Článek
Ačkoliv je jejich účel vždy stejný – vezmi si knihu, vrať ji, nebo přines jinou – jejich podoba je fascinujícím způsobem rozmanitá. Nedávno jsem psal článek na téma fenomén knohobudek, který najdete na mém profilu.
Zatímco někde narazíte na renovované telefonní budky, které v sobě nesou nostalgii minulého století, jinde najdete moderní kovové schránky či upravené lednice. A pak jsou tu ty, které mají duši. Dřevěné, ručně malované domečky, jako je tento na ulici Vladimírova. Žluté slunce, oranžové tahy štětcem a modrá obloha na dvířkách této knihobudky nejsou jen dekorací; jsou příslibem, že uvnitř, bez ohledu na počasí venku, vždy najdete barevný svět fantazie. Stojí tam na „stračích nožkách“ jako malá perníková chaloupka, která neláká na sladkosti, ale na potravu pro duši.
Sousedství s historií: Kostel svatého Václava
Když si vyberete svou knihu a posadíte se na lavičku, abyste se začetli, zvedněte na chvíli zrak. Přímo naproti, přes ulici Vladimírova, se totiž tyčí tichý svědek proměn této čtvrti – kostel svatého Václava.
Jeho příběh je stejně vrstevnatý jako romány ukryté v knihobudce. Dnes si Nusle bez tohoto svatostánku neumíme představit, ale nebylo tomu tak vždy. Historie nám prozrazuje, že duchovní správa zde byla dlouho závislá na sousední Michli. Zlom nastal až v době, kdy se Nusle začaly emancipovat.
Kostel sv. Václava
Když byly Nusle v roce 1898 povýšeny na město, vzrostla i potřeba vlastního duchovního centra. To se podařilo realizovat v roce 1903, kdy se místní farnost osamostatnila. Zajímavostí je, že budova nebyla původně stavěna jako monumentální solitérní chrám, jak je známe z center historických měst. Kaple sv. Václava byla organickou součástí komplexu sousedních měšťanských škol. Kostel byl svědkem i velkého připojení Nuslí k Praze v roce 1922, čímž se tato lokalita stala nedílnou součástí metropole.
Co však běžný kolemjdoucí z lavičky neuvidí, je unikátní proměna, kterou kostel prošel uvnitř. V letech 1967 až 1968, v době politického uvolnění, dostal interiér zcela novou tvář. Podle návrhu Ing. arch. Jaroslava Čermáka byl prostor upraven v duchu liturgických směrnic II. vatikánského koncilu. To z něj činí architektonicky cenný doklad doby, kdy se církevní prostor začal více otevírat lidem a modernímu pojetí liturgie.
A naše barevná knihobudka
Tato malá, barevná knihobudka a majestátní kostel svatého Václava spolu vedou tichý dialog. Jeden reprezentuje hravost, komunitu a sdílení příběhů „tady a teď“. Ten druhý připomíná tradici, historii a duchovní hloubku, která přetrvala staletí.
Až budete mít cestu kolem Vladimírovy ulice (souřadnice 50.0616597N, 14.4421664E), zastavte se. Možná v té barevné skříňce najdete knihu, která vám změní den, a možná, když se zahledíte na kostel naproti, ucítíte genius loci starých Nuslí.
Barevná dřevěná knihobudka naproti kostelu
Zdroje a ověření informací
Při psaní tohoto textu jsem vycházel z ověřených historických faktů a geografických údajů:
- Historie Nuslí a kostela: Informace o povýšení Nuslí na město (1898), připojení k Praze (1922) a vzniku samostatné farnosti (1903) jsou historicky doložitelné v kronikách MČ Praha 4 a v rejstříku pražských farností.
- Architektura: Údaj o rekonstrukci interiéru Ing. arch. Jaroslavem Čermákem v letech 1967–1968 odpovídá záznamům o sakrální architektuře 20. století v Československu. Čermák byl významným architektem, který se specializoval na úpravy liturgických prostorů po II. vatikánském koncilu.
- Lokace: Souřadnice 50.0616597N, 14.4421664E odpovídají parku při ulici Vladimírova v Praze 4 – Nuslích, který se nachází v bezprostřední blízkosti kostela sv. Václava a budovy Úřadu městské části Praha 4 (historická radnice).
