Článek
Pak si sice smlsli na Saudské Arábii, ale to není úplně měřítko kvality, poslední zápas pak proti Uruguayi taky nebyl žádný zázrak. Jednogólová výhra, kdy navíc ani tak nešlo o nějakou skvělou střelu, ale o hrubku brankáře, taky ještě nikoho nevyděsila. Ale nakonec si na nich vylámali zuby všichni, i Francouzi s mimořádnou ofenzivní silou. A teď ve finále i Argentina.
Samotný finálový zápas byl pro mě zklamáním. Když to porovnám s předchozím šampionátem, tak se ani zdaleka nehrál tak pohledný fotbal. Bylo to dáno především taktikou španělského týmu, který celou hru režíroval. Ti se přesto, že měli opravdu výraznou převahu, dlouho nemohli prosadit. Docela se i dostávali do šancí nebo pološancí, ale ta koncovka byla taková nedůrazná, jako by hráči byli svázáni odpovědností, která na ně ve finále dolehla. A zatímco Španělé toho příliš nepředváděli, tak Argentinci byli totálně jaloví. Za všechno hovoří statistika, která se objevila krátce před koncem prodloužení, kdy mělo Španělsko na kontě 20 střel, zatímco Argentina jednu velikou nulu.
Je sice pravda, že každý může hrát jen to, co mu dovolí soupeř, ale i tak je to velmi nedůstojné a ostudné, být finalistou mistrovství světa a prakticky si pořádně nekopnout. Španělé byli lepší ve všech směrech, i když to šlo ztuha, šance si vytvářeli. Ale hlavně Argentinu k ničemu nepustili, působili až skoro roboticky. Taky nebude náhoda, že za celý šampionát dostali pouhý jeden gól, to je až neuvěřitelné. A když máte dokonalou defenzívu, stačí jeden nebo dva úspěšné útoky na zápas. Víc pak není potřeba, není nutný žádný střelecký festival.
Na neúspěchu Argentiny se dost podepsal také Enzo Fernández, který se naprosto hloupým způsobem dokázal vykartovat, nejprve dostal kartu za trapné simulováni a chvíli na to další kartu za ostrý faul. Zlobit se ale může jen sám na sebe. Vítězný španělský gól s tím do značné míry souvisí, protože Argentinci v prodloužení bránili v deseti už hodně z posledních sil. A těsně před gólem Torrese bylo vidět, jak Simeone, který si ho měl pohlídat, místo toho, aby běžel s ním, viditelně pokulhává, patrně ho berou křeče, a stínování španělského střelce vzdává. A to byl klíčový okamžik celého duelu.
Argentinci se nakonec dostali v úplném závěru prodloužení k asi dvěma šancím, ze kterých se dalo skórovat, ale to se nepovedlo. A nepovedlo se jim ani zachránit celkový dojem z jejich hry ve finálovém zápase. Ani Messi si moc nekopl, jak se dostal k míči, už kolem něj byli nejméně dva hráči. Španělsko vyhrálo zaslouženě a titul je v dobrých rukou. Bylo by pro fotbal nedobré, kdyby se muselo rozhodovat až na penalty, a nakonec by to vyhrála Argentina, za to nic, co předvedla.
Argentina nakonec nejvíc byla vidět až po zápase, bohužel ovšem v tom negativním světle. Zviditelnil ji Paredes, který neunesl prohru a začal napadat protihráče. Nevím, zda lze na takové chování uplatnit nějaký disciplinární trest, když se to stane po zápase, ale pokud ano, tak by bylo rozhodně na místě, aby se tak stalo.
Ještě si neodpustím okomentovat poločasovou kulturní vložku, která natáhla poločasovou pauzu. Byl to hodně špatný nápad jednak pro samotné sportovce, kteří nejsou zvyklí mít takto dlouhou pauzu, a tak řešili složitou situaci, jak se udržovat v provozní teplotě. A kromě toho nám byl představen, přesně v duchu trumpovského nevkusu, ten nejpokleslejší pop, který byl vůbec k mání. Chris Martin z Coldplay by se měl stydět až za roh, že se něčemu tak ubohému propůjčil. Má tohle zapotřebí?
O dost zajímavější zápas se hrál o třetí místo. To je přesně ten zápas, který by nejraději všichni aktéři, kterých se to týká, zrušili. Ale pro diváky to byla velká zábava. Samozřejmě, je to dáno tím, že z hráčů spadla ta tíha okamžiku, finále oběma týmům stejně uniklo, tak už o tolik nešlo.
Do zápasu se zjevně dříve dostali Angličané, možná to bylo dáno spíše tím, že dali první branku, a tak je to začalo bavit. Sestava Anglie byla výrazně jiná, a v útoku to bylo velmi znát, běhalo se velmi po křídlech, většinou z vlastního pásma se dostávali do vápna soupeře na dva, tři doteky. Velmi účinné, jen škoda, že takto nehráli už v předchozích zápasech, mohla s nimi být mnohem větší zábava. Po poločase už to bylo o čtyři branky a zavánělo to pro Francii debaklem. Ale po poločase, kdy zjevně dostali francouzští fotbalisté pořádnou čočku, se najednou karty obrátily, a celkem rychle to bylo jen o gól. A kdyby Francouzi nevyrobili pro Anglii penaltu a Olise se naučil proměňovat alespoň občas vyloženou šanci, možná by to i otočili.
zdroje:
sledování v TV
https://www.fifa.com/en/tournaments/mens/worldcup/canadamexicousa2026/
https://www.sofascore.com/cs/football/tournament/world/world-championship/16#id:58210
