Článek
Přesvědčení jsou vnitřní nevědomé názory na to, jaký je okolní svět a jak funguje. Někdy nám je přímo předávají rodiče a naučí nás vnímat svět stejným způsobem jako oni. Jindy si je vytvoříme na základě vlastních interpretací určité zkušenosti.
V našem životě nás pak ovlivňují, ať chceme nebo ne. Dostanou se nám doslova pod kůži. I když se rozhodneme pro změnu, nedokážeme ji uskutečnit. Naše vědomí obsahuje myšlenky, přání a cíle, ale podvědomí nám do toho hází vidle. Máme v něm uloženy sabotéry, kteří nás udržují tam, kde nechceme být. Většinou ani nevíme, proč se to děje.
Vědomá mysl nám předkládá rozumná řešení, ale podvědomá přesvědčení každé z nich zamítne. Naše podvědomí nám „vysvětlí“ a předloží spoustu důvodů, proč to nejde. Abychom mohli změnit situace, které se nám stále dokola opakují, potřebujeme nejdřív vědět, jaká konkrétní přesvědčení nás blokují, a odstranit je.
Přesvědčení rády přechází z generace na generaci
Rodiče a předchozí generace na nás působí v podstatě již od prvního trimestru těhotenství. Prenatální vývoj dítěte je ovlivněn zdravotním stavem matky, její psychickou pohodou i vztahy v rodině. Matka a okolí na plod přenáší své energie a pocity. Hormony a celkově biologické procesy matky se na buněčné úrovni skrze krevní oběh a placentu přenáší na plod.
Když je matka v nepohodě, zažívá stres, strach nebo konflikty, nenarozené dítě vše vnímá a ukládá si informaci do buněk. Zde mohou vzniknout první podvědomé programy na genetické úrovni. Někdo dokonce věří tomu, že potřebuje vyčistit celou rodovou linii.
Následky výchovy si neseme až do dospělosti
Nejhlubší přesvědčení vznikají do 7 let dítěte, kdy se zapíšou hluboko do podvědomí. Rodiče nám říkají, co smíme a nesmíme, co je dobré nebo špatné, co , kdy, kde, jak a proč to máme a nemáme dělat. Říkáme tomu výchova, která se často opakuje po několik dalších generací.
Výchova může být skvělý nástroj pro to, aby z nás vyrostly sebevědomé, šťastné a spokojené bytosti. Proto jsme se narodili, abychom uměli překonávat překážky a žili hezký život. Bohužel většina rodičů se snaží vychovávat děti prostřednictvím příkazů, zákazů, trestů, upozorňováním na chyby, když něco udělají špatně.
Pokud to alespoň vyrovnávají pochvalou a oceněním úspěchů, zájmem o děti a pochopením, pak z nich i tak mohou vyrůst sebevědomí a spokojení lidé. Pokud se ale rodiče zaměřují jen na to negativní, děti se naučí vnímat svět stejným způsobem.
Naši rodiče prošli úplně stejnou výchovou a předávají ji dál. Najdou se i výjimky. Někteří si to uvědomují a odmítají dělat chyby svých rodičů. Ti se často setkávají s nepochopením svého okolí a slýchají věty typu „Na děti musíš být přísná, nebo ti přerostou přes hlavu.“ nebo „Myslíš si, že ti to jako bude fungovat. Jsou to jen děti a ty musí poslouchat.“
Oni věří, že pro svoje děti dělají to nejlepší, ale unavuje je pořád někomu něco vysvětlovat, obhajovat se nebo snášet kritické poznámky. Mohou to být jejich partneři, rodiče, škola nebo i kamarádky. Navíc je nikdo neučil vychovávat jinak, proto o svém způsobu výchovy mnohdy i pochybují.
Vzdělávací systém tomu často dodá korunu
I když jsou osvícení rodiče a funguje jim partnerská výchova, děti se začnou s realitou setkávat ve školce a škole, často i zájmových kroužcích. Dnešní školství je stále ještě zaměřené na úspěch, hodnocení a tresty. Nemáš úkoly - poznámka. Neumíš - pětka. Neposloucháš autority - jsi nevychovaný. Stále se ještě málo učí správně komunikovat, spolupracovat a dělat společné projekty. Naopak poradit spolužákovi znamená porušovat řád nebo vyrušovat. V zájmových aktivitách se zase podporuje soutěživost a zaměřenost na cíl, místo aby si užívali samotný proces.
Ani školy nejsou všechny stejné, ale klasický zastaralý školní systém takto funguje. Najdou se učitelé, kteří se snaží být novodobí, ale opět naráží na mantinely školského systému. Alternativní školy jsou zase drahé a nejsou přístupné všem.
Záleží také na rodičích, jak ke škole a známkám přistupují. Pokud děti za známky a poznámky trestají, křičí na ně nebo je jiným způsobem hodnotí, může je to silně ovlivnit do budoucnosti. Pokud mají naopak chápavý a podporující přístup, děti zvládají situaci mnohem lépe.
V práci se ještě víc upevní přesvědčení z dětství
Jakmile nastupujeme do práce, setkáváme se s dalším systémem pravidel, příkazů a zákazů. Často o nich ani nediskutujeme a prostě je přijmeme za své. Ano, jsou pravidla, bez kterých by to nemohlo fungovat. Ale některá jsou zbytečná a neprospěšná. Záleží samozřejmě na přístupu a velikosti organizace či firmy.
Není neobvyklé, že každodenním chlebem je honba za bezchybností a efektivitou, které s sebou většinou přináší i konkurenční prostředí. Obzvlášť, pokud se již hluboko v podvědomí vytvořil vzorec AUTORITY SE MUSÍ POSLOUCHAT. Znáte to. Rodič má vždycky pravdu, učitel taky a s šéfem se už vůbec nediskutuje.
Všichni víme, že týmová spolupráce pomůže daleko více, než když si každý hraje na svém písečku. Jenže i v týmu může vznikat soutěživost, kdo ukáže lepší projekt, kdo je oblíbenější u šéfa, čí názory jsou více respektovány a tak dále. Opět nás nikdo neučil, jak komunikovat a být součástí jakéhokoliv týmu.
Výsledkem je nespokojenost v různých oblastech života
Díky všem těm zkušenostem se náš mozek naučil zaměřovat na to, co je v životě špatně, co se nedaří, kde můžeme selhat, co smíme a nesmíme, potlačovat emoce a poslušně plnit úkoly. Naše mysl se tak zaměřuje na to, co nechceme a co má zmizet. Neumíme pojmenovat naše potřeby ani vyjadřovat emoce.
Přesvědčení jsou právě ty, která nám působí problémy, i když se snažíme dělat vše správně a vědomě chceme udělat změnu. Pokud se tedy stále točíte v kolečku neúspěchu a nespokojenosti, prozkoumejte své podvědomé programy.
