Článek
V roce černé kozy mor ni pták Noh nehrozí
Zato přijdou vozy, co po obloze se vozí
Přitom ty vozy lomozí až se děsí i bozi.
Říkáš: „Snad přijdou běsi“, to však jen ve strachu vězí
Ve strachu mezi stíny těch, co jsou tím vinni
Ty, kdo jsou vinni, nechejme s jejich stíny.
V roce zeleného zajíce budou zas hrozit jepice
Jepice veliké velice na zem padající úpíce
Ty mohou zavalit silnice a rozplašit slepice.
(Lepší by bylo, kdyby to nebylo
nejméně tak dlouho, než by se to vyjasnilo,
kdyby bylo nebe bez jepic a silnice bez slepic).
V roce růžového králíčka těšit se bude každá panička
Na co, to nepovím, protože nesmím.
Jen to vám snad prozradím, že veršem vznosným se ozdobím.
V čase bláznivé pěnice vážit si budeš velice
Každého zrnka soli, každého stébla v poli
To však brzy přejde a mnoho dobrého vzejde.
V roce zamlklé jiřičky budeš chtít zůstat navždycky
Tolik ticha a klidu mít, lepší to snad nemůže být
Když však z dáli vzlyk uslyšíš na místo to pospíšíš
Až nápravu zjednat se ti podaří, nejen tobě oči zazáří.
V roce profláklé mrkve, snad konečně někoho trkne
Mnoho se toho mohlo stát, bylo by dobře toho dbát
Když na tebe známá tvář mrkne, na mou duši, v tobě to hrkne
Nebylo by možná špatné, bylo-li by to co platné
Kdo však ví?
V roce přerostlé petržele bude vypadat uležele
Každičký pohled nyvý, co komu se na tom zlíbí
Líbí moc anebo nic, jako světlo tří set svíc
Rozžehne zašlé touhy pro trochu snahy pouhý
Ztracený šelest z hloubi. Jinak nic.
V roce kořenící růže ne každý sezná, co zmůže
Šelest vánku smělý ať již ráno či v neděli
Povzbudí či odradí, nejeden rád se poradí
Má-li zdusit touhy na celý čas dlouhý.
Nevím, jestli je to vtipné, mně to spíše přijde divné
Každé slovo další přivádí, které je doplní či nahradí
Slova jsou tak jako nářadí, však ne každý s tím si poradí
A někdy to nářadí přehradí leccos, co nemáme neradi
Neřádi.
