, že příslušníci tajných služeb přichycení při porušování zákona (ne nutně vraždách, ale například při pašování drog či korupci) si mohli vybrat mezi vězením a vykonáváním té nejčernější práce pro stát. Vadim Krasikov po roce 2015 zase přestal být hledanou osobou a žil společně se svou rodinou otevřeným životem v dobré moskevské čtvrti. S první manželkou původem z Burjatska měl už zmíněné dvě děti, ale manželství jim nevydrželo a rozvedli se.
V roce 2010 se Krasikov oženil podruhé, vzal si Ukrajinku Katerynu původem z Charkova. Společně mají další dítě. Kateryna si stěžovala svým příbuzným, že Krasikov často odjíždí na dlouhé „služební cesty“. Rodinu ale dokázal zabezpečit a vzorně pečoval o svou malou dceru.
Příbuzný Kateryny před berlínským soudem vypověděl, že Krasikov je „velmi slušný a extrémně málomluvný člověk, který dobře vydělává (…) má byt v Moskvě, nové BMW a Porsche Cayenne“.
Když se doslechl, že Krasikov byl jmenován do hodnosti plukovníka, pokládal to za vtip a zeptal se, proč ne generála. Krasikov mu tehdy vážně odpověděl: „Protože neumím dělat hnusné věci.“
Zelimchan Changošvili
Před cestou do Berlína Krasikov požádal o turistické vízum na francouzském konzulátu v Petrohradě.
Použil ruský pas vydaný o měsíc dříve na jméno Vadim Sokolov. Dne 17. srpna 2019 konečně odletěl z Moskvy do Paříže.
Tam si Krasikov objednal prohlídku města s průvodcem a pořídil si selfie u Eiffelovy věže a dalších pařížských památek. Dne 20. srpna odletěl do Varšavy a ubytoval se ve varšavském hotelu Novotel.
Pak se opět vydal na prohlídku s rusky mluvícím průvodcem a pořídil si další selfie, včetně jednoho u Wilanowského paláce a muzea, barokního zámku na okraji Varšavy.
Personál hotelu ho vyšetřovatelům popsal jako velice zdvořilého, elegantně oblečeného muže s upraveným plnovousem. Krasikov požádal recepční, aby mu objednala manikúru v nedalekém salonu krásy. Později recepční řekl, že je s manikúrou spokojen, a dal jí štědré spropitné.
Na TripAdvisoru si našel nejlépe hodnocené restaurace v okolí a poctil je návštěvou.
Dne 22. srpna odjel do Berlína a svá zavazadla a mobilní telefon nechal ve varšavském hotelovém pokoji, který měl rezervovaný až do 25. srpna, kdy měl podle spisu odletět zpět do Moskvy.
V Berlíně se pak setkal s lidmi, kteří mu poskytli nové oblečení, černé kolo a podrobnosti o Changošviliho režimu. Obdržel také pistoli Glock 26 ráže 9 mm spolu s tlumičem a rezervním zásobníkem. Jeho pomocníci mu pro útěk zaparkovali na břehu Sprévy skladný e-skútr. Identitu nikoho z nich později Krasikov neprozradil, stejně jako žádné jiné detaily.
Čečenec Changošvili, gruzínský občan, uprchl z Gruzie do Německa v roce 2016. Požádal o azyl, přičemž tvrdil, že mu ruští agenti usilují o život.
Německo jeho žádost o azyl zamítlo kvůli vazbám na islamisty, ale stejně jako ostatní migranti zůstal v zemi.
V hledáčku Moskvy byl od roku 2004, kdy měl velet nájezdu čečenských bojovníků, kteří obsadili velkou část ingušské Nazraně a zabili vysoce postavené bezpečnostní činitele včetně důstojníků FSB.
Changošvili byl v roce 2012 na ruském seznamu 19 hledaných teroristů, který Moskva sdílela s dalšími zeměmi včetně Německa.
Rusko si stěžovalo, že Západ nebere jeho žádosti o jejich vydání vážně. Moskva se proto rozhodla pro jejich zabíjení v zahraničí, což Putin v roce 2006 uzákonil. Do roku 2019 bylo pět z 19 osob na seznamu teroristů buď zabito, nebo zemřelo sebevraždou za záhadných okolností.
Kolem půl dvanácté dopoledne 23. srpna 2019 Krasikov sledoval vchod do bytu, kde Changošvili bydlel, ve třetím patře budovy ve vilémovském stylu z 19. století. Každý den kolem poledne chodil Changošvili na modlitby do nedaleké mešity a procházel se parkem. Krasikov čekal.
