Článek
Mateřská dovolená zní poměrně úsměvně, co si budeme povídat… Každá žena, která se této „dovolené“ dočkala, moc dobře ví, že se o žádný relax pod slunečníkem s drinkem v ruce opravdu nejedná. Někdy je to spíš takový speed maraton, který vyhraje jen ten nejsilnější a nejodolnější. Někdy je to taková jízda, že žena touží raději po návratu do práce, na kterou před tím tolik nadávala. A pak jsou ženy, které na mateřskou raději vůbec nechtějí.
Kariéristky, které nejsou ochotny obětovat se pro dítě
Právě ty ženy, které se odmítají podvolit zvyklostem a zůstat s dítětem doma první tři či čtyři roky jeho života, jsou v naší společnosti ještě stále považovány za necitlivé, přehnaně emancipované a budí v očích mnohých lidí opovržení. Často je na ně nahlíženo jako na krkavčí matky, které namísto toho, aby byly vděčné, že se dočkaly potomka a věnovaly mu svůj čas a péči, upřednostní kariéru. A takové ženy by prý raději děti mít vůbec neměly, protože jim ničí život.
Pracující žena může nabídnout víc
Názor je to rozhodně zajímavý a téma současně tabuizované – protože vybočování z kolejí, jež jsou zajetá léta, se u nás ještě stále moc nenosí. Ale přesto je spousta žen, které boří mýty a už po šestinedělí či po několika měsících strávených doma s miminkem se navrací do pracovního procesu. Je to od nich skutečně tak necitelné a ubližují tím všem kolem?
Mateřství jako další role v životě
Můj osobní názor je ten, že to, že žena pracuje, ještě vůbec nemusí znamenat, že své dítě zanedbává. Právě naopak. Tím, že pracuje, mu může vlastně mnohem více dopřát. Pokud totiž žena nebyla před porodem zaměstnaná, ale podnikala, dostává se na mateřské do trochu odlišné situace, než bývalé zaměstnankyně. Takže mnohdy nemá ani jinou možnost než se vrátit k podnikání, aby své dítě finančně zabezpečila.
Pak jsou ale ženy, které i když finančně zajištěné jsou, nebo by je bez problémů uživil partner, odmítají trávit mateřskou a rodičovskou dovolenou nicneděláním a po pár týdnech či měsících po porodu se vrhnou zpět do pracovního procesu. Mnohdy se tak dostávají do nezáviděníhodné situace, kdy je začne jejich okolí kritizovat, a to mnohdy i ti nejbližší. I samotná řada maminek nechápe, jak se může chtít novopečená matka dobrovolně ochudit o čtyři roky volna, myslí si o ní své a raději ji vyřadí z kolektivu matek užívajících si rodičovství naplno.
Jenže i když to mnohdy nemusí být úplně jednoduché skloubit péči o malé dítě s pracovním režimem, jak se říká, když se chce, všechno jde. A to bez toho, aby bylo dítě zanedbáváno. Moje dobrá kamarádka je překladatelka, pracuje z domu a do pracovního režimu se vrátila zhruba po třech měsících po porodu. Překládá, když malý spí, když si s ním hraje její manžel, nebo když si ho vezmou babičky na hlídání. Má vyhrazen počet hodin, který nepřekračuje, bere jen zakázky, které ví, že stihne, a k tomu zvládá i naprosto precizní péči o malého. Dokonce má doma naklizeno a vaří – to často nedělají ani ty maminky, které doma jsou a pořád jen zoufale vykřikují v kavárnách, jak nic nestíhají…
Každé dítě je jiné, ale ženy kariéristky jsou rozumné
Samozřejmě chápu, že každé dítě je jiné a ne s každým je možné vyhradit si čas na práci. Je také rozdíl, jestli žena pracuje z domu, nebo dochází někam do firmy. Nicméně rozhodnutí pracovat při mateřské alespoň na pár hodin týdně mi přijde velmi rozumné. Žena nevypadne z rytmu, je stále v centru dění, takže jí takzvaně neujede vlak a je schopna, když dítě odroste, najet zpět naplno do své profese, aniž by se cítila vyčleněná ze společnosti.
Navíc si vydělá peníze navíc, které může investovat nejen do svého dalšího rozvoje, ale třeba právě i do péče o dítě a dopřát mu to, co by si z mateřské/rodičovské dovolit nemohla. Za mě tedy to, že chce žena pracovat a vydělávat, rozhodně není sobecké. Někdy možná spíše naopak…
