Natura Viva 2026: reportáž z veletrhu myslivosti a přírody

Většinou trávím jarní a letní víkendy s foťákem v ruce na svatbách. Vydal jsem se do Lysé nad Labem na jednatřicátý ročník mezinárodního veletrhu Natura Viva 2026. Když ráno vystoupíte z vlaku poblíž výstaviště, okamžitě vás praští do nosu ta specifická atmosféra. Není to ta sterilní vůně moderních kongresových center. Tady se do ranního chladu mísí vůně kvalitně zpracované kůže z loveckých brašen, čerstvě pražená káva, jemný podtón zemitosti, pryskyřice a puškového oleje. Člověku to nedá, okamžitě zpozorní a začne nasávat ten ruch. Z dálky už se ozývá ostrý, čistý zvuk loveckých trubek, který se odráží od plechových střech pavilonů. Zvuk, který vás nenechá na pochybách, že tady se ctí tradice. Květen v Lysé prostě znamená svátek myslivosti, rybářství a pobytu v přírodě.

Než jsem vůbec prošel hlavní nebo jižní branou z Masarykovy či Čapkovy ulice, musel jsem si srovnat techniku. Světlo v halách bývá zrádné, hodně stínů, prudké přechody. Ale stálo to za to. Výstava, která probíhala od čtvrtka 21. května do neděle 24. května 2026, slibovala rekordní účast. A nebyla to jen prázdná slova z tiskových zpráv. Letos tu bylo na 141 vystavovatelů.

Moje první kroky vedly do Haly B, kde byl hned u vstupu největší ruch. Výraznou část prostoru obsadil Český rybářský svaz (ČRS), který zde představil novou expozici zaměřenou nejen na rybářské vybavení, ale i na péči o vodu a krajinu. Na stánku byli přítomni předseda Karel Mach a jednatel Roman Heimlich. Během dne se tu zastavili také politici a zástupci státní správy, mimo jiné Marek Výborný, Věra Kovářová, Jiří Vosecký a Oldřich Černý. V sobotu dorazil i premiér Andrej Babiš. Bylo patrné, že veletrh neslouží jen jako prezentace oborů, ale i jako místo pro setkávání lidí z praxe, odborníků a veřejných představitelů. Vedle témat spojených s rybářstvím se mluvilo také o suchu, stavu řek nebo obnově lesa.

Vedle rybářské expozice probíhal program na hlavním pódiu, který připravila redakce časopisu Myslivost. Vystoupil zde například docent Vlastimil Hart s příspěvkem o etice v myslivosti, další část programu se věnovala pachovým ohradníkům a bezpečnosti na silnicích. Hala B měla zároveň silné zastoupení vzdělávacích a výzkumných institucí. Fakulta lesnická a dřevařská České zemědělské univerzity v Praze (FLD ČZU) představila výuku i praktické zázemí univerzitních lesů a vedle ní se prezentoval také Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti (VÚLHM) se svými odbornými výstupy. Pro studenty i zájemce o práci v oboru šlo o užitečnou část veletrhu.

Hala B nabízela také trofeje z honiteb Lesů České republiky, odbornou literaturu na stánku Světa myslivosti, výtvarné práce v Muray galeria a pohlednice od Marty Mastné. Své práce zde představila i rytkyně Iris Fojtíková. I v této části bylo vidět, že veletrh propojuje odborný program s řemeslem, tradicí a doprovodnou kulturní nabídkou.

Když jsem z Haly B vyšel ven, do nosu mě udeřila vůně grilovaných klobás a uzeného masa. Ale hlavně hluk. Štěkot psů, troubení borlic, smích a cinkání sklenic. Venkovní plocha s dřevostavbou, takzvanou „stodolou“ Českomoravské myslivecké jednoty (ČMMJ), fungovala jako obrovský sociální uzel. Myslivci v kloboucích s péřovými štětkami si tu plácali po ramenou, popíjeli pivo z Pivovaru Nymburk – a mimochodem, ten jejich tmavý ležák s příchutí čokolády, to byla naprostá fantazie. Hned vedle stodoly se odehrávalo něco, co potěší každého milovníka zvířat. Kynologické přehlídky.

V neděli tu probíhal speciální program „Lovecký pes v praxi“, kde se předvádělo, co ti psi reálně umí. Fascinovaly mě ale hlavně moderní technologie, které se do kynologie dostaly. Společnost Dog Trace, která je novým partnerem ČMMJ, tu vystavovala nejnovější GPS obojky pro psy. Když to vidíte na vlastní oči, dojde vám, kam se ten obor posunul. Psovod má na displeji přesnou polohu psa, vidí, jestli běží, nebo jestli stojí a hlásí kus černé zvěře někde v husté leči. Je to obrovský skok pro bezpečnost těch zvířat.

Po venkovní části jsem zamířil do Haly C, která soustředila technickou část veletrhu. Oproti ostatním pavilonům tu převládaly zbraně, optika a termovizní technika. Bylo znát, jak výrazně se tento obor proměnil: vedle tradičních puškohledů a dalekohledů se stále větší prostor věnoval digitálním a termovizním zařízením, která dnes patří k běžné výbavě části myslivců. Návštěvníci se nezastavovali jen u názvů značek, ale hlavně porovnávali obraz, dosah, ovládání a praktické využití v terénu.

