Extrémní počasí v Česku: Od pekelných veder až po historické rekordy mrazu!

Počasí a klima se v posledních letech mění a stále častěji přinášejí situace, které dříve patřily spíše k výjimkám. Nejde jen o zajímavá čísla v tabulkách. Teplotní rekordy, silné deště, sněhové kalamity nebo prudký vítr mají přímý dopad na každodenní život, dopravu, zemědělství i bezpečnost lidí. Proto je důležité tyto jevy pečlivě sledovat a vyhodnocovat.

Jak se ale tyto jevy sledují a jaké rekordy vlastně v České republice padají? Za poslední víkend padly teplotní rekordy, ale nejde jen o horko. V článku se proto podíváme i na další extrémy, například na nejnižší naměřené teploty, srážkové úhrny, sníh nebo vítr, a vysvětlíme si, jak se tyto rekordy měří.

Žádný meteorologický extrém nemůže být mezinárodně ani národně uznán vědeckou obcí, pokud nebyl zaznamenán za přísně standardizovaných podmínek. Světová meteorologická organizace (WMO) stanovuje striktní regule pro eliminaci vlivů mikroklimatu, urbanizace, sálání budov či radiačního zkreslení.

Teplota vzduchu charakterizuje tepelný stav ovzduší a pro oficiální klimatologické účely se měří vždy v definované standardní výšce 2 metry nad travnatým, případně přirozeně sněhovým aktivním povrchem. Umístění senzorů nad asfaltem, betonem nebo na střechách budov je absolutně nepřípustné z důvodu odlišného vertikálního teplotního gradientu a kontaminace dat akumulovaným teplem z umělých materiálů.

Měřicí čidlo musí být chráněno před přímým i odraženým sluncem, srážkami a větrem. Proto se umisťuje do meteorologické budky nebo moderního lamelového krytu. Ten čidlo stíní, ale zároveň k němu pouští vzduch. Kdyby proudění nebylo možné, vzduch kolem čidla by se mohl přehřívat a měření by bylo nepřesné.

Dříve se teplota odečítala ručně v pevných časech, obvykle v 7, 14 a 21 hodin. Dnešní automatické stanice měří mnohem častěji, často po minutách nebo deseti minutách, a výsledky ukládají digitálně. Zvlášť se sleduje také přízemní teplota, měřená jen 5 centimetrů nad zemí. Pomáhá odhalit přízemní mrazíky, které vznikají hlavně za klidných jasných nocí.

Srážky se měří elektronickými srážkoměry, které zaznamenávají i velmi malé množství vody nebo sněhu. Pro kontrolu se stále používá také klasický manuální srážkoměr. V Česku se denní úhrn srážek obvykle odečítá ráno v 7 hodin za předchozích 24 hodin a zapisuje se k předchozímu dni. Sněhová pokrývka se měří pravítkem nebo sněhoměrnou latí na místech, kde sníh není navátý větrem ani ovlivněný lidmi či teplem z budov. Důležitá je také vodní hodnota sněhu, která říká, kolik vody by vzniklo po jeho úplném roztátí. Pomáhá tak odhadnout riziko povodní při rychlém tání.

Z historického hlediska má Česká republika obrovskou výhodu v existenci Klementinské teplotní řady v Praze. Jedná se o nejstarší spojitou měřicí řadu ve střední Evropě, s měřením od roku 1752 (pravidelně od roku 1775). Právě pohled do těchto archivů dokládá bezprecedentní povahu současných veder. Absolutní státní rekordy byly dlouho relativně statické. Ještě v srpnu 2012 vyvolala šok zpráva, že ve středočeských Dobřichovicích bylo naměřeno 40,4 °C, což tehdy vymazalo téměř 30 let starý rekord z Prahy-Uhříněvsi (40,2 °C z července 1983).

Extrémní víkend na konci června 2026 přepsal české teplotní rekordy. Do Česka tehdy dorazil velmi horký a suchý vzduch a vlhkost místy klesla pod 25 %. V sobotu 27. června 2026 naměřili v Doksanech na Litoměřicku 40,9 °C, čímž padl dosavadní rekord z Dobřichovic. Rekord zaznamenalo i pražské Klementinum, kde teplota vystoupila na 39,7 °C. Na více než polovině profesionálních stanic překročily teploty 35 °C. Následující noc byla mimořádně teplá. Asi na 40 % stanic teplota neklesla pod 20 °C a místy zůstala dokonce nad 25 °C. Výjimečná byla stanice Seč, kde minimum přesáhlo 27 °C a přiblížilo se rekordu pro nejteplejší noc v Česku. V neděli 28. června 2026 teploty rostly už od rána a brzy překonávaly historická maxima. Odpoledne Český hydrometeorologický ústav potvrdil, že na území Česka byla poprvé naměřena teplota přes 41 °C. Nový český teplotní rekord má hodnotu 41,9 °C a padl opět v Doksanech. Přes 41 °C se dostala také stanice Tuhaň na Mělnicku a hranice 40 °C byla dosažena i na dalších místech. Vlna veder zasáhla také okolní země, například Německo a Polsko, kde se k rekordním teplotám přidaly i potíže se zvýšeným přízemním ozonem.

Extrémní mrazy u nás vznikají jinak než letní vedra. Zatímco horka často přináší proudění teplého vzduchu na velkém území, silné mrazy bývají spojené hlavně s místními podmínkami. Typické jsou takzvané mrazové kotliny, kde se za jasných a klidných nocí drží studený vzduch. Když se nad Českem usadí silná tlaková výše a krajinu pokryje čerstvý sníh, povrch se v noci rychle ochlazuje. Sníh brání úniku tepla ze země a studený vzduch stéká do údolí, kde se hromadí. Právě tam pak mohou teploty klesnout hluboko pod bod mrazu.

Nejnižší naměřená teplota v historii českých měření je datována do 11. února 1929, tedy do období nechvalně proslulé „zimy století“, která tehdy ochromila dopravu a infrastrukturu v celé Evropě. Amatérský meteorolog Jaroslav Maňák, jehož stanice byla certifikovanou součástí sítě tehdejšího Státního ústavu meteorologického, zaznamenal ve Stecherově mlýně v Litvínovicích u Českých Budějovic teplotu -42,2 °C. Stanice se nacházela v nadmořské výšce pouhých 391 metrů nad mořem, což brilantně demonstruje, že k dosažení extrémních mrazů není primárně nutná vysoká nadmořská výška, nýbrž uzavřený terénní profil umožňující hromadění stékajícího studeného vzduchu.

Pojmem samým pro sebe jsou šumavské mrazové kotliny, rozkládající se na vysoko položených pláních mezi Kvildou a Horskou Kvildou (Jezerní slať, Rokytská slať). Tato rašeliniště, situovaná v mělkých pánvích přesahujících 1 000 metrů nad mořem, fungují jako dokonalé pasti na studený vzduch. Mrzne zde pravidelně i uprostřed léta. Na výzkumné stanici Kvilda-Perla (jež historicky spadala mimo standardní automatizovanou síť, avšak pro výzkum je plně akceptována) byla 30. ledna 1987 naměřena teplota -41,6 °C, což je druhá nejnižší spolehlivě zdokumentovaná hodnota v ČR. V březnu (5. 3. 1987) zde teplota spadla na neuvěřitelných -38,1 °C.

Pokud teplotní extrémy ovlivňují fyziologii ekosystémů a celkový diskomfort populace, pak srážkové extrémy drží primát v mechanické destruktivní síle. Intenzivní srážková činnost souvisí buď s explozivní konvekcí (letní bouřky z tepla), nebo s přechodem hlubokých cyklón nasycených oceánskou vlhkostí. Podle Clausius-Clapeyronovy rovnice je atmosféra schopna zadržet přibližně o 7 % více vodní páry na každý 1 °C oteplení. Ve spojení s orografickým (horopisným) zdvihem, kdy je vlhký vzduch nucen stoupat přes překážky horských hřbetů, se vodní pára bleskově kondenzuje a padá v podobě katastrofických úhrnů.

Po 127 let držel český rekord v denních srážkách Bedřichov – Nová Louka v Jizerských horách. Dne 29. července 1897 tam za 24 hodin spadlo 345,1 mm vody. V září 2024 ale přišla tlaková níže Boris, která přinesla mimořádně vydatné deště. Nasycený vzduch postupoval ze Středomoří nad střední Evropu a nad horami Moravy a Slezska dlouho zůstával. Právě tam se srážky nejvíce soustředily. Nový rekord padl 14. září 2024 na stanici Švýcárna v Jeseníkách. Za jediný den tam spadlo 385,6 mm srážek, tedy téměř 386 litrů vody na metr čtvereční. Silně pršelo i v Heřmanovicích, kde naměřili 283,0 mm. Deště způsobily rozsáhlé povodně na východě republiky a září 2024 se stalo mimořádně srážkovým měsícem. Za zmínku stojí také událost z 25. května 1872 na dolní Berounce. Podle rekonstrukcí mohlo u Albrechtic během jediné hodiny spadnout asi 237 mm srážek. Následný sesuv půdy ucpal tok a přispěl ke vzniku Mladotického jezera.

Zimní srážkové úhrny jsou klimatologicky významné nejen pro zimní sporty, ale především jako gigantický strategický rezervoár vody. Měření sněhové pokrývky však naráží na zásadní komplikace vyvolané deflací – větrem přemísťovaným sněhem. Na návětrných svazích je sníh vyfoukáván, zatímco na závětrných vytváří obří závěje a převěje.

Tornáda nejsou v Česku úplnou výjimkou, i když se objevují jen v malém počtu případů ročně. V kronikách se připomíná už událost z roku 1119, kterou Kosmas popsal jako ničivý vír na Vyšehradě. Odborníci její sílu zpětně odhadují až na stupeň F3 nebo F4. V novější době způsobilo větší škody také tornádo F3 v Litovli v červnu 2004.

