Článek
Přesto zažívalo Česko ve světové konkurenci lepší časy. Ještě v roce 2017 v Londýně jsme získali tři medaile a měli dalších 5 umístění do osmého místa. Na problémy ovšem bylo zaděláno, většina úspěšných reprezentantů už pomalu směřovala ke konci své kariéry a postupně ztrácela svou výkonnost nebo s reprezentací končila.
A tak česká seniorská atletika začala prožívat své černé období, počínaje mistrovstvím světa v roce 2019 v Kataru jsme už jen paběrkovali. Pokud se nebudou dít zázraky, stejně tomu bude i v letošním roce v Tokiu.
Hlavním důvodem je to, že jsme snad až chronicky neúspěšní v přechodu juniorských hvězdiček do světové špičky. Jestli se to podaří u jednoho z 20, tak je to hodně. Někteří ustrnou na v podstatě juniorské výkonnosti a dál se už neposouvají, to je případ třeba bývalého desetibojaře Sýkory, ale i současných atletů Hrubé, Vondrové nebo Krska. Další atleti se zase zcela vytratí z vrcholové atletiky. Kde je například konec zlatým juniorským medailistům z roku 2021, kladiváři Doležálkovi nebo desetibojaři Doubkovi?
V letošním roce pak velmi negativně ovlivňuje naděje naší výpravy i rozsáhlá marodka. Lurdes Gloria Manuel měla mít letos průlomovou sezónu, ale místo toho jí musela celou odepsat. To samé potkalo stále se zlepšující překážkářku Jíchovou. Sezónu musel odpískat i náš nadějný desetibojař Jarvinen nebo čtvrtkařka Petržílková. Komplikovanou přípravu měla i naše největší atletická hvězda oštěpař Vadlejch nebo jako už tradičně koulař Staněk. Další špičková atletka Ogrodníková si pro změnu dala mateřskou pauzu.
Největší naší hvězdou je pořád oštěpař Vadlejch. Sice se potýkal se zdravotními problémy, startoval jen dvakrát a nedařilo se mu, přesto můžeme doufat, že se na mistrovství připraví kvalitně. Nespí ovšem ani soupeři a tak na medaili to moc nevypadá. Střízlivý odhad je umístění kolem šesté pozice.
Tyčkařka Švábíková stabilizovala výkonnost a výšky na úrovni 460 cm zpravidla zvládá, často i na první pokus. Ale bohužel jak se zvedne laťka nad 470 cm, bývá to pro ni konečná. Na medaili ovšem bude skoro jistě třeba skočit dokonce přes 480 cm. Aby vybojovala medaili, musela by předvést životní závod, spíš to ale vypadá na umístění někde mezi šestou a desátou příčkou.
Podobně je na tom výškař Štefela, který měl výborné období na začátku léta, ale pak už to tak slavné nebylo. Jeho výkonnost je dost nevyzpytatelná, ale lze říct, že pokud nebude mít vysloveně svůj den, tak skončí podobně jako na OH, kde bral desáté místo.
U našich dalších reprezentantů v technických disciplínách většinou platí, že pokud zazávodí na hraně svých možností, mohlo by to pro ně znamenat postup do finálové dvanáctky. Snad jedině diskař Bárta a oštěpaři Železná s Konečným mají tu šanci minimální. Nicméně nevidím mezi nimi nikoho, kdo by se mohl reálně prosadit ještě výše, mezi nejlepších osm.
Co se týče běhů na dráze, tak do semifinále by se měl dostat překážkář Müller a sprinterka Maňasová. Méně už věřím Vondrové a Němejcovi, u Dudychy by se jednalo už vysloveně o překvapení. A Filip Sasínek bude startovat jen do počtu. Nicméně, žádný z našich běžců na finále nemá.
Zbývají ještě dva desetibojaři, kteří se kvalifikovali až díky odhláškám některých soupeřů. To asi nejlépe vypovídá o jejich šancích. I kdyby závodili na hraně svých možností, na první desítku to stačit nebude. Na mistrovství světa startuje ještě maratónkyně Stewartová a chodec Hlaváč, kteří ovšem jistě žádnou díru do světa neudělají.
Když to shrnu, o medailích si můžeme spíš jen nechat zdát, a i umístění do osmého místa v českém podání uvidíme jako šafránu.
Zato lze očekávat tentokrát slovenskou medaili. Zatímco naše Jíchová musela oželet tuto sezónu a na své trati 400 m překážek se tak nemohla nadále zlepšovat, do světové špičky dorostla na stejné trati Slovenka Zapletalová, která ještě loni s Jíchovou prohrávala.
Ještě se zastavím u Kriistiny Sasínek, která se domnívala, že by si zasloužila též nominaci na MS. Na své trati 1500 m by se sice kvalifikovala umístěním v žebříčku, ovšem nezvládla splnit potvrzovací limit atletického svazu, když za ním zaostala téměř o 2 vteřiny. Situace na této trati je taková, že velká většina startujících zvládá časy pod 4 minuty, zatímco Sasínek k této hranici chybí téměř sedm vteřin. Z toho plyne, že rozhodnutí svazu je zcela v pořádku, protože na mistrovství by byla jen za zásluhy, bez šance na postup z rozběhu.
Zdroje:
https://www.sport.cz/clanek/atletika-do-tokia-leti-25-atletu-pribyli-desetibojari-maki-divokou-kartu-nedostala-5284391
https://www.atletika.cz/
