Článek
Lež jako standard
Jistě si vzpomenete, jak dal Hložek Gruzii gól rukou. Před rozhodčím, před stadiónem, diváky u televizí, dokonce i před vlastními spoluhráči, se tvářil jako kdyby vsítil regulérní branku. A to přesto, že musel vědět, že gól nemůže platit a že brzo bude usvědčen ze lži. Nejhorší na tom asi je, že se nad jeho chováním nikdo ani nepozastavoval, zkrátka je to norma. A samozřejmě, vůbec se to netýká jen našich fotbalistů. Do stejné kategorie patří i to, že se běžně hráči hlásí o míče (třeba při vhazování), o kterých moc dobře ví, že patří druhému týmu, prostě to zkouší, co kdyby se podařilo rozhodčího obelstít?
Co se s tím dá dělat? Snad jedině začít dávat jasně najevo, že podobné chování je nepřijatelné. A co udělal komentátor Bosák v uvedeném příkladu? Když viděl akci ze všech úhlů, tak jen prohlásil, že se obává, že tahle branka platit nebude. A o chvilku později prohlásil, že je to škoda, že by si Hložek nějakou takovou branku potřeboval dát. Ani ho nenapadlo se vůči hráčovu chování vymezit. Až si v podobné situaci od komentátora vyslechneme odsouzení hráče za takové jednání, až řekne, že tohle není normální a v pořádku, tak se možná pomalu začne něco měnit i u fotbalistů samotných.
Simulování
Úzce souvisí s předchozím tématem. Mohu třeba připomenout náš nedávný zápas s Portugalskem a slavného Ronalda. Jakmile se potkal se soupeřem a už věděl, že se v souboji neprosadí, stále padal a zkoušel si vymodlit faul. Dělal to do té doby, dokud nedostal, tuším Leao, kartu za simulování. Prostě jde o snahu získat míč, přímý kop, nejlépe pokutový nebo zahrát pořádné divadlo, aby soupeř dostal kartu.
Tady by pomohlo, kdyby rozhodčí měli zápas pod kontrolou a byli schopni podobné chování úspěšně odhalovat a také trestat. Jenže problém je, že slabý rozhodčí by z toho mohl taky udělat pěknou bramboračku.
Zdržování hry
Všichni to známe - tým, pro kterého je vyhovující stav zápasu, hraje o čas. Nekonečně dlouhá rozehrávka, pomalé střídání, povalování se po trávníku.
V tomto případě je řešení celkem jednoduché, stačilo by po vzoru jiných sportů hrát na pevně daný čistý čas. Už se o tom i uvažovalo, pokud vím.
Používání VARU
Zde žehrám na to, že najednou prakticky zmizel výbuch radosti při vstřeleném gólu. Teď si člověk řekne - uvidíme, jestli bude branka platit, a čeká se. Pak, když se potvrdí, tak má sice člověk radost, to je jasné, ale už bez té spontánní euforie.
Tohle asi žádné řešení nemá, možná do budoucna zdokonalení techniky natolik, aby akci proti pravidlům rozeznala hned, a v téměr reálném čase se tato informace dostala i k divákům. Každopádně je to pořád lepší takto, než uznávat neregulérní branky nebo naopak. Trošku by v současné době asi pomohlo jen to, kdyby střelec neoslavoval dosaženou branku, když ví, že je neregulérní (viz výše).
Nelogické využívání VARU při udělování karet
Mám tím na mysli to, že případné udělení červené karty se zkoumá prostřednictvím VARU, zatímco udělení druhé žluté karty (což ovšem vede též k udělení červené karty) se přezkoumat nemůže.
To má jednoduché řešení, prostě by to stačilo zavést.
Kvalita rozhodčích
To je opravdu velký problém, mnohdy rozhodčí svým nekompetentním výkonem zápas zcela zničí, takovým příkladem je třeba náš zápas s Tureckem. A jestli je sudí jen neschopný nebo neobjektivní nebo obojí dohromady, to už je celkem jedno. Ale při současné politice poměrného zastoupení rozhodčích z různých zemí, bez ohledu na jejich kvalitu, se tomu nelze divit.
Je na místě být na úroveň a schopnosti rozhodčích mnohem přísnější, na šampionáty brát pouze ty prověřené a být i mnohem nesmlouvavější při špatném vedení zápasu. Prostě model - podal si špatný výkon, tak si pěkně dlouho nezapískáš a budeš začínat zase odzdola.
Příliš velký počet týmů na mistrovství
Ten trend je ve fotbale výrazný, přestává to být výběrový šampionát, dostat se na něj je prakticky povinnost. Kvalita řady zápasu je pak opravdu nízká, na šampionát se pak dostávají týmy, které jsou schopny jen antifotbalu. Jako příklad mohu uvést zápas Anglie - Slovinsko. Slovinci si stoupli v deseti na hranici vápna a v podstatě tam strávili celé utkání. Zoufalost této podívané ještě umocnil výkon Anglie, která měla od týmového šéflékaře zřejmě zákaz běhat. Takže sice angličané drželi míč na kopačkách, ale předváděli pěší fotbal, který byl použitelný tak leda místo ukolébavky.
Pomohlo by, kdyby se snížil počet týmů na mistrovství, cca na 16. A taky by možná stálo za to se zamyslet nad nějakou formou trestu pro tým, co je extrémně pasivní a nejeví žádný zájem hrát dopředu.
Formální zápasy, kdy jeden nebo někdy i druhý tým o nic nehraje
Tohle není dobré, protože pak se může stát, že postoupí nějaké mužstvo, které má jen kliku, že nastoupí proti soupeři, který už nemá motivaci hrát. Takhle postoupila třeba Gruzie díky tomu, že Portugalci vyrukovali na svého soupeře prakticky s „B“ týmem.
Tomu nelze zcela zabránit, ale aby se to dělo alespoň méně častěji, tak se dá udělat to, že například nebudou nikdy postupovat tři mužstva ze čtyř ve skupině. A taky že týmy spolu nebudou hrát v náhodném pořadí, ale tak, že nejlepší tým podle rankingu by hrál ve skupině nejdřív s tím papírově nejhorším celkem a končil by s papírově největším soupeřem.
Jsou to problémy někdy těžko řešitelné, ale odstranění alespoň některých by této krásné hře jistě pomohlo.
Mimochodem, tak jsem si říkal, že by mohlo být zajímavé použít současné moderní technologie a projet jimi nějaký dřívější šampionát a možná bychom se velmi divili, kolik výsledků by bylo zcela jiných, než jak je zná historie.
Zdroje:
https://www.sport.cz
přenosy ČT
https://www.idnes.cz/fotbal