Nejničivější událost ale zasáhla jižní Moravu 24. června 2021. V teplém a velmi nestabilním vzduchu se od západu vytvořila silná bouře typu supercela. Kolem 19:20 z ní na pomezí Břeclavska a Hodonínska vzniklo mohutné tornádo. Postupovalo od jihozápadu k severovýchodu a zasáhlo obce Hrušky, Moravská Nová Ves, Mikulčice, Lužice i části Hodonína Bažantnice a Pánov.

Nejsilnější nárazy větru se u nás měří hlavně na horách, kde proudění méně brzdí stromy a zástavba. Typickým místem je Sněžka, jejíž odlesněný vrchol často zesiluje vítr proudící přes hřebeny. Český rekord v nárazu větru drží tlaková níže Julie. Dne 23. února 2020 naměřil přístroj na polské straně Sněžky rychlost 223 km/h. Překonal tak dřívější rekord z orkánu Kyrill z ledna 2007, kdy vítr dosáhl 216 km/h. Podobně silný vítr přinesl i orkán Eberhard v roce 2019 s nárazem 206 km/h.

Kroupy vznikají v silných bouřkových oblacích, kde je prudké proudění vzduchu opakovaně vynáší do chladných výšek. Tam na nich namrzá voda a postupně přibývají další vrstvy ledu. Jakmile jsou příliš těžké, proudění je už neudrží a padají k zemi. Největší fotograficky a úředně ověřená kroupa v Česku dopadla v srpnu 1986 v Chotuticích na Kolínsku. Měla průměr až 12 centimetrů a poškodila střechy v širokém okolí.

Výrazné krupobití se objevilo také 1. července 2019. Silné bouře tehdy zasáhly západní a střední Čechy, hlavně oblast Příbramska, kde padaly kroupy až o velikosti 7 centimetrů. Podobně velké kroupy hlásili i z Olomouckého kraje a menší z Českobudějovicka. Ve světě se za jednu z největších ověřených krup považuje nález z Jižní Dakoty z roku 2010, který měl průměr kolem 20 centimetrů.

Hodnota barometrického tlaku úzce souvisí se zvrstvením vzduchových mas a dynamikou cyklonální činnosti.

O absolutní teplotní rekord Země se dlouho vedly spory. Téměř 90 let byl za nejvyšší naměřenou teplotu považován údaj 58,0 °C z libyjské El Azizie z roku 1922. Světová meteorologická organizace ho ale v roce 2012 zrušila, protože měření provázely vážné chyby. Oficiálně uznaný světový rekord tak drží Údolí smrti v Kalifornii. Na stanici Furnace Creek Ranch tam 10. července 1913 naměřili 56,7 °C. Extrémní vedro tam vzniká díky poloze hluboko pod hladinou moře a okolním horám, které zadržují horký vzduch. Ten se v údolí opakovaně ohřívá a nemá kam uniknout. Povrch písku může být ještě mnohem teplejší než vzduch. V Evropě patří k nejvyšším ověřeným hodnotám 48,8 °C ze sicilských Syrakus z 11. srpna 2021.

Mrazový pól Země nemá, co dočinění se sevřením terénních kotlin (jako u nás na Šumavě), nýbrž se vyznačuje nekonečnou bílou pustinou nacházející se v extrémní nadmořské výšce. V srdci antarktického pevninského ledovce na ruské (bývalé sovětské) výzkumné stanici Vostok odhalili polárníci zrůdnou propast mrazu. Stanice situovaná ve výšce 3 488 metrů nad mořem reportovala dne 21. července 1983 teplotu stěží uvěřitelných -89,2 °C. Na těchto místech zemský povrch během polární noci postrádá po dobu několika měsíců sluneční radiaci, katabatické větry vyfukují zbytkové teplo pryč a extrémně suchý, řídký vzduch naprosto izoluje od záchytného oteplení oceánů.

Přehled meteorologických událostí demonstruje alarmující eskalaci nestability atmosféry. Pozorování extrémních anomálií ukazuje, že v současné době padají především absolutní rekordy kladných teplot v tempu bezprecedentním v historii měření (červen 2026 přepisující staré rekordy o celého 1,5 stupně a stanovující milník 41,9 °C v Doksanech). Teplejší a energeticky více dotovaná atmosféra akumuluje masivní penza vlhkosti transformující se v plošné destruktivní systémy typu tlakové níže Boris z roku 2024 se smrtící srážkovou hodnotou 385,6 mm, stejně tak jako v lokální agresivní vývrty rotujících tornád F4. Ucelené sledování a vyhodnocování těchto mezních hodnot hraje existenční roli. Zajišťuje stěžejní empirický korpus informací, jenž formuje nezbytné adaptační kapacity na úrovni stavebních norem, krizové legislativy a architektury infrastruktury, jelikož absolutní extrémy minulosti se nenápadně transformují v normál dekád nadcházejících.

A jaké rekordy počasí jste zažili vy? Napište do komentářů, kolik jste u sebe naměřili nejvíce ve vedrech, nejméně v mrazech, nebo jaký jiný extrém počasí vám utkvěl v paměti.