Článek
Nutno na úvod říct, že jestli lidstvu něco nejde, tak jsou to předpovědi budoucího vývoje lidské společnosti a vlastně předpovědi vůbec.
Stačí se podívat na takovou všední, až banální záležitost, jakou je předpověď počasí. Je na to spousta techniky, mraky studií a modelů, meteorologie je seriózní obor, na který se řadu let studuje, ale stejně je naprosto běžné, že ani předpověď na druhý den nesedí. Dokonce nezřídka zažívám situaci, kdy například dle předpovědi v mé obci právě prší a já přitom vidím polojasnou oblohu. Jak já říkám, kdyby to, jaké bude počasí, tahal papoušek z klobouku, neměl by horší výsledky než tito vzdělaní odborníci.
To samé se dá třeba vztáhnout na dobývání vesmíru. V sedmdesátých letech minulého století nikdo nepochyboval, že v současné době bude cesta mimo planetu Zemi tak běžnou záležitostí jako jet na víkend na chalupu. Podle tehdejších představ už jsme dávno měli mít za sebou kolonizaci blízkých planet a podnikat lety daleko mimo naši sluneční soustavu. Ale nic z toho se neděje a pěkně dlouho ani dít nebude.
Podobně úspěšní jsme i v predikcích, které se týkají hranic lidských možností. Nejčastěji se zaměřují na sport, který je atraktivní a přitom snadno měřitelný, tedy na atletiku. Jejich závěry ale mnohdy vzbudí především pobavené úsměvy. A to pozor, to nemluvím o nějakých samozvaných šarlatánech, ale o expertních studiích, podložených mnoha výpočty a vzorci, vše je na vědecké bázi.
Kdysi dávno panovalo přesvědčení mezi odborníky, že zaběhnout 1 míli pod 4 minuty je nemožné, protože by běžci musely prasknout plíce. Dnes se dávno běhá míle hluboko pod tuto hranici a žádné masové hroby kvůli tomu nezvnikají.
Taková silná tvrzení se už tedy v modernější době neobjevují, přesto závěry různých odborníků se jednak často diametrálně liší a za druhé často působí nevěrohodně až nesmyslně.
Podle expertů z francouzského sportovního ústavu INSEP atleti už dosáhli 99 % toho, co je možné v rámci hranic přirozené lidské fyziologie. Do roku 2027 polovina ze všech 147 sportovních odvětví podle matematického výpočtu dosáhne svých odhadovaných limitů a poté je nebude možné posouvat o více než pět setin procenta. A někdy mezi léty 2050 - 2060 už definitivně narazíme na strop lidských možností a na rekordy budeme moci zapomenout, budou nám muset stačit ty národní. A i ty budeme vídat stále vzácněji. Autoři zřejmě doufají, že do té doby už nebude možno je s jejich závěry konfrontovat. Zatím nějakou zásadní stagnaci nepozoruji, v posledních 4 letech se změnily světové rekordy hned v 16 atletických disciplínách. A to třeba navíc v obou dlouhých štafetách odolaly na nedávné olympiádě světové rekordy jen o pár setinek.
Sofistikovaně na to šli i nizozemští vědci. Jejich závěry jsou tedy dost jiné než u francouzských konkurentů, kteří si sice nestanovují žádné hranice časové, do kdy bude možné světové rekordy posouvat, zato jejich odhady v některých disciplínách prozrazují, že to vidí na velmi dlouhá léta. Zkusme se u toho trochu víc zastavit, jsou to zajímavé závěry, i z českého pohledu. Studie je z roku 2006, od té doby nějaký čas uplynul a tak lze částečně z odstupu 18 let už porovnávat.
Signálem, že asi ani v této práci nebude vše bezchybně spočítáno, už je jen rozčlenění světových rekordů té doby podle jejich kvality. Nepracuje se zde se všemi atletickými rekordy. Buhví proč, ale skok o tyči, trojskok, kladivo nebo 3000 m př. to zcela vynechává. Škoda, že se to týká též trati 400 m př., kde vývoj světových rekordů mezitím nabral překotnou dynamiku a konfrontace by tak byla speciálně zajímavá.
Nicméně, pro nás by mohlo být poutavé, že jako nejhodnotnější světový rekord zde byl vyhodnocen výkon v ženském oštěpu, v té době patřil Kubánce Menendezové. Hned o dva roky později byl ovšem zásluhou Špotákové tento nepřekonatelný světový rekord zlomen. Celá tabulka je rozčleněna do několika skupin podle přiděleného koeficientu kvality, mezi těmi s nejhodnotnějšími rekordy je zařazeno 9 disciplín, z toho ve čtyřech případech jsou už tehdejší rekordy minulostí. Do druhé kategorie je zařazeno 8 disciplín, z toho polovina už neplatí. Ve třetí skupině je 7 světových rekordů, z toho 4 jsou dnes překonány. Už jen z toho je vidět, že zařazení do jednotlivých skupin příliš neindikuje pravděpodobnost překonání rekordů. Vyplývá z toho, že výpočet hodnoty jednotlivých světových rekordů se moc nevydařil. Pouze vyšlo zařazení do nejnižší kategorie, kam byl zařazen jen mužský běh na 100 m a 110 m př., v obou případech došlo k celkem brzkému posunu rekordních hodnot.
