Trnky právě dozrávají: Vědci v nich objevují zajímavý potenciál

Na první ochutnání dokážou pořádně stáhnout ústa a vedle šípků nebo ostružin zůstávají trochu ve stínu. Přesto mají trnky v evropské kuchyni i lidovém léčitelství dlouhou tradici. Drobné plody trnky obecné (Prunus spinosa) začínají dozrávat koncem léta a během podzimu získávají svou typickou modročernou barvu. Kdo je ale ochutná příliš brzy, obvykle rychle pochopí, proč se s jejich sběrem tradičně čekalo až na pozdní podzim.

Za výrazně kyselou a svíravou chutí stojí mimo jiné vysoký obsah tříslovin. Po prvních mrazících však plody změknou, část jejich trpkosti ustoupí a chuť je rázem příjemnější. Na mráz však není nutné čekat – podobného efektu lze dosáhnout také uložením sklizených trnek do mrazáku.

Trnka má za sebou dlouhou historii tradičního využití. V různých částech Evropy se používaly její květy, plody i další části rostliny, především při zažívacích obtížích, nachlazení nebo jako močopudný prostředek. To však ještě neznamená, že všechny účinky připisované trnce lidovým léčitelstvím potvrdila také moderní medicína.

V posledních letech se nicméně Prunus spinosa dostává stále častěji do hledáčku vědců. Důvodem je především její pozoruhodné chemické složení.

Výrazná barva trnek není jen pastvou pro oči. Podílejí se na ní antokyany, tedy rostlinná barviva patřící mezi polyfenoly. Právě polyfenolické látky stojí v centru zájmu výzkumníků, kteří se snaží zjistit, jaký biologický potenciál trnky skutečně mají. Výzkum fenolického složení trnek odhalil dokonce 57 fenolických složek, mezi nimi deriváty hydroxybenzoových a hydroxyskořicových kyselin. Nejzastoupenější byla kyselina kávoylchinová. Vedle fenolických kyselin byly významně zastoupeny flavonoidy, zejména deriváty quercetinu, dále proantokyanidiny a antokyany.

Právě bohatství těchto látek souvisí s jednou z nejlépe prozkoumaných vlastností trnek – jejich antioxidační aktivitou. Laboratorní výzkumy prokázaly schopnost extraktů z plodů zachytávat volné radikály a vykazovat redukční aktivitu.

Poznámka k antioxidantům:

Antioxidanty pomáhají chránit buňky před oxidačním stresem, který vzniká při nerovnováze mezi tvorbou reaktivních forem kyslíku a schopností organismu je neutralizovat.

Polyfenoly obsažené v trnkách zaujaly vědce také kvůli možnému protizánětlivému působení. A v tomto případě už výzkumníci nepracovali pouze s chemickými testy.

Polyfenolové extrakty z plodů byly zkoumány na lidských imunitních buňkách ex vivo. U stimulovaných neutrofilů a mononukleárních buněk periferní krve dokázaly ovlivnit produkci několika látek zapojených do zánětlivé reakce. Mimo jiné snižovaly uvolňování prozánětlivého TNF-α a naopak zvyšovaly sekreci protizánětlivého cytokinu IL-10.

Výsledky tak podporují další zkoumání protizánětlivého potenciálu trnky. Stále ale nejde o klinickou studii, při níž by lidé trnky konzumovali a následně se sledoval jejich zdravotní stav.

Další oblast výzkumu je obzvlášť zajímavá pro metabolické zdraví. Extrakty z trnek dokázaly v laboratorních podmínkách inhibovat α-amylázu a α-glukosidázu, tedy enzymy, které se podílejí na trávení sacharidů. Jejich ovlivnění může zpomalovat rozklad sacharidů na jednodušší cukry, a proto je tento mechanismus zkoumán v souvislosti s regulací glykémie.

Pozoruhodný výsledek přinesl také výzkum extraktu z květů trnky na myších. U zvířat s experimentálně vyvolanou hyperglykémií vedlo desetidenní podávání extraktu ke snížení koncentrace glukózy v krvi a zlepšení glukózové tolerance. Zvýšila se také koncentrace inzulinu. Výsledky ale mají zajímavý háček. U metabolicky zdravých myší extrakt naopak v některých fázích experimentu hladinu glukózy zvýšil, což autoři přičítali mimo jiné cukrům obsaženým v samotném extraktu.

Označovat proto trnky za přírodní prostředek proti cukrovce by bylo předčasné. Studie proběhla na zvířatech a pro potvrzení podobného působení u lidí by byly zapotřebí klinické studie.

