Článek
Začněme těmi klady. Hry se především konaly na naprosto vyhovujících, moderních sportovištích, v krásných architektonických kulisách. To tomu přidávalo jistý zvláštní, až slavnostní nádech.
Mimořádná byla i návštěvnost publika, to dodávalo hrám důstojnost a vytvářelo skvělou atmosféru. Moc člověk nezažije, aby byly k vidění plné tribuny i na dopolední atletické kvalifikace.
Líbil se mi taky nápad, kterým se zahajovaly každý den sportovní bloky na jednotlivých sportovištích, kdy vždy nějaká sportovní osobnost minulosti odbouchala začátek soutěží.
Podobně se mi líbil nápad, kdy vítězové soutěží si symbolicky zazvonili na zvon. To bylo fakt povedené.
Stejně tak byl příjemný hudební podkres, který přiváděl sportovce ke stupňům vítězů.
Co už bylo ale méně povedené, byla voda v Seině. Pořadatelé, kterým musela nutně dělat kvalita vody spoustu starostí už dopředu, nebo to alespoň tak být mělo, se nesnažili vyhnout se problémům a umíněně trvali na tom, že závody triatlonistů a dálkových plavců se budou konat v Seině, i když by nebylo zase tak složité přesunout tyto závody jinam, kde by žádné problémy s vodou být nemohly.
Takhle se jeden den odložily závody triatlonistů, pak se najednou přes noc kvalita vody zázračně zlepšila a další den se závody uskutečnily. Nicméně, především plavci v dálkovém plavání, kteří byli ve vodě podstatně déle, si podezřele často stěžovali na zdravotní problémy po závodě. Ir Wiffen dokonce skončil v nemocnici. Vzbuzuje to podezření, že zdraví sportovců bylo odsunuto na vedlejší kolej a spíš šlo o to, aby se závody za každou cenu uskutečnily bez ohledu na to, jestli je Seina vhodná k plavání nebo ne.
Taky si Francouzi mohli odpustit pár momentů, kdy se publikum, když byli ve hře francouzští reprezentanti, zachovali nesportovně. Mám na mysli především bučení diváků, když šermířský rozhodčí rozhodl o zásahu v neprospěch jejich miláčka. A podobně nevhodné bylo vypískání cyklisty Pidcocka za to, že neuhnul jejich cyklistovi Koretzkymu a dovolil si dojet pro zlato.
Moc se nepovedlo pořadatelům ani slavnostní zahájení, bylo takové roztříštěné, bez náležité atmosféry, jednotlivé výpravy jsme zachytili sotva na pár vteřin, často ani pořádně nebyli vidět, jindy se na jedné lodi doslova tísnilo několik výprav, až to působilo nedůstojně. Podobně nepovedený byl i závěrečný ceremoniál.
O tom když tak více zde:
Co ale byl vůbec největší průšvih, to byl infosystém a televizní infografika. V tomto smyslu šlo o návrat do minulého století. Během tenisu se běžně dělo, že se vůbec nezobrazoval stav zápasu, klidně dlouhé minuty. Když už se to ukazovalo, tak dlouho trvalo, než se zobrazil aktuální stav, někdy se připsaly body opačně a až následně se to opravovalo. Takovou chybovost jsem ještě neviděl.
Podobně špatně to fungovalo v lukostřelbě, kdy se často ukazovaly nejdřív úplné nesmysly a až postupně se to opravovalo.
V dráhové cyklistice opakovaně vypadávala časomíra nebo se nezastavovala na sledovaném mezičase.
V atletice, kde jsem zvyklý na jistý komfort, jsem musel brát jako fakt, že Francouzi na OH nezvládají hned po doběhu závodu ukazovat neoficiální pořadí a časy. Už je to standard, ale zde ne, tady maximálně naskakovalo pořadí bez časů a i na to se během OH rezignovalo.
U vertikálních skoků se člověk dozvěděl jen na jakou výšku se skáče a kolikátý je to pokus na této výšce. Už ale nebylo vidět, zda třeba druhý pokus na určité výšce už není zároveň posledním, protože si atlet třeba dva pokusy odložil na další postupnou úroveň. To se divák dozvěděl až po skoku. Stejně tak u všech technických disciplín zůstávalo před pokusem utajeno, na jakém mistě sportovec aktuálně je, to se dalo zjistit až po provedeném pokusu. Bývá taky dobrým zvykem, že je stále v grafice k dispozici průběžné pořadí příslušné disciplíny. To je další věc, která zde scházela.
Ovšem vrcholem byl přenos z poslední disciplíny moderního pětiboje, běhu se střelbou, který byl graficky zcela žalostný a nikdo netušil, co se na závodní ploše vlastně děje. Pořádně ani nebylo co komentovat a ze sportovních komentátorů byla oprávněna cítit bezradnost.
A pak se taky stal průšvih v boxerském turnaji. Za ten tedy nemohl pořadatel, ale MOV. Nesmyslné zařazení dvou žen s přemírou mužského hormonu do ženského turnaje bylo hodně necitlivé a zoufale nekompetentní. Rozhodnutí od boxerské federace o zákazu jejich startu kvůli příliš velké hladině testosteronu rozhodně měli převzít, to bylo žádoucí . Nakonec, vliv testosteronu na výkon je zcela jasně prokázán. Ostatně i nejznámější případ tohoto typu Caster Semenyová je toho nejlepším důkazem. Měla hladinu testosteronu trojnásobnou v porovnání s tím, co je obvyklé u žen a v bězích neměla konkurenci. Když pak zkusila hormonální léčbu, která hladinu mužského hormonu snížila na ženskou úroveň, zásadním způsobem se zhoršila i její výkonnost a najednou nezvládala běhat se světovou špičkou.
A tak, světe div se, funguje to i v boxu, protože jak Alžířanka, tak Tchajwanka využily neférového zvýhodnění a tak si odváží domů zlaté medaile. Je mi líto všech žen, kterým kvůli tomu byly zničeny jejich sny. A MOV teď má z ostudy kabát.
zdroje:
https://olympics.com/en/paris-2024
přenosy z OH
https://www.kaocko.cz/je-nejlepsi-boxerka-uprostred-sporu-o-zpusobilost-pohlavi-vyhrala-na-olympiade-zlato
https://www.respekt.cz/tydenik/2016/31/caster-semenya