Na sobě měl tmavou dlouhovlasou paruku, baseballovou čepici, sluneční brýle Ray-Ban, šedou mikinu s kapucí, neonově zelené ponožky a cyklistické rukavice. Nabitou pistoli s tlumičem nesl v černém batohu.
Changošvili vyšel z domu v 11:50 a Krasikov ho následoval na kole. Pak ho střelil těsně pod levou lopatku. První kulka mu protrhla trup a vyšla ven skrz hrudník. Následovaly další dvě do hlavy. Útok viděly desítky návštěvníků parku a také zákazníci a personál dvou restaurací.
Když Changošvili ležel mrtvý poblíž dětského hřiště, vrah zase nasedl na kolo a odjel. Zastavil u nedaleké řeky Sprévy, převlékl se a odlepil si paruku, čímž odhalil svou pleš. Svůj převlek, kolo, pistoli a tlumič hodil do vody. Pak si elektrickým strojkem oholil část vousů.
Dva kolemjdoucí ho pozorovali a zavolali policii. O několik minut později byl Krasikov zatčen, když se snažil odemknout svou elektrokoloběžku. Policie získala odhozené předměty, na kterých byly jeho otisky prstů a stopy DNA. Další dva roky se jim však nedařilo potvrdit jeho totožnost.
Krasikov buď zarytě mlčel, nebo si z vyšetřovatelů dělal legraci (třeba tvrdil, že se byl v keři pouze vymočit a opakoval verzi s německou milenkou), ruské úřady nespolupracovaly a trvaly na tom, že se opravdu jmenuje Vadim Sokolov a je to bezdůvodně pronásledovaný ruský turista.
Vraťte mi Vadima
Totožnost Krasikova se dokazovala pracně, pomohla i jeho četná tetování a svědectví ukrajinských příbuzných (naopak manželka Kateryna zůstala svému muži věrná a mimo jiné mu připravovala oblečení na výměnu).
Po dvou letech procesu nakonec berlínský soud v roce 2021 uznal Krasikova vinným z vraždy a dospěl k závěru, že se jménem Ruska dopustil aktu „státního terorismu“, když se rozhodl provést „hrůznou a veřejnou popravu, aby zastrašil odpůrce Kremlu“.
Kromě toho nespolupracoval s vyšetřovateli a ničeho nelitoval.
Krasikov se tvářil lhostejně a svému okolí opakovaně řekl, že „Rusko ho v tom nenechá“. Krátce po vynesení rozsudku ho úřady převezly z Berlína do jiného zařízení s přísnou ostrahou v Bavorsku. Panovaly obavy, že čečenští spoluvězni v Krasikovově bývalém vězení se ho pokusí zabít.
Vězení snášel Krasikov dobře. Denně chodil na procházky do zahrady a hodně četl, především klasiky ruské špionážní literatury. Nebyl konfliktní, ale ani příliš přátelský ke svým spoluvězňům, i jeho kolegové z tajných služeb ho pro ruská média popsali jako introverta.
A Putin se za něj skutečně rval jako lev. Už v roce 2019 na tiskové konferenci v Paříži viditelně rozzlobeně prohlásil, že Changošvili byl terorista, který v Rusku zabil mnoho lidí, a že Německo ho odmítlo vydat.
„Byl to naprosto krvelačný vrah,“ řekl Putin a implicitně schválil Krasikovův čin. Německo oponovalo, že oficiální žádost o vydání Changošviliho nikdy nedostalo.
V únorovém rozhovoru s Tuckerem Carlsonem pak Putin jasně naznačil, že má zájem o výměnnou dohodu týkající se Krasikova, kterého sice přímo nejmenoval, ale popsal ho jako ruského vlastence uvězněného za vraždu v jistém západním hlavním městě.
„Ten člověk kvůli vlasteneckému cítění zlikvidoval banditu. Jestli to udělal z vlastní iniciativy, nebo ne, to je jiná otázka,“ řekl Putin a popisoval, jak Changošvili přejížděl hlavy ruských vojáků automobilem.
Putin už mnohokrát dokázal, že své věrné neopouští a neštítí se zatknout cizince kvůli výměnám. Poté, co Katar v roce 2004 usvědčil dva ruské agenty z nastražení bomby pod auto uprchlého čečenského velitele (bomba islamistu zabila a zmrzačila jeho dospívajícího syna), Rusko zatklo dva katarské sportovce pobývající na jeho území.
Nakonec byli Rusové propuštěni a katarští sportovci posláni domů. Putin pak veřejně poděkoval katarskému emírovi za propuštění Rusů.
