Sousedi se roztahují, ostatní mlčí

V tomhle domě jsem vyrostla. Moje rodina tu už bydlí po generace, děda ho postavil, táta opravil a já se tu snažím žít stejně klidně, jako oni. Ulice bývala tichá, všichni se tu znali jménem, pomáhali si. Jenže časy se mění. Lidé odcházejí, domy se prodávají a místo známých tváří přicházejí noví sousedé, kteří často vůbec nemají potřebu se s někým bavit, natož brát na někoho ohledy.

Jeden soused si pravidelně pouští hudbu, nejlépe večer, když už si člověk myslí, že si odpočine po práci. Jiný má před domem čtyři auta a parkuje, kde se mu zlíbí. Sice sousedé nadávají bokem, ale nikdo mu nic do očí neřekne, protože si nechce dělat zle. Jakmile přijede návštěva jednou za měsíc a zaparkuje u nás před domem, kdy to je obvykle jen jedno auto, hned se jiní ozývají, že nemohou projet. Najednou jsme ti špatní my. Vztahy mezi sousedy se mění. Často jsou napjaté a není divu. Kdo se snaží být ohleduplný, musí pořád ustupovat. Přitom by stačilo, aby se sousedé navzájem respektovali.

Pamatuju si, že když jsme byly jako děti a křičely jsme na ulici, sousedé nás okřikli. My jsme si to tehdy ani neuvědomovali, že to někomu může vadit. Jako děti jsme se ztišily a nebo jsme se dokonce přemístily někam jinam, kde to nikomu nevadilo. Občas nám někdo ze sousedů přinesl něco sladkého nebo se nás ptal, zda nemáme žízeň. Od rána do večera jsme si hrály a nebyl problém.

Dnes je to ale jinak. Když někdo křičí pod vaším oknem a vy se ozvete, protože třeba pracujete z domova a potřebujete klid, často vám děti odpoví drzými poznámkami, nerespektují vás. A rodiče nebo prarodiče vám ještě nadávají, že to jsou jenom děti, a potom vám ještě udělají zle, pokud si dovolíte něco říct. Ano, takto vypadají noví sousedé, kdy si občas říkáte, že byste nejraději dům prodali.

A jak je to s ostatními auty? Když může jeden, začnou to dělat i ostatní. Postupně se ulice začala měnit na pěkné parkoviště. Dvě auta před domem jsou běžnou klasikou. Jedna dodávka, druhá dodávka? Špatný výhled z ulice, když vyjíždíte a v létě si nad ulicí vždy hrají děti? Nikdo nic neřeší, dokud se něco nestane. Musíte si dávat pozor!

Na nějaké zajíždění do dvoru můžete zapomenout, protože druhý den nemáte moc šanci vyjet. Naštěstí se s některými starými sousedy dá krásně vyjít. Povídáte si, zdravíte se. Ale nejvíc se všichni těší, když jedna rodina odjede na dovolenou a v ulici zavládne klid a ticho. A co obec? Ta se snaží reagovat neutrálně, nechtějí si dělat zbytečné problémy, tak se to vždy řeší nějak opatrně.

Osobně jsem si myslela, že problémy s auty a sousedy máme jenom my v naší ulici. Ale od známých, kteří bydlí ve městech jsem se dozvěděla, že se tohle stává skoro všude. Jenže ve městech si lidé nadávají a řeší to dost hlasitě, u nás na vesnici se to snažíme nějak přejít. Protože se tu dost lidí zná, nechce si nikdo dělat zbytečně zle. Ve městech jsou lidé daleko více anonymnější než na klasické vesnici. Tady je to většinou o vztazích, které se budují klidně i po generace. Jenomže proč se má člověk, který vyrůstá ve stejném domě uskromňovat před jinými, kterým jsou jiní ukradení? Kdo má tento problém řešit?