A jaké jsou ty absolutní hranice lidských možností podle této studie? Tak třeba na 100 m mužů (šlo o předboltovské období) je stanoven na 9,29 s. V ženské variantě, kde už léta platí světový rekord 10,49 s a dlouho se mu už nikdo nepřiblížil, je počítáno s maximem 10,11. Na trati 110 m př. se předpokládá, že půjde uloupnout za světového rekordu ještě téměř půl vteřiny.
U ženského běhu na 400 m, kde je rekord 47,60 s a dlouho se nikdo nedostal pod 48 sekund, se počítá s celkem fantasmagorickou hranicí 45,79 s. Z dalších limitů je pozoruhodná třeba 1500 m žen, kde k limitu 3:48,33 schází jen pár desetinek, stejně jako v ženském oštěpu, tam je to konkrétně jen 21 centimetrů. V mužském maratónu byla hranice předpokládaných lidských možností dokonce už dávno x-krát překonána. Zvláštní mimochodem je, že pro ženský maratón je předpokládaný limit jen o 2,5 minuty horší než pro ten mužský.
Naopak třeba pro takový ženský disk, kde je léta světový rekord na úrovni 76,80 a léta se k němu nikdo významněji nepřiblížil, je předpokládanou hranicí absurdních 85 metrů. Není potřeba žádného zvláštního vzdělání, postačí jen selský rozum k tomu, aby si člověk udělal úsudek, že překonání hranice v mužském disku (ta je stanovena na 77 m) je nesrovnatelně realističtější. To samé se týká ženské koule. V disciplíně, kde za posledních 20 let byla překonána hranice 21 m jen dvakrát, a to těsně, se předpokládá s hranicí za 23,5 m.
Zkrátka, nevyrovnanost této predikce, nejen z dnešního pohledu, ale i tehdejšího, doslova bije do očí. To, že to nepřišlo divné holandským výzkumníkům, si vysvětluji tak, že zůstávali příliš v zajetí svých vzorců, kterým slepě věřili a neuměli se na data podívat kriticky, z odstupu.
O rok později spatřila světlo světa studie, která předpokládala maximální posun na 400 m mužů na 40,60 s, třeba ve skoku do dálky na 980 cm, mužský vrh koulí bude mít prý hranici na 28 metrech, rekord v desetiboji se zastaví na 9600 bodech. Mužský skok o tyči by se měl posouvat až na 720 cm, podle jedné práce z roku 1996 dokonce až na 780 cm. To má tedy Duplantis na čem pracovat :).
Poněkud úsměvný je z dnešního pohledu i článek z roku 2005, kde se mudrovalo o tom, kam by se mohl posunout světový rekord ve stometrovém sprintu mužů a jaký somatotyp je na to potřeba. Tehdejší špičkoví experti se shodovali na tom, že za ideální považují výšku 183 cm a váhu 75-80 kg. Špičkoví sprinteři nemohou podle nich být obři. A pak se objevil Usain Bolt s parametry 195 cm, 96 kg a rozmetal jim tyto teorie na prvočinitele.
Existují i poněkud fantasmagorické predikce, které hlásají též vědci a tvrdí třeba, že stovku lze zaběhnout i za 7 vteřin nebo že v trojskoku mužů by se mělo dát skočit i 26 metrů. No, já doufám, že se toho nedožiju, protože bych nechtěl sledovat, jak vládu nad světovými rekordy přebírají mutanti. Ale možná jde jen o klasickou chybu v desetinné čárce v nějakém pomocném výpočtu.
Kdybych měl udělat nějaký závěr, tak leda ten, že nikdo pořádně netuší, kde končí skutečná hranice lidských možností. A každá další studie nebude mít cenu ani toho času nad tím stráveného, i kdyby se experti zaklínali tisíci vzorci, protože se jedná o něco natolik nepředvídatelného, že to prostě spočítat nejde. A já myslím, že je to nakonec dobře, raději budu žasnout nad výkony atletů samotných než nad nějakými vědeckými předpoklady.
zdroje:
https://21stoleti.cz/2017/07/17/kde-jsou-lidske-limity-aneb-konci-era-sportovnich-rekordu/
https://pure.uvt.nl/ws/portalfiles/portal/779718/83.pdf
https://worldathletics.org/records/all-time-toplists
https://www.zshorakhk.cz/files/tinymce/tvorba/ucitele/atletika.pdf
https://dinosaurusblog.wordpress.com/2009/08/17/803387-boltova-berlinska-fantazie-update/