Interně Putin neustále vyvíjel nátlak na své spolupracovníky, aby vymysleli způsob, jak dostat Krasikova domů. Jeho ženu a dceru nechal odvézt na Krym, kde žili pod ochranou FSB, aby jim Čečenci nemohli ublížit. Prezident se zdál být Krasikovovi tak oddaný, že západní zpravodajské služby začaly spekulovat, že byl Putinovým osobním strážcem; to prezidentův mluvčí Dmitrij Peskov popřel, potvrdil však, že se Krasikov znal s Putinovými bodyguardy ze společných cvičení.
V roce 2022 Rusko nabídlo propuštění Paula Whelana, bývalého mariňáka, pokud Amerika přiměje Německo, aby vydalo Krasikova. Bílý dům o tom informoval Berlín, ale ani jedna z vlád nebyla ochotna propustit profesionálního vraha za obyčejného amerického vězně.
Na první pohled to byl nepředstavitelný požadavek. Ale v březnu, dva týdny před zatčením amerického novináře Evana Gerškoviče, sdělil ředitel FSB Alexandr Bortnikov telefonicky řediteli CIA Williamu Burnsovi, že Putin odmítá opustit myšlenku vyměnit Krasikova za Whelana.
Znovu se dočkal zamítavé odpovědi, kterou Putinovi opětovně vyřídil. „Němci na něco takového prostě nepřistoupí,“ vysvětlil Bortnikovovi skoro až omluvně Burns.
Putin ale tvrdošíjně setrvával na opaku. Podle svého okolí byl „naprosto přesvědčený“, že Německo je pouhým americkým satelitem, který lze jednoduše ovlivnit přes Američany. Dnes možná více, než kdy dřív. Dříve, podle Putina, Rusko mohlo vyvažovat americký vliv na Německo.
A jestli Biden nevymění Krasikova za Whelana, pak ho možná vymění za amerického novináře.
Další dva roky se nesly v duchu vyjednávání, z nichž pořád nápadně vypadávalo jedno jméno: Krasikov. Bez Krasikova nebude nic. Putin chce především Krasikova. Chvíli to dokonce vypadalo, že Rusko přistoupí na výměnu Krasikova za Alexeje Navalného.
Tuto úvahu však přerušila náhlá opozičníkova smrt. Německo nakonec americkému tlaku opravdu podlehlo. Aby to Američanům u Němců ulehčili, dosáhli Rusové odsouzení německého občana v Bělorusku k trestu smrti za plánovaný (ovšem nezdařený) teroristický útok.
Útok bez obětí i větších materiálních škod.
Najednou tu bylo omluvitelné humanitární hledisko. Krasikov za Němce, kterému hrozí smrt. K Němcům a Američanům Putin do balíčku ještě nacpal více či méně otravné ruské opozičníky, z nichž některým měl už brzy vypršet trest a všichni zatvrzele odmítali Rusko opustit.
Běžní Rusové sice možná nerozumí tomu, co opozičníci říkají o politice, ale jednomu jazyku rozumí: jazyku mučednictví, ústřednímu motivu ruské kultury. Putin o mučedníky nestojí, proto je přibalil.
Na oplátku dostal svého Vadima a sedm dalších agentů a hackerů.
Zdroje (výběrově):
https://www.wsj.com/world/putin-wants-his-hit-man-back-5bd759f8
https://www.wsj.com/world/europe/evan-gershkovich-prisoner-exchange-ccb39ad3
https://360.ru/tekst/obschestvo/vyshel-pervym-i-obnjal-putina/
https://msk1.ru/text/world/2024/08/02/73906268/
https://ru.wikipedia.org/wiki/%D0%9A%D1%80%D0%B0%D1%81%D0%B8%D0%BA%D0%BE%D0%B2,_%D0%92%D0%B0%D0%B4%D0%B8%D0%BC_%D0%9D%D0%B8%D0%BA%D0%BE%D0%BB%D0%B0%D0%B5%D0%B2%D0%B8%D1%87
https://theins.ru/en/politics/253703
https://theins.ru/politika/191470
https://theins.ru/politika/190966
https://www.mk.ru/politics/2024/08/02/alfovcy-rasskazali-chem-zapomnilsya-vernuvshiysya-iz-nemeckikh-zastenkov-vadim-krasikov.html
https://www.mk.ru/politics/2024/08/02/groza-terroristov-na-velosipede-kto-takoy-osvobozhdennyy-po-obmenu-vadim-krasikov.html?ysclid=lzg7×qtgnp561555115
