Článek
Obtěžování pohledem, tedy situace, kdy jeden soused opakovaně nahlíží do oken jiného, může za určitých podmínek představovat imisi. Tento článek se zaměřuje na to, za jakých okolností tomu tak může být, a jaká nápravná opatření mohou být v takovém případě přijatelná. Pokud se lidé cítí obtěžováni pohledy svých sousedů, často žádají, aby soused podnikl kroky k nápravě. Málokdo si však uvědomuje, že ve většině případů to není povinnost souseda, ale právě těch, kteří se cítí obtěžováni. Jaká opatření mohou být na místě?
Kdy může být obtěžování pohledem považováno za imisi?
Téma obtěžování pohledem a narušování soukromí bylo několikrát řešeno i Nejvyšším správním soudem (NSS), který se vyjádřil k různým situacím, včetně případů, kdy bylo tvrzeno, že nové stavební úpravy umožnily sousedovi nahlížet do soukromí druhého. Příklad tohoto problému se objevil v rozhodnutí č. j. 10 As 148/2020-69.
V tomto konkrétním případě se stěžovatel domníval, že ho sousedova rodina neustále sleduje skrze nová střešní okna, která soused nainstaloval. Stěžovatel tvrdil, že tyto okenní výřezy umožňovaly přímý výhled do jeho koupelny. Mimo to stěžovatel zmiňoval i nesoulad mezi skutečnou vzdáleností mezi domy a požadavky na odstupy stanovené ve vyhlášce č. 501/2006 Sb., která upravuje obecné požadavky na využívání území.
Dokumenty
Podle vyhlášky mají domy v souvislé venkovské zástavbě dodržovat určité vzdálenosti. V tomto případě byl odstup mezi domem stěžovatele a souseda 6 metrů. Přesto NSS v rozhodnutí uvedl, že samotná instalace nových oken tento odstup nezměnila, protože soused neprováděl žádné změny stavby, které by vzdálenost mezi domy ovlivnily. Soused neumisťoval novou stavbu, neprováděl žádnou přístavbu ani zvětšení výšky domu. Z tohoto důvodu se NSS otázkou odstupových vzdáleností nezabýval, protože nebyl důvod k jejímu změření.
Při posuzování zásahu do soukromí stěžovatele NSS vycházel z ustálené judikatury, podle které ten, kdo se cítí obtěžován pohledem, musí podniknout přiměřená opatření k ochraně svého soukromí, například si pořídit záclony nebo závěsy. Dále soud doplnil, že tento přístup neplatí ve výjimečných případech, kdy by obtěžování mělo charakter neobyčejného zásahu do soukromí. Takovou situací by bylo například, kdyby vlastník nemovitosti zneužíval své právo k nahlížení do sousední nemovitosti za účelem narušování soukromí, nebo kdy by došlo ke stavební změně, která by umožnila pohled do dosud uzavřených prostor bez oprávněného důvodu.
U takového chování by se již nejednalo o běžné obtěžování pohledem, ale o imisi. Tento přístup potvrzuje i rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1629/99, které uvádí, že samotná možnost pohledu do oken sousední budovy v souvislé zástavbě nemůže být považována za imisi, pokud nevede k dlouhodobému a závažnému narušování soukromí.
V konkrétním případě stěžovatele, který se domáhal ochrany proti obtěžování pohledem, však o imisi nešlo. Z dostupného spisu vyplývá, že nově nainstalovaná střešní okna souseda směřují především na střechu hospodářského stavení stěžovatele a nikoliv přímo do jeho koupelny. I když je teoreticky možné, že z těchto oken může být vidět i do koupelny, nejedná se o situaci, která by představovala skutečně mimořádné obtěžování.
Předzahrádka restaurace
V jiném případě se soudy zabývaly otázkou narušování soukromí pohledem do bytu z předzahrádky restaurace. Žalobci, obyvatelé sousedního domu, tvrdili, že jejich soukromí je porušováno tím, že hosté restaurace mají volný výhled na jejich dům a mohou slyšet jejich rozhovory, zejména v oblasti předzahrádky. Dále si stěžovali na intenzivní hluk spojený s provozem v této části restaurace, který jim znepříjemňuje bydlení.
Co se týká obtěžování pohledem, kdy hosté restaurace mohou nerušeně nahlížet do oken jejich bytu, soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 1629/99 vyjádřil názor, že nelze omezit práva jednoho účastníka na úkor práv druhého, čímž by jeden účastník získal nadměrné výhody. Soud dále upozornil, že požadavek žalobců, aby provozovatel restaurace zabránil svým zákazníkům v nahlížení do oken jejich bytu, je příliš široký a obtížně realizovatelný.
Takové opatření by bylo velmi obtížné a nejspíše by nebylo schopno nahlížení zcela zamezit. Soud rovněž zdůraznil, že jakékoli opatření, které by vedlo k úplnému uzavření předzahrádky, by bylo nepřiměřeným zásahem do práv provozovatele, neboť by tím došlo k zániku smyslu provozovny. V této situaci soud uvedl, že je na žalobcích, aby se sami bránili nahlížení do svých oken vhodnými prostředky, jako jsou záclony, žaluzie nebo jiné technické úpravy.
Restaurace
V souladu s tímto přístupem je i rozhodnutí NSS č. j. 2 As 168/2016-28, které konstatuje, že běžné užívání oken u obytných prostor nelze považovat za imisi. Pohled oknem na sousední nemovitost se může považovat za imisi pouze ve výjimečných případech, a to za podmínky, že je soustavně a závažně narušeno soukromí vlastníka nemovitosti. V těchto případech je na osobách, které se cítí obtěžovány pohledem, aby se bránily pomocí různých technických opatření.
Navíc v rozsudcích sp. zn. 22 Cdo 5264/2014 a 22 Cdo 583/2011 NSS uvedl, že obdobný přístup platí i pro případy, kdy je soused fotografován nebo filmován. Tato činnost, pokud je prováděna soustavně a závažně, může rovněž představovat obtěžování pohledem, zejména když je pohled zachycen technickými prostředky. Pokud tato činnost narušuje soukromí jednotlivce, může jít o imisi, a v takových případech je možná žaloba na ochranu osobnosti. V závažných případech se tato ochrana částečně překrývá s ochranou proti jednání vlastníka nemovitosti.
Konečný pohled
Z dostupné judikatury vyplývá, že přístup soudů k otázce obtěžování pohledem je konzistentní. Nelze běžně požadovat, aby ten, kdo má možnost nahlížet do oken cizí nemovitosti, přijal opatření, která by tuto možnost zcela vyloučila. Proto je na osobách, které se cítí obtěžovány pohledem, aby učinily náležitá opatření, která jim pomohou zabránit tomu, aby ostatní nahlíželi na jejich pozemek nebo do jejich nemovitosti.
Obtěžování pohledem je považováno za imisi pouze v případě, že jde o výjimečnou situaci, která způsobuje závažné a soustavné narušení soukromí. Zda je situace výjimečná a oprávněná k ochraně, je otázkou pro soudy v jednotlivých případech, přičemž dovolací soud může zpochybnit jejich rozhodnutí pouze tehdy, pokud by bylo zjevně nepřiměřené, jak ukazuje rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3365/2019. Běžné užívání oken obytných prostor za imisi považováno být nemůže.
