Článek
Hned první zápas měl být takovým varováním. Utkali jsme se se Švýcarskem. K tomu je třeba podotknout, že švýcarští junioři nemají ani zdaleka takové výsledky jako jejich seniorští krajané. Přesto na český tým nastoupili takovým způsobem, že kdyby po první třetině vedli oni, nikdo by se nemohl divit. To, že první třetinu prohráli, byla především zásluha našeho brankáře. Pak už se ale Češi chytli a zápas celkem v poklidu dovedli do vítězného konce. Kdyby nás ale v první třetině nepodržel brankář, hrálo by se nejspíš úplně jiné utkání.
Druhý zápas byl s Kazachstánem. Ten náš tým zvládl skvěle a dělal si se stále odevzdanějším soupeřem co sám chtěl. Na druhou stranu, Kazachstán byl nejslabším týmem mistrovství, s tím nemá moc smysl se poměřovat.
Další souboj byl se Slováky, kteří nám byli překvapivě vyrovnaným soupeřem. Zase rozhodoval především výkon brankářů, který byl na naší straně kvalitnější. Díky tomu jsme v podstatě drželi zápas ve svých rukou, pouze v samotném závěru jsme si situaci poněkud zkomplikovali pětiminutovým vyloučením, které ale naštěstí slovenský tým nedokázal dostatečně využít.
Pak přišel duel se Švédskem, nejméně vydařené utkání českého týmu, které jsme nezvládli. Zbytečná vyloučení a přesilovky soupeře, které dokázali seveřané využít, udaly tón zápasu a v podstatě ho rozhodly. Pak se Češi už jen snažily srovnat krok, ale bez úspěchu. Dá se říct, že Švédsko mělo zápas dost pod kontrolou.
To znamenalo čtvrtfinále proti složitému soupeři, konkrétně Kanadě. Ta se ovšem předvedla na mistrovství asi nejhůře v celé historii juniorských mistrovství, když ve skupině šokovala prohrou s Lotyšskem a nepotěšila své fanoušky ani hladkou prohrou s Američany.
Nutno říct, že samotný zápas nevyhrál lepší tým, ale ten šťastnější. Důležitý moment přišel při naší pětiminutové přesilovce. Do té jsme vstupovali za stavu 1:0 pro nás. Hráli jsme jí ale mizerně a naopak Kanada ve vlastním oslabení dokázala srovnat. Naše přesilovka sice dál pokračovala, nicméně absolutně jsme jí nezvládali, už z ní bylo odehráno tři a půl minuty, aniž bychom se zmohli na jedinou střelu. Přesto se zničehonic ocitl náhodně nahozený puk po několika odrazech v kanadské bráně. Tato nezasloužená, ale přece platná gólová trefa ve špatné herní pasáži českého týmu nám hodně pomohla. Definitivně pak zápas rozhodla kanadská nedisciplínovanost a následně gól při naší přesilovce v poslední minutě zápasu.
V semifinále nás čekali největší favorité mistrovství, tedy tým Spojených států. První třetina byla vyrovnaná nejen ve skóre, ale i ve hře. Zato druhou třetinu bohužel český tým jakoby spal. Hrálo se v podstatě na jednu bránu, tu českou, a můžeme být moc rádi, že z toho vytěžili Američané pouze jeden gól. Američané byli všude dříve, přebruslovali nás, Češi dlouhé minuty neměli ani jednu střelu na bránu soupeře.
V poslední třetině naši zvýšili aktivitu a najednou přišly i šance. Proč tak nehráli i v druhé třetině za stavu 1:1, neví asi ani oni sami. Definitivu americkému postupu do finále dal prakticky cca 10 minut před koncem americký brankář bleskovým vysunutím betonu, kdy tím zastavil puk, který už směřoval do prázdné ameické brány a čeští hokejisté na střídačce už už zvedali ruce.
Tento moment zásadně psychicky pomohl Američanům, kteří se tím probrali z útlumu, opět přidali na bruslení a už naše reprezentanty k ničemu nepustili.
Zbyl na nás tak zápas o třetí místo proti Švédsku. Naši měli příležitost odčinit porážku s nimi ze skupiny. Tentokrát šlo o vyrovnanou bitvu, kterou nerozhodlo ani prodloužení a tak o majiteli bronzových medailí rozhodovaly nájezdy, což je vždy dost loterie, tentokrát celkem nekonečná. Po dvou smolných českých tyčkách přišel kritický okamžik ve 13.sérii, kdy musel český kapitán Šalé skórovat, abychom nepřišli o šanci na medaili, a tentokrát měl štěstí a puk se po jeho nájezdu došoural do brány. V následující sérii pak jel opět český kapitán a zajistil našemu týmu krásným blafákem bronzovou medaili.
Jak to celé zhodnotit? Jistě je značným úspěchem především to, že čeští hokejisté dokázali třikrát po sobě vybojovat medaili. Skvělé je též to, že pryč je doba, a není to zase tak dávno, kdy naši junioři dostávali především od zámořských týmů doslova výprasky. Teď jsou schopni s každým hrát otevřenou hru.
Čekal jsem ovšem, že naši budou více dominovat v zápasech se Švýcary a Slováky. Nejen v těchto zápasech, ale i v dalších soubojích nás výrazně podržel brankář Hrabal, dával nám klid a držel pro český tým dlouho naději i v semifinále s USA. Bez něj bychom asi jeli domů bez medailí. Myslím, že ten patří do All stars celého turnaje.
Ukázali se i další hráči, o kterých v budoucnu můžeme slyšet, není to jen kapitán Šalé, ale výraznou stopu zanechali též další útočníci, třeba Štancl, Sikora nebo Hradec. Trochu slabinu jsem spatřoval v obranných řadách, kde by se dal vyzdvihnout především Galvas, ale jinak to tam dost často hořelo a muselo se spoléhat na Hrabalovy zákroky.
Pozitivní je určitě to, že se čeští hokejisté nebáli hrát, pořád se snažili o aktivní přístup, neměli ani z těch nejsilnějších soupeřů respekt, měli v sobě víru, že s každým lze hrát a porazit ho, to je též příjemná změna. Český celek také zdobila bojovnost a odměnou za ni je ta medaile, kterou získali. Vyhrát může jen jeden, ale ani za třetí místo se rozhodně není třeba stydět.
zdroje:
https://www.betarena.cz/rubriky/sportovni-clanky/mistrovstvi-sveta-junioru-v-lednim-hokeji_1688.html
https://www.hokejzpravy.cz/rubriky/ms-v-hokeji/kanonyr-jakub-stancl-byl-zvolen-do-all-star-tymu-ms-u20-2025_2108.html
sledování zápasů
