Článek
Asi každý z nás si nechal doručit balíček do samoobslužného boxu. Zadáte kód, který vám má umožnit, abyste si mohli balíček sami vyzvednout. Jenže někdy na nás život nastraží takovou vtipnou past, které se později smějete doma s rodinou. Stejně tak tomu bylo i v mém případě.
Objednala jsem si zboží s doručením ještě ten den. Ještě ten večer mi přišla sms o doručení. Měla jsem radost, že se to stihlo velmi rychle. Jako menší člověk jsem požádala o to, aby mi byla zásilka uložena někam níže. V sms stála informace o tom, že zásilka byla uložena ve výšce kolem 140 cm. To mě docela potěšilo, protože nejsem vysoká žena. Podpatky taky moc nenosím, spíše jsem sportovní typ. Nechala jsem si to nakonec na ráno, protože pozdě večer se mi už nikam nechtělo.
Ráno jsem se s úsměvem na rtech rozjela autem do města. Už jsem se těšila na svůj balíček, protože jsem vše stíhala akorát na čas. Zadala jsem kód, dveře se rychle otevřely, ale já zůstala najednou zírat. V tom nejvyšším bodě byla otevřená dvířka a já si stoupla na špičky, ale jelikož jsem měla botasky, tak jsem měla co dělat. Jeden balíček jsem si vzala, ale druhý jsem zahlédla až někde hodně vzadu. Ať jsem se snažila, jak jsem se snažila, prostě jsem tam nedosáhla.
K mému štěstí jsem zahlédla jenom dva důchodce, kteří byli v mé výšce, ale zamířili si to do vzdáleného obchodu na druhé straně ode mě. Nikdo jiný okolo zrovna nešel. Paráda, říkala jsem si pro sebe. Jeden pokus, potom druhý pokus, ale ani při výskoku jsem na to nedosáhla. Stoupla jsem si na první balíček a pořádně se natáhla, ale ještě mi zbývalo pár centimetrů k balíčku. Mým tělem se rozlil vztek a zapřela jsem se o pravou ruku a vyskočila na samoobslužný box. Botasky mi sice klouzaly, ale nenechala jsem se odradit. Nacpala jsem se do poloviny přihrádky, přesto jsem se bála, že se tam snad zaseknu, ale jsem hubený člověk a nic se nestalo. Nakonec se mi to podařilo a já si připadala jako zloděj, protože zrovna jsem měla naražený černý kulich.
Nakonec jsem si trochu odřela loket, jak jsem seskočila zpátky na zem. Dvířka jsem pořádně zaklapla a pak jsem si všimla jednoho staršího muže, jak na mě z dálky kouká, jako na zloděje. V duchu jsem se začala najednou smát a šla si ještě nakoupit vedle do prodejny. Když jsem to se smíchem říkala prodavačce, dozvěděla jsem se, že nejsem jediná, kdo tam občas takto leze, protože menší ženy, tam nedosáhnout a místa už nemají v nižší řadě. Příště si asi vezmu boty na podpatku, které mám doma schované, protože to jinak nevidím. Občas se mi poštěstí, že když je někde poblíž někdo vysoký, požádám ho, ale tohle mi ukázalo, že zase tak špatnou kondičku ve svém věku nemám. Když jsem to doma říkala, měli z toho druhé Vánoce.
