Článek
Po několika dlouhých letech jsem si před několika dny uvědomila, že vlastně neumím řídit. Člověka to občas napadne, ale že se to dozví zrovna na benzínové pumpě, kam jezdí pravidelně? Taky mě to překvapilo.
Den byl prakticky stejný jako ostatní dny. Konečně jsem si po dlouhé době myslela, že se mi začne dařit, ale byla jsem asi hluboce na omylu. Můj věk už nezačíná číslem 2, takže už nějaké zkušenosti opravdu mám, a to i za volantem. Celé dopoledne se mi ve všem dařilo, byla jsem hrozně ráda, že se mi přestala smůla lepit na paty, kdy se zase začnu usmívat víc na lidi. Bylo nějak po poledni a já zjistila, že mi dochází benzín a musím si pro něj zajet na benzínku, kterou mám docela ráda. Obsluha je vždy příjemná, někdy se i zapovídáme a zasmějeme. Jenomže ten den mě to poměrně rozstřelilo.
Připojilo se přede mě jedno auto, které jelo poměrně pomalu. Docela pěkné, ale neustále jsem se za ním táhla pomalým tempem i mimo obec. Člověka napadne, že stejně za chvíli někam uhne a bude moci připadat, ale řidič měl stejný záměr jako já. Těsně před benzínkou začal blikat, že také odbočuje, to už jsem byla trochu nervózní, protože se má blikat trochu dopředu, ne až když odbočujete. Ale také se mi to stalo, že jsem se zamyslela a nedala blinkr. Holt jsme jenom lidi.
Starší muž si jel pěkně k automyčce a já si to namířila ke stojanu. Natankovala jsem si, měla jsem radost, že tam nikdo není a hned budu hotová. Povídala jsem si s obsluhou, paní se smála a já vyprávěla, co se mi poslední dobou děje. Příjemně se na mě usmála a dodala: Takové období jsem měla také jednu dobu, později se to stejně zlomilo, dnes už je klid. Uvidíte, že to samo odejde. Ta slova mě velmi potěšila. Ještě než jsem otevřela dveře, paní mě upozornila, že mi někdo hodně blízko k autu. Okamžitě jsem vyběhla a dívala se, jestli nemám auto odřené.
Postarší muž, odhadem tam kolem 75 let, se na mě díval velmi škodolibě a dál se snažil najíždět na mé auto. Mávala jsem na něj rukou, co dělá, ale ukázal mi gesto, ať si kecám, co chci. To je pro mě muleta jako na býka, v mém případě. Sedla jsem do auta a snažila se vycouvat, protože si nedal pokoj. Stále se mě držel a já už neměla prakticky kam couvat. Vylezla jsem z auta, protože mi nedocházelo, co to má znamenat. Začal na mě křičet, že jsem udělala přestupek. Nechápavě jsem zvedla obočí a ptala se ho, jestli mi může vysvětlit jaký.
Údajně jsem ho předjela, protože si jel taky natankovat. Navíc měl nádrž na opačné straně než já, takže jsem si v první chvíli myslela, že nechce tahat hadici okolo auta, když si najel proti mě. Hrdě přede mnou stál a poměrně slušně mi nadával. Snažila jsem se mu vysvětlit, že se to objíždí kolem sloupu, ne kolem myčky, že to jsou dva rozdílné pruhy. Nakonec jsem dodala ať mě nechá vyjet, že potřebuju domů. Přišel ke mě, podíval se mi zblízka do očí a řekl: To jste nějaká úřednice nebo jste dělala na Ministerstvu, podle toho chování? Usmála jsem se na něj a odpověděla, že možná ano. Na chvíli se zarazil.
Za mnou už stálo další auto a já běžela do prodejny pro paní, aby mu to vysvětlila, protože se to nedalo po dobrém. Paní se snažila o klidný tón, ale muž se nenechal. Chápu, že vypadám o několik let mladší, ale ani tehdy bych si to nenechala líbit. Stál si za svým, přestože mu říkala, že se to objíždělo, když tam myčka nebyla, a je to poměrně už pár let. Zarazil se na chvíli, ale neuhnul. Nakonec řidič za mnou popojel, abych mohla vyjet. Na nesouhlas jsem na něj zatroubila a odjela.
Ještě než jsem odjela mi řekl: Udělala jste přestupek a já si za tím stojím, vůbec neznáte pravidla silničního provozu. Vytočená jsem se na něj podívala a dodala jsem: Zeptám se na to známých, kteří jsou u PČR, jestli se jedná o přestupek. Ztuhnul a bylo vidět, že si sám sebou není najednou jistý. Mám skutečně kamarády u PČR, kdy jsem se nakonec opravdu zeptala a bylo mi řečeno, že takových lidí je, co si stojí za svým, že je lepší se s nimi nehádat, protože jsem skutečně nic neudělala. Jak může přece člověk vědět, když někdo jede k automyčce, že chce jet k benzínce? To je trochu postavené na hlavu.
V poslední době, ale naštěstí nejsem sama, kdo má podobné zkušenosti se staršími lidmi za volantem. Kamarádka před nějakou dobou měla také nepříjemný konflikt, kdy vedle ní zaparkoval starší muž a požádala ho, aby si to přeparkoval, že jí odře auto, pokud jeho manželka vystoupí. Muž jí vynadal, že takový cucák mu nebude říkat jak má parkovat. Poznamenám, že kamarádka má už několik let děti a parkováním, a zkušenostmi by mohla dát do kapsy hodně lidí. A rozhodně jí není ani dvacet, ani třicet. Zastávám jeden názor, pokud tito lidé chtějí, aby se k nim ostatní chovali slušně, musí i oni se chovat tak, aby se s nimi slušně zacházelo.
