Článek
Z „vlády vzájemného nevydávání“ se rodí „vláda posunu hranic“. Jasně jsem si to uvědomil, když jsem dnes v noci ve Washingtonu, kde jsem na jednání Mezinárodního měnového fondu, při chvíli nespavosti způsobené časovým posunem sledoval místní televizi.
V dnešním světě se stále častěji stává skutečností to, co se ještě nedávno zdálo nepředstavitelné. Jedni lidé zůstávají v šoku, jiní tleskají – ale všichni v nové realitě žijí a ponesou její důsledky.
Když se hranice posouvají, aniž bychom si toho všimli
Hranice toho, co je a co není při vládnutí přípustné, samozřejmě nikdy nebudou přesně vytyčené. Proto někteří ministři či nominanti do vysokých státních funkcí v minulosti odstoupili, zatímco jiní, navzdory vážným pochybnostem o jejich vhodnosti, funkce získali.
Nemělo by nám však uniknout, když se rodí situace, které k překročení pomyslné hranice jasně vede.
Výroky, které by měly mít důsledky
Prohkášení a činy kandidáta na ministra zahraničí – bez ohledu na to, zda některé z nich údajně napsali „neznámí lidé v hospodě“ – představují nebezpečný vzorec chování, který dnes ve světě vídáme stále častěji. A pokud k tomu připočteme způsob, jakým řešil údajný konflikt: malováním šibenice na papírek vložený pod stěrač jiného auta, vzniká směs, která by měla mít naprosto jasné důsledky. Což zatím pan Turek a jeho strana nechápou.
Jeho stranický kolega a šéf Motoristů, Petr Macinka, kandidát na ministra životního prostředí, zase zjevně tápe v tom, co tvoří hlavní pilíř naší společnosti – v principu vlády práva. Ten říká, že to, co lidé smějí či nesmějí dělat, určují zákony a ústava, a že o jejich dodržování rozhoduje nezávislá soudní moc
To, že pan Macinka označuje občanské iniciativy, které se domáhají soudního přezkumu rozhodnutí státu, za „zelený terorismus“, je přinejmenším pro kandidáta na vládní post za hranou. Viníkem pomalé výstavby nejsou lidé, kteří využívají svá zákonná práva, ale špatně nastavené zákony a nefunkční systém, často zatížený nekvalitní prací státních institucí.
Pokud by se člověk s takovým přístupem dostal do vlády, hrozí, že místo zlepšení systému začne rozkládat základní principy, na nichž naše společnost stojí. Jeho odpor k agendě snižování emisí by navíc mohl způsobit nejen vážné ekonomické škody, ale i ztrátu miliard z evropských fondů určených na modernizaci české ekonomiky.
Dotace pro Babiše: přehlížený střet zájmů
Značně „flexibilní“ pohled na omezení, která pro „vládnutí“ znamenají zákony, je patrný i v případě jiného kandidáta na ministerský post – dlouholetého šéfa SZIF Martina Šebestyána (nominanta SPD). Jím vedený úřad i přes opakovaná varování nerespektoval český i evropský zákon o střetu zájmů, a poskytl tak miliardové dotace firmám Andreje Babiše, které na ně, jak už dnes potvrdily soudy, neměly nárok.
Jak snadno může přijít tichý posun
Pohled na dnešní Ameriku ukazuje, že i v zemi s dlouhou demokratickou tradicí lze zpochybnit jasně dané principy, rozdělení moci i hranice volebního mandátu. A není snadné se proti tomu bránit a vyhnout se tak velkému ohrožení do budoucna.
Pokud by v Česku po volbách vznikla vláda složená z lidí s podobnými postoji, mohlo by dojít k posunu, který si možná zpočátku ani neuvědomíme – ale jeho důsledky by byly pro demokracii a právní stát obrovské.