Článek
Asi tomu hodně napomohla i romantizující balada divadla Husa na provázku, s krásnými písněmi a s vyprávěním o žhavé lásce mezi Nikolou a Eržikou. Realita ale byla přece jen trochu jiná.
Nikola Šuhaj se narodil v roce 1898. Když dospěl, byla válka a on byl do ní odveden. Napodruhé se mu z ní ale povedlo utéct, vzal s sebou i pušku a spoustu nábojů. Jako po zběhovi po něm šli četníci. On měl ale proti nim dost výhodu, kraj měl prochozený a výborně se v něm vyznal. Nikola se s tím moc nepáral a když se cítil ohrožen, tak zabíjel. Ale nebylo to po nějakých divokých hrdinných přestřelkách, ale vesměs protivníky likvidoval ze zálohy.
Nikola Šuhaj začal krást a přepadávat. Nejvíc se zaměřoval na židovské obchodníky, protože ty se v tom jinak chudém regionu měli nejlépe. Místní lidé Nikolovi docela fandí v boji s četnictvem, ale současně na něj taky mají pifku, protože stačí jen, aby měl někdo trochu peníze a už je v ohrožení.
Například byl v Koločavě takový zvyk, že v době svatby byla nevěsta obdarovávána tím způsobem, že kdo chtěl přispět, ať už finančně nebo nějakou cenností, tak přišel, zatancoval si s nevěstou a přihodil svůj dar pro novomanžele na hromadu. Když pak bylo po všem, tak se ty dary naložily na žebřiňák a jelo se s tím za ženichem. A ta jejich cesta, to byla ideální příležitost pro Nikolu Šuhaje, v nějakém vhodném místě si na ně počíhal a okradl je.
Jednou z obětí byl i strážmistr Hrabal z Koločavské stanice. Chtěl se předvést tím, že ho dostane. A napadlo ho, celkem logicky, že dříve nebo později se Šuhaj ukáže u Eržiky. Tak na něj čekal tam. Eržika podle pověstí byla pěkná a tak se spekulovalo, že jak často u ní čekával na Nikolu, tak se s ní sblížil až moc. Ostatně, naznačovala to i Balada pro banditu. Nicméně to jsou jen spekulace. Co je ale jisté, je to, že jeho statečnost se mu stala osudná, sice se Šuhajova příchodu opravdu dočkal, ale byl zabit.
Z Nikoly Šuhaje se stává už za života legenda, vypravují se o něm historky, připisují se mu automaticky všechny krádeže, i ty, s kterými neměl nic společného. Četnictvo, které přišlo kvůli němu o několik svých lidí, po něm stále intenzivněji pátrá. Píše se rok 1921. Chtějí ho dostat a tak vypisují odměnu 3 000 kč, židovská obec slibuje dokonce 50 000 Kč. To byly v té době peníze, jaké si běžní lidé neuměli ani představit.
A tak bylo jen otázkou času, kdy se najde někdo, kdo bude ochotný pro takové peníze riskovat. Byli to tři muži, Adam Ivanič, Ivan Burkalo a Danio Markus. Vylákají Nikolu i s jeho bratrem na poloninu pod záminkou naplánování společné loupeže. A pak, když je dohoda uzavřena, vytáhnou kořalku s tím, že ten plán společně zapijí. Ti tři muži ale především čekají, až bratři nebudou ve střehu. Pod vlivem alkoholu se to také povede, Ivanič, Burkalo a Markus využívají situace a bratry dobijí sekerami, které měli s sebou.
Vesničané hned vyrážejí za prokurátorem pro odměnu, jenže místní četníky napadne, že by to mohli navlíknout tak, aby dopadení Šuhaje mohli vydávat za svůj úspěch. Četníci tedy pošlou telegram, že dopadli a zastřelili Nikolu Šuhaje, pak vyrazí na poloninu, najdou bratry a všichni četníci do nich střelí, aby v tom tzv. jeli všichni společně. Když se vesničané dožadují odměny, tak jsou nejdřív označení za podvodníky, skončí v base, a věří se četníkům. Pak se ale zjistí, že vesničané říkali pravdu, vrchní strážmistr je suspendován a i jeho muži jsou potrestáni. Je z toho jedna velká ostuda pro celý četnický sbor.
Zdánlivě jasný příběh ale má své záhady. Jak se dá dohledat v archivech, tak zabitému Šuhajovi mělo být 23 let, ale mrtvola na zdokumentované fotce je zjevně podstatně starší muž.
Zamotává se to ještě víc, když se zjistí, že podle archivních záznamů nějaký Nikola Šuhaj seděl v Leopoldově za loupežnictví od roku 1926 a v roce 1936 byl propuštěn. Jako datum narození má ovšem uveden rok 1900. Že by to byla jen náhoda, shoda jmen i osudů?
Jednou z variant by mohlo být to, že vesničané nakonec zabili někoho jiného a když se přišlo na to, že Nikola loupí dál, tak se s tím československé úřady nechlubily, aby neutržily další ostudu a jen Nikolu v tichosti zavřely.
Na druhou stranu je ale divné, že pokud by to tak opravdu bylo, tak jak to, že by Nikola Šuhaj o svém osudu po propuštění nikdy nepromluvil a ani k Eržice, k rodině by se už nevrátil? Mimochodem, Eržika měla zdravý kořínek a zemřela až v roce 1987.
Jinak, pokud byste si náhodou chtěli udělat výlet do Koločavy, tak tam najdete Nikolův hrob, ale na něm je uvedeno, že se narodil v roce 1897. To už je třetí údaj o jeho roku narození, každý je ovšem jiný, tak si vyberte. Jak to tedy bylo doopravdy, to se s úplnou jistotou asi nikdy nedozvíme, můžeme jedině spekulovat, zda tenkrát na polonině opravdu padl Nikola Šuhaj a nebo byl zlikvidován někdo jiný a Nikola skončil v base.
Každopádně je ale jasné, že Nikola Šuhaj nebyl žádný Mirek Dušín své doby. Zákeřně zabíjel, loupil, kde se dalo, aby se on sám měl dobře. Jasně, narodil se do těžkých časů, byla válka, lidé často dřeli bídu. Nicméně, v podobné situaci byly tisíce lidí a nestali se z nich kvůli tomu kriminálníci.
zdroje:
https://www.divadlonavinohradech.com/divadelni-hra/Balada-pro-banditu
filmové zpracování Balady pro banditu
https://zpravy.aktualne.cz/domaci/odtajneno-nikola-suhaj/r~e93110acf2bd11eea26cac1f6b220ee8/
