Článek
Líbí se mi různé průpovídky a přísloví, a ještě víc mám rád jejich parafráze, které si můžeme i podle sebe upravit. Použiju tedy jeden z mých vlastních nápadů, a to parafrázi od jednoho známého filozofa: Pokud jsme přesvědčeni o tom, že už nemůžeme potkat většího blbce než toho, na něhož jsme právě narazili, hluboce se mýlíme. Blbost totiž nezná žádná pravidla a nemá ve svém růstu žádné hranice a limity. Je věčná a nekonečná jako vesmír. Je pandemická. Například podle amerického prezidenta Clintona se snoubí i s průměrností. On kdysi prohlásil, že průměrnost lidí se hodně přeceňuje. Průměrní lidé jsou prý většinou idioti. No nevím, je to dost drsné vyjádření. Rád vzpomenu na krásnou větu z francouzského filmu Drž hubu, v němž typického blba fantasticky ztvárnil Gerard Depardieu. Hrál tam problematického vězně, s nímž si ředitel věznice nevěděl rady, a proto ho nabídl primáři na psychiatrii, čili do blázince. Byl ale kategoricky odmítnut se slovy: Já ho k nám nemohu vzít, on není blázen, on je pouze blbý, a to nelze léčit! Odnož blbce je i mezi hlupáky, i když tam bych byl opatrný, protože mezi hloupými lidmi jsou i hodní jedinci, co nikomu neškodí. Naopak jsou mnohdy i obětaví, pomáhají v různých činnostech, a hlavně neškodí. Pak existují samozřejmě i ti, o nichž řekl klasik, že: Mají zvláštní nemoc, jíž netrpí oni sami, nýbrž jejich okolí. To je pak horší. Ale vraťme se k blbosti. Dost špatná situace nastává, když se blb dostane na vedoucí místo. Mám stále v paměti našeho bývalého předsedu dílenského výboru KSČ. Pracoval u nás jako vedoucí mistr a téměř každé pondělí nám před prací dával politické školení. Byly to většinou zmatené ťápoty o ničem, ale my jsme u toho četli noviny, žvýkali pozdní snídani a nechali ho kecat. Nikdo toho vola neposlouchal. Jednou přišel s tím, že musíme odsoudit Chartu 77 a podepsat jako dílna takzv. Antichartu. Komunisti mezi námi to samozřejmě udělali hned. My dva s kamarádem jsme to odmítli se zdůvodněním, že nebudeme podepisovat něco, co jsme nečetli. Tedy Chartu. A ten mistr, o němž se povídalo, že s problémy dokončil devítku, začal na nás hulákat, že jsme ignoranti, a text Charty prý byl ve všech novinách! Věděli jsme, že ten text nevyšel v žádných tehdejších dosažitelných médiích, tak jsme se ho zeptali, v kterých novinách? Zrudl a pak na nás houkl: Jste ignoranti, přejete imperialistům, kteří nám letos zdražili kávu! A hrdě odkráčel. A takových vedoucích s červenou knížkou, totálně vypatlaných, ale navíc i pracovně neschopných, bylo ve všech průmyslových odvětvích požehnaně. Jim se vyhýbali i ti chytřejší a vzdělanější souvěrci, protože byli svým způsobem nebezpeční. Udávali, v 70 letech prověřovali i své kolegy a vyhazovali je z vedoucích míst.
Po sametové revoluci jsem byl naivně přesvědčen o tom, že všichni neschopní komančové budou bez práce, zkrátka půjdou od válu. Jak jsem se mýlil. Ti nejblbější samozřejmě skončili na podřadných místech, ale ta druhá sorta s nižší formou chytrosti, což je vychytralost, si založili firmy, privatizovali a mnohdy zůstali i na vedoucích místech. Měli své kámoše na finančních odděleních v bankách, lehce dostávali úvěry, které mnohdy nespláceli, a nechali po sobě torza různých nemovitostí, hotelů, fabrik atd. Mezi prvními vedoucími členy Občanských fór opravdu nebyli jen antikomunisti. Velmi rychle se tam nahrnuli i straníci, co byli kdysi při čistkách vyhozeni v sedmdesátých letech. A aby měli nějaké relevantní argumenty proti svým bývalým nadřízeným, kteří je kdysi vyhodili, volali nás, většinou nezprofanované vzdělané lidi z dělnických postů. A my měli ve fabrice za úkol vyhazovat ředitele, náměstky, stranické předsedy atd. Dodnes nemám z této činnosti dobrý pocit. Někteří, zvláště ti méně neschopní, odešli jen se šklebem, mnozí blbci se slzami v očích. A ti mladí troubové, co těsně před rokem 89 vstoupili z prospěchu do strany, o což usilovali dlouhé roky, překotně pak zahazovali červené knížky s nevinnou tváří, že byli k tomu donuceni. Nikdy jsem jim nevěřil, pro mne to byli ti největší blbci. Po moravsky: Nikdo mě totiž nemůže donutit, abych vstúpil! Tož tak, přátelé.
V dnešní době kapitalistického trhu se zaplaťbůh blbci na vedoucích místech moc nevyskytují. Logicky by neuspěli. Tak se někteří začali věnovat žánru, kde se sice dá hodně pokazit, ale dokáží splynout s davem. Začínají se zvedat z historické stoupy komunistické fosílie, o nichž jsem si taky naivně myslel, že už poumíraly společně se svými starými příznivci. A ejhle, jsou najednou oživovány např.paní Konečnou a jejími příznivci. A kupodivu nejsou všichni staří. No, to je na další debatu.
