Článek
Začátek duelu byl dost nervózní a zároveň emotivní. Zdálo se v prvních minutách, že Angličané na Argentince docela vlítli, hráli důsledný presink, a to Argentinu trochu zaskočilo. Ale docela rychle se na to adaptovala a v podstatě se hrál v prvním poločase zcela otevřený zápas, statistiky byly ve všech podstatných ukazatelích vyrovnané. Ale jinak lze říct, že v první části šlo o hodně dietní, až nudnou podívanou. V podstatě jsme ani neviděli pořádnou šanci, která by zaváněla gólem, maximálně nějaké náznaky, kterým ale chybělo kvalitnější finále, nebo prostě jen včas zasáhly pozorné defenzívy.
Čekalo se, co nám nabídne druhý poločas. Ten začal hned velkou šancí Argentinců, čímž navázali na konec první půle, kdy už měli více ze hry než Anglie. Jenže místo toho, aby se Argentina nadechovala k ucelenějšímu tlaku, přišla celkem ojedinělá akce Anglie, kdy s trochou štěstí a po chybě obránce Moliny, se gólově prosadil pohotově Gordon.
Dalo se předpokládat, že se Anglie tzv. dostane na koně, že je vstřelený gól povzbudí. Jenže stalo se něco úplně jiného. Argentinci se nadechli k náporu a stále více utahovali smyčku kolem anglického pokutového území. Tlak byl stále drtivější a ze strany Anglie se úplně rezignovalo na fotbal a praktikovala se pouze odkopávaná.
Proč se tak stalo, to není úplně jasné. Podle toho, co říkal Harry Kane po zápase, tak trenérem po vstřeleném gólu byli nabádáni k tomu, aby pokračovali v aktivní hře dopředu a zkusili vstřelit druhou branku. Potom ale zůstává otázkou, proč tedy trenér Tuchel v rozporu s tímto doporučením střídal ofenzivní hráče a mohutně podporoval defenzívu, všechno vlastně vsadil na jednu kartu, že to prostě ubrání. Kdo ví, jak to bylo, on Kane také mimo jiné tvrdil, že až do obdrženého gólu prý Anglie kontrolovala hru. Tak to asi byl na jiném zápase, protože já to viděl herně naprosto vyrovnaně, o žádné kontrole ze strany Anglie nemohla být řeč.
Osobně si myslím, že to trenéra Tuchela bude stát trenérské místo. Sice nelze říct, že by postup do bojů o medaile byl sám o sobě neúspěchem, ale reakce na semifinálové vedení nad Argentinou, byla ta nejhorší možná. Nejen, že Anglie stejně nedokázala udržet vedení, ale tím, jaké střídání Tuchel mužstvu naordinoval, prakticky dopředu otupil anglickou ofenzívní sílu pro případ, že by bylo třeba reagovat na vývoj hry. A to se přesně stalo, najednou Argentina vedla, ale co s tím měl dělat tým Anglie v silně defenzivním složení?
Když se na to podíváme jako na celek, tak hra Anglie byla velmi bídná. Vlastně za celý zápas předvedli jedinou útočnou akci, která stála za řeč, a z ní tedy dali branku. Pro fotbal by bylo dost smutné, kdyby tenhle jediný kvalitní útok stačil na postup do finále, bylo by to strašně málo. Nemilým překvapením bylo i to, do jak hlubokého bloku se nechala Anglie zatlačit. U Egypta se tomu člověk tolik nedivil, ale že Angličanům Argentinci seberou míč a prakticky jim ho už nepučí, dokud duel neotočí, to bylo opravdu nečekané. Doslova následovala jedna akce za druhou, centry do vápna, střely, brankář musel každou chvíli zasahovat. Ještě, než padl první gól do anglické sítě, Argentinci nastřelili dvě tyčky, tlak to byl obrovský. A asi není tím pádem divu, že v období mezi obdrženou brankou a otočením stavu na 2:1, měla Argentina neuvěřitelné 88procentní držení míče.
Došlo k tomu, k čemu asi dojít muselo. Je třeba zmínit, že opět byl v hlavní roli Messi, jako obvykle nejlepší muž na hřišti. A není podstatné, že tentokrát nevstřelil branku, protože na oba góly dal přesnou finální přihrávku. A i většina dalších nebezpečných akcí před anglickou bránou měla také Messiho rukopis. On zkrátka vidí řešení, která jiní nevidí, má přehled, i v těch nejvyhrocenějších chvílích dokáže zachovat klid a nerozklepou se mu nohy. V kombinaci se skvělou kopací technikou funguje jako velmi účinná smrtící zbraň.
Naopak, největší anglické hvězdy, Bellingham a Kane, si příliš nekopli, byli vidět občas jen v defenzivní práci, směrem dopředu byli neviditelní. Argentinská defenzíva je vymazala.
Před tímto zápasem jsem na titul favorizoval, bez ohledu na to, kdo postoupí z tohoto duelu, Španělsko. Asi to částečně pořád platí. To, jak Španělé vygumovali francouzské útočné hvězdy, bylo impozantní. Ale velmi působivý byl i drtivý tlak, který dokázala vyvinout Argentina vůči Anglii, a zcela rozebrat jejich defenzívu. Otázka tedy zní, zda se Španělé dokáží vypořádat i se silou argentinské ofenzívy v čele s Messim. Na konci týdne budeme znát odpověď.
zdroje:
sledování v TV
https://www.fifa.com/en/tournaments/mens/worldcup/canadamexicousa2026/
https://www.sofascore.com/cs/football/tournament/world/world-championship/16#id:58210
