Článek
Některé restaurace si diváci pořadu Ano, šéfe! pamatují díky povedené proměně, jiné kvůli hádkám, nevydařenému jídlu nebo tvrdým slovům Zdeňka Pohlreicha. Brněnská restaurace Bohéma patří do druhé skupiny. Její návštěva se stala jedním z nejvýraznějších okamžiků pořadu, protože slavný šéfkuchař tehdy udělal něco, co se do té doby nestávalo. Natáčení předčasně ukončil a od podniku odešel.
Bohéma sídlila v prostorách Janáčkova divadla v Brně. Na první pohled šlo o místo, které mělo pro úspěšnou restauraci dobré předpoklady. Poloha v centru města nabízela možnost oslovit návštěvníky divadla, turisty i místní obyvatele. Jenže samotná adresa k úspěchu nestačila. Když Pohlreich v roce 2011 do podniku přijel, brzy zjistil, že nejde pouze o nedostatky v kuchyni nebo nešťastně sestavené menu.
Zásadním problémem byly vztahy mezi vedením a zaměstnanci i finanční situace podniku. Podle tehdejších zpráv restaurace dlužila peníze za nájem a nevyplácela mzdy pracovníkům. Pohlreichovi proto vadilo především to, jak majitelé přistupovali k lidem, kteří pro ně pracovali. Zatímco v jiných podnicích se snažil hledat řešení a ukazovat cestu ke zlepšení, v Bohémě narazil na situaci, se kterou nechtěl být spojován.
Jeho rozhodnutí odejít se stalo jedním z nejznámějších momentů celého pořadu. Pohlreich dal jasně najevo, že nemá zájem pomáhat provozovatelům, kteří podle něj neplní ani základní povinnosti vůči svým zaměstnancům. Nešlo tedy jen o chuť jídel nebo úroveň obsluhy. Restaurace měla problémy, které žádná úprava receptů ani nový jídelní lístek nemohly samy vyřešit.
Následný vývoj ukázal, že jeho obavy nebyly bezdůvodné. Už v září 2011 informoval Brněnský deník o tom, že Bohéma zkrachovala a na místě zůstaly dluhy. Provozovatelé firmu prodali a kolem nezaplaceného nájemného panovala nejistota. Restaurace byla zavřená a zákazníci, kteří se na místo vydali, se dovnitř nedostali. Pro podnik, který měl díky své poloze a televizní pozornosti potenciál oslovit širokou veřejnost, to byl neslavný konec.
Příběh Bohémy ale televizní epizodou neskončil. O několik let později se do jejího příběhu vrátil samotný Pohlreich v pořadu Už dost, šéfe!. Restaurace dostala další šanci a její provoz převzala Daniela Kundrová. Ta se přihlásila do výběrového řízení na novou provozní, uspěla a pustila se do nápravy pověsti podniku. Podle tehdejší reportáže televize Prima dokonce zaplatila dluh ve výši 80 tisíc korun, který zůstal po předchozích provozovatelích.
Nová provozní se snažila změnit způsob fungování restaurace a dokázat, že Bohéma nemusí zůstat symbolem podnikatelského selhání. Právě návrat do známého podniku byl pro Pohlreicha příležitostí zjistit, zda se situace skutečně posunula k lepšímu. Změny se měly projevit nejen v kuchyni, ale také v organizaci práce a přístupu k hostům. Restaurace navíc čelila náročné zkoušce, při které musel tým zvládnout velké množství objednávek během krátké doby.
Znovuotevření tak ukázalo i druhou stránku podobných příběhů. Krach jednoho provozovatele nemusí automaticky znamenat definitivní konec samotného místa. Pokud se najde někdo, kdo je ochotný převzít odpovědnost, vyřešit staré problémy a pokusit se vybudovat důvěru zákazníků, může podnik dostat novou příležitost. To ovšem neznamená, že je cesta k úspěchu jednoduchá nebo že se podaří navázat na někdejší pověst.
Jak je na tom Bohéma dnes, je potřeba posuzovat odděleně od událostí z let 2011 a 2013. Historické zprávy spolehlivě dokládají původní krach i pozdější pokus o obnovu, samy o sobě však nepotvrzují, zda restaurace v původní podobě stále funguje. Bez aktuálního ověření proto nelze tvrdit, že na stejném místě dnes najdete stejný podnik nebo že pokračuje pod stejným vedením.
Bohéma zůstává především připomínkou toho, že největší problém restaurace někdy neleží na talíři, ale v jejím vedení. Pohlreich mohl poradit s kuchyní, organizací provozu i kvalitou služeb, jenže základní férovost vůči zaměstnancům za majitele vyřešit nemohl. Právě proto se tento díl Ano, šéfe! zapsal do paměti diváků tak výrazně. Nebyl to příběh o nepovedeném obědě, ale o podniku, který potřeboval mnohem zásadnější změnu, než jakou dokáže přinést nový jídelní lístek.