Jedna z nejzajímavějších novějších oblastí výzkumu se týká mikroorganismů, které obývají naše střevo. Extrakty z trnek v laboratorním experimentu podporovaly růst několika probiotických mikroorganismů, přičemž účinek závisel na použité koncentraci. Výrazná stimulace byla pozorována například u probiotické kvasinky Saccharomyces boulardii.

Autoři studie proto upozorňují na možný prebiotický potenciál plodů. Zatím však není možné říci, že konzumace trnek stejným způsobem ovlivní střevní mikrobiom člověka. Výsledky pocházejí z laboratorního experimentu a představují především důvod pro další výzkum.

Pozornost si zaslouží také studie zaměřená na stárnutí, oxidační stres a schopnost tkání regenerovat. Extrakt z plodů trnky vykázal v experimentu antioxidační a protizánětlivé vlastnosti a zlepšil uzavírání experimentálně vytvořené „rány“ v buněčné kultuře přibližně o 70 %.

Číslo zní působivě, je však důležité správně je interpretovat. Neznamená, že trnky urychlují hojení skutečných ran u člověka o 70 %. Vědci použili kultivované lidské endotelové buňky a sledovali jejich migraci do uměle vytvořené mezery. Výsledek tedy ukazuje zajímavý biologický mechanismus, nikoli léčebný účinek konzumace trnek.

Právě antioxidační a protizánětlivé vlastnosti jejich polyfenolů nicméně vysvětlují, proč se trnka zkoumá také jako možný zdroj složek využitelných v kosmetice či dalších funkčních produktech.

Výzkum trnky se dostal i do oblasti, kde je obzvlášť důležité nepředbíhat výsledky vědy. Laboratorní studie extraktu z květů trnky zjistila cytotoxické působení na buňky hepatocelulárního karcinomu. Při vyšších koncentracích extrakt vedl k apoptotickému a nekrotickému zániku části nádorových buněk.

To však není důkaz protinádorového účinku trnek u člověka. Experiment probíhal na buněčné kultuře, nikoli na pacientech, a z výsledků nelze vyvozovat, že konzumace trnek dokáže rakovině předcházet nebo ji léčit. Studie nicméně naznačuje, že látky obsažené v rostlině mohou být zajímavým předmětem dalšího výzkumu.

Zatímco vědci zkoumají trnky v laboratořích, při jejich domácím využití řešíme mnohem praktičtější problém – jak zkrotit jejich pověstnou trpkost. Tradičně se doporučuje počkat se sběrem až na první mrazíky. Chlad naruší strukturu plodů a jejich chuť se postupně stává méně svíravou. Pokud se vám čekat nechce, lze již zralé plody sklidit a následně zmrazit.

Mrazák přitom nemusí být jen náhražkou chladného podzimního počasí. Výzkum způsobů zpracování trnek ukazuje, že zmrazování může být vhodnou metodou jejich uchovávání. Z trnek lze následně připravit džem, želé, sirup, šťávu, ovocnou omáčku nebo je kombinovat se sladšími druhy ovoce, které vyváží jejich výraznou chuť.

Při domácím zpracování je potřeba rozlišovat mezi jedlou dužinou a semenem ukrytým uvnitř pecky. Stejně jako další zástupci rodu Prunus obsahují semena trnky kyanogenní glykosidy, mezi něž patří amygdalin. Ten může při enzymatickém rozkladu uvolňovat kyanovodík. Pecky proto není vhodné úmyslně drtit ani jejich obsah konzumovat. Při přípravě potravin je bezpečnější ponechat je neporušené a následně odstranit, případně používat vypeckované plody.

Moderní výzkum dává tradičnímu využívání trnky nový rozměr. Víme, že její plody obsahují pestrou směs polyfenolů a že jejich extrakty vykazují antioxidační, antimikrobiální, enzymatické i potenciálně prebiotické působení. Další experimenty naznačují protizánětlivé účinky nebo možné ovlivnění procesů souvisejících s regenerací. Zároveň je však většina těchto poznatků založena na laboratorních, ex vivo či zvířecích modelech. K tomu, abychom mohli trnkám připisovat konkrétní preventivní či léčebné účinky u člověka, zatím chybějí kvalitní klinické studie.

Není proto nutné dělat z nich přírodní všelék. Bohatě stačí vrátit je tam, kam patřily po generace – mezi jedlé plody podzimní přírody, které dokážou zpestřit jídelníček a jejichž složení je natolik zajímavé, že si získalo pozornost i současné vědy.

Zdroje: sciencedirect.com, dále dle textu