Článek
Toto mistrovství by rozhodně nemělo zapadnout. Zde se odehrálo něco, na co v českém sportu nejsme příliš zvyklí, zvlášť pokud jde o takto exponovaný a rozšířený sport jako je atletika. Naší mladé reprezentaci se povedlo, že jsme patřili k lídrům celého mistrovství. Na hodnotu medaili jsme skončili druzí, hned za Brity, na počet medailí třetí se 13 cennými kovy, když první Španělsko jich mělo 15.
Dostali jsem se tedy do top společnosti, ani takové atleticky silné země jako Německo, Francie, Polsko nebo domácí Itálie, nám nestačily. Velmi cenné je také to, jaké výrazné osobnosti se v českém dresu představili, a že hned šest medailí bylo zlatých.
Vůbec největším highlightem celého mistrovství byl výkon teprve šestnáctileté atletky Lindy Botkové, která na trati 400 m př. doslova zbourala rekord šampionátu, evropský dorostenecký rekord, a dokonce zlepšila i evropský juniorský rekord. Ve své dorostenecké kategorii pak zaběhla druhý nejlepší čas historie. Lepší byla pouze Sydney McLaughlin, a to zhruba o vteřinu. Linda, která na mistrovství běžela v rozběhu teprve svou druhou čtvrtku s překážkama v životě, má zbytek této a celou příští sezónu na to, aby jí případně překonala. Ale i kdyby se to nestalo, nebyla by to žádná ostuda, Sydney patří mezi největší atletické hvězdy současnosti, drží neuvěřitelný seniorský světový rekord na této trati a také zaběhla druhý čas historie na hladké čtvrtce.
Kdyby Linda dokázala jen část toho, co se povedlo této Američance, bylo by to pro českou atletiku skvělé. Našlápnuto má opravdu neuvěřitelně a není náhoda, že informace o jejím triumfu visely na hlavních stránkách webu jak u evropské, tak světové atletické federace. Linda Botková je mimo jiné skvělá i ve vícebojích, patrně i touto cestou by se mohla vydat. Jinak na mistrovství světa do 20 let, kam se právě chystá, si vybrala tentokrát překážkový sprint.
Nebyla to ale jediná česká osobnost, skvěle si vedl třeba též náš kladivář Josef Pazdera. Nastupoval do soutěže jako druhý nejlepší, ale samotnému závodu naprosto dominoval, když by zvítězil hned pěti pokusy ze šesti možných. Navíc posunul letošní nejlepší světový výkon i český rekord, ten osobní hned o několik metrů.
Velkým šampiónem se stal také Sebastián Andrejev, další z řady nadějných desetibojařů. A pokud by nebylo během závodu takové vedro a vyšla mu lépe koule, tak by dokázal i on zlepšit český rekord.
To se ostatně povedlo další zlaté medailistce z Česka, dálkařce Kristýně Záhořové, která navíc přidala i nový rekord šampionátu, její vítězství bylo jednoznačné. Máme tedy po letech naději, že bychom zase mohli mít špičkovou dálkařku.
Další dvě zlata přidaly obě naše štafety, které se v této kategorii běhají formátem 100-200-300-400, dohromady tedy 1000 m. Dívkám k titulu dost pomohla i už zmíněná Linda Botková, která hodinu a půl po svém sólovém zlatém závodu nastoupila na třetí úsek, a v podstatě ona udělala ten rozhodující náskok. U chlapců jsme měli největší sílu na posledních dvou úsecích, kde startovali medailisté ze závodu na 400 m.
Ocenění by zasloužila i řada dalších atletů, kteří šířili dobré jméno české atletiky. Mistrovství jsem si opravdu užil. U nás se to sice ve standardních médiích nevysílalo, ale celý šampionát byl k vidění na webu Eurovision Sport, který mohu doporučit sportovním fanouškům, lze tam najít dost zajímavého obsahu.
Můžeme se tedy radovat z výsledku mladých atletů, ostatně tento trend můžeme sledovat už od roku 2023, i když letos to ještě nebývalým způsobem vygradovalo. Tyto úspěchy zatím ostře kontrastují s výsledky seniorské reprezentace, u které platí, že nejen ve světové, ale i v evropské konkurenci, sotva paběrkujeme.
Teoreticky by se to v nejbližších letech mělo změnit, a i seniorské šampionáty by, přinejmenším v té evropské verzi, měly přinášet řadu medailí. Bohužel, to, co nám zatím nejde, je přechod ze špičky v mládežnických kategoriích do špičky seniorské. Samozřejmě, nelze čekat, že se to povede u všech atletů, nějaké ztráty jsou přirozené. Ale aby se to dařilo jen zcela výjimečně, jak už to léta v české atletice je, to také není v pořádku.
Je asi nutné zacházet s mladými talenty opatrně, nejít s nimi už ve velmi mladém věku na hranu v tréninku, ale také jde v některých případech i o to, aby sami atleti našli odvahu ke změně trenéra, podobně jako to udělala třeba Lurdes Gloria Manuel. Není vůbec jednoduché vychovat talent, ale ještě mnohem složitější je z něho udělat atleta světové elity, to je trochu jiná disciplína. A protože Lurdes cítila, že se potřebuje dál rozvíjet, tak tento krok udělala. Opačným příkladem je třeba mládežnický super talent Jakub Dudycha, z kterého se rýsovala podobná hvězda, jakou už je jeho vrstevník z Holandska Niels Laros. Bohužel ale Jakubova výkonnost stagnuje, v podstatě se zasekl na juniorské úrovni. Je přitom z něho cítit, že mu moc záleží na atletice, chce něco dokázat, ale nedaří se. Teď mu hrozí, že zůstane v evropském průměru. Myslím, že by měl udělat obdobný krok jako Lurdes a poohlédnout se po jiném trenérovi, ideálně v zahraničí. Kdy ostatně nějaký český trenér dotáhl někoho na středních tratích do světové špičky? Naposledy to byla Jarmila Kratochvílová s Lídou Formanovou, ale to už je čtvrtstoletí zpátky.
Každopádně přeju našim mladým atletům, a české atletice vůbec, mnoho dalších medailí.
zdroje:
https://www.atletika.cz/
https://worldathletics.org/
https://eurovisionsport.com/en