Právě termovize patřily mezi nejdiskutovanější témata. V rozhovorech u stánků se neřešilo jen to, kdo s nimi vidí dál, ale hlavně to, jak mění samotný způsob práce v honitbě. Uživatelé oceňovali možnost rychleji rozpoznat zvěř i za šera nebo v mlze a lépe vyhodnotit situaci před výstřelem. Vedle optiky zabírala velkou část haly také nabídka zbraní. Lidé si je prohlíželi spíš prakticky než obdivně: zajímal je chod závěru, hmotnost, vyvážení nebo rozdíl mezi klasickými dřevěnými pažbami a moderními materiály. Bylo vidět, že pro část návštěvníků nejde o sběratelský zájem, ale o pracovní nástroj, který musí obstát v konkrétních podmínkách.

Pozornost budily i tlumiče hluku výstřelu, o nichž se mluvilo hlavně v souvislosti s ochranou sluchu a větším komfortem při střelbě. Vedle toho se řešilo střelivo, zejména posun k bezolovnatým variantám a jejich využití v praxi. Svůj okruh zájemců mělo také přebíjení munice, tedy disciplína, která oslovuje hlavně ty, kdo chtějí mít větší kontrolu nad parametry náboje. Celá Hala C tak nepůsobila jen jako přehlídka vybavení, ale spíš jako místo, kde se setkávala tradice lovu s technickým vývojem posledních let.

Část věnovaná oblečení ukazovala, jak se vedle sebe na podobných akcích stále drží tradice i technický vývoj. Na jedné straně byly flanelové košile, klobouky a klasické střihy, které k mysliveckému prostředí dlouhodobě patří. Na druhé straně se nabízelo funkční oblečení z moderních materiálů, určené do deště, chladu i náročnějšího terénu. Návštěvníci si neprohlíželi jen samotný vzhled, ale často řešili i praktičnost – jak oblečení sedí, co vydrží a zda obstojí při delším pobytu venku. Právě v této části bylo dobře vidět, že pro mnoho lidí už nejde jen o tradici nebo reprezentaci, ale hlavně o pohodlí a použitelnost v praxi.

Podobně prakticky se mluvilo i o obuvi. V rozhovorech se opakovalo, že dobré boty jsou v terénu stejně důležité jako samotné oblečení, zvlášť při dlouhé chůzi po mokrém poli, v lese nebo v zimních podmínkách. Vedle bot se objevovaly také impregnační prostředky, ponožky do chladného počasí a další vybavení, které s pobytem venku přímo souvisí. Zvláštní pozornost přitahovaly i doplňky z kůže a ručně vyráběné šperky, které rozšiřovaly nabídku o řemeslnou a výtvarnou rovinu. Tato část veletrhu tak nepůsobila jen jako módní zóna, ale spíš jako přehled toho, co lidé do přírody skutečně potřebují a co si k tomuto prostředí kulturně spojují.

Po odchodu z Haly C jsem se přesunul na venkovní plochu, kde dominovala technika určená do terénu. Bylo zřejmé, že v myslivosti a lesnictví nejde jen o samotný lov, ale i o přepravu materiálu, pohyb v těžko přístupných místech a práci v podmínkách, kam se běžné osobní auto nedostane. K vidění byly pick-upy, traktory i upravené vozy do náročnějšího provozu. Návštěvníci se zajímali hlavně o nosnost, průchodnost terénem a o to, jak se podobná technika osvědčuje při každodenní práci v lese nebo na polích.

Podobně prakticky působila i část věnovaná čtyřkolkám a dalšímu vybavení do lesního provozu. U těchto strojů se řešila hlavně jejich využitelnost na úzkých cestách a v místech, kde je potřeba šetřit terén a zároveň se dostat rychle na místo. Pozornost přitahovaly také moderní posedy a další zázemí pro pobyt v přírodě. Bylo vidět, že se i v tomto směru proměňují nároky uživatelů: nestačí už jednoduchá konstrukce, důležitější je ochrana před počasím, pohodlí a delší použitelnost v terénu.

Největší pozornost ale poutaly drony s termovizí, které se stále častěji používají při záchraně mláďat před sečením luk a polí. Právě tato ukázka dobře ukazovala, jak se moderní technika uplatňuje i mimo samotný lov. Místo dřívějšího procházení terénu v řadách je dnes možné během krátké doby z výšky odhalit srnčata ukrytá v porostu a včas je přenést do bezpečí. V této části veletrhu bylo dobře vidět, že technický vývoj v myslivosti neslouží jen pohodlí nebo výkonu, ale také ochraně zvěře.

Za pozornost stála i Hala A2 a přilehlé prostory, kde se soustředila řemeslnější část veletrhu. První patro patřilo soutěži Open Scandinavian Taxidermy Championship 2026, která ukázala, jak daleko se současné preparátorství posunulo od školních představ o vycpaných zvířatech. Vystavené práce působily přesně a detailně, bylo na nich vidět studium anatomie i velká řemeslná zkušenost. Součástí programu byla také otevřená dílna, kde návštěvníci mohli sledovat práci preparátorů přímo během ukázek. Právě tady bylo dobře patrné, že nejde jen o technickou dovednost, ale i o obor na pomezí přírodovědy, sochařství a trpělivé ruční práce.

Podobně soustředěná byla i část věnovaná nožům a kovářskému řemeslu. Návštěvníci si zde neprohlíželi jen hotové výrobky, ale sledovali i rozdíly v materiálech, zpracování a účelu jednotlivých nožů. Bylo zřejmé, že pro část publika nejde o sběratelskou zálibu, ale o nástroj, na který se musí spolehnout při práci v terénu. Vedle nožů zaujaly také ukázky poctivého kovářského řemesla, které do této části veletrhu vnášelo podobný důraz na přesnost, trvanlivost a ruční zpracování. Hala A2 tak působila spíš jako prostor pro soustředěné pozorování detailu než jako přehlídka atrakcí.

Gastronomická část veletrhu ukazovala, že jídlo tu není jen doplněