Článek
Soudilo se, že hlavní soupeřkou Špotákové bude Němka Obergföllová, která držela z roku 2007 evropský rekord.
V tom roce se ovšem výrazně zlepšila ještě jiná oštěpařka, o které ještě rok předtím nebylo slyšet. Ale na olympijské hry už přijížděla Ruska Abakumová s osobním rekordem přes 67 metrů. To sice bylo dobré, ale na Špotákovou v tehdejší formě to nemělo stačit.
Ovšem Ruska se postavila k prvnímu hodu, rozeběhla se a hodila 69,32, posunula si tím osobák prakticky o dva metry. Bára kontrovala pokusem o 10 cm kratším, což byl její osobní a také český rekord. Němka Obergföllová, ta se hledala a nenašla se do konce závodu. Sice skončila na třetí pozici, ovšem daleko za vedoucí dvojicí soupeřek.
Bylo nicméně vidět, že Ruska to má v ruce, i druhý její hod letěl za 69 metrů. Byla na první pohled nabušená, samý sval, stačilo jen správně trefit úhel o oštěp mohl doletět velmi daleko. Špotáková hodila za 67 metrů. Třetí série byla nepovedená v podání obou soupeřek.
Poté se spustil celkem vydatný déšť, vypadalo to, že je hotovo a o pořadí rozhodnuto. Báře se nedařilo a ani ostatním to v těchto podmínkách nešlo. Výjimkou byla Abakumová, ve čtvrté sérii hodila 70,78 a tím zlepšila evropský rekord a dostala se na druhé místo všech dob. Celkově se v Pekingu zlepšila už o více jak 3 metry.
A pak přišly na řadu závěrečné, šesté pokusy, zlato už vypadalo nedostižně. Bára by musela ve velmi složitých povětrnostních podmínkách hodit ideální pokus a zlepšit evropský rekord a samozřejmě i výrazně podruhé v soutěži posunout svůj osobák.
Bára do posledního pokusu dala vše, co v ní bylo a ono to letělo a oštěp přeletěl vše, co přeletět měl. A byl z toho úžasný, zlatý hod, jen 28 cm za světovým rekordem. Ruska už na to nedokázala odpovědět.
Vychutnejte si ten zlatý hod v neodolatelném hlasovém doprovodu finského komentátora. Nutno podotknout, že Finsko je zemí oštěpu zaslíbenou.
Bára Špotáková to dokázala, vybojovala své první olympijské zlato po obrovském boji, fantastickým výkonem. Sama říkala, že si ten konec závodu vůbec nepamatuje, že byla v transu. A to asi bylo potřeba. A jak sama říkala, tak měla pro tento závod ještě jednu speciální motivaci. Ač byla dítkem narozeným v pozdní normalizaci, moc dobře si uvědomovala, že ten den bylo právě 40. výročí okupace sovětskou armádou a že zrovna v takový den by se neměla nechat od Rusky porazit.
Toto finále ještě mělo za pár let dohru, kdy se přišlo na to, že zázračné zlepšení Rusky a ty její svaly nebyly jen z tréninku, že zkrátka zobala, tak, jak to u ruských sportovců bylo běžným zvykem.
Zato Bára dokázala o 4 roky později obhájit olympijské zlato a ještě na další olympiádě brala bronz. Kromě toho je Špotáková trojnásobnou mistryní světa a má x dalších velkých úspěchů na svém kontě.
Ještě bych měl dodat, že v roce, kdy brala zlato v Pekingu, v září, na menším mítinku, dokázala zlepšit světový rekord hodem dlouhým přes 72 metrů a ten platí dodnes. A vypadá to, že ještě pěkných pár let platit bude.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Barbora_%C5%A0pot%C3%A1kov%C3%A1
https://www.atletika.cz/
http://www.olympedia.org/
https://www.irozhlas.cz/sport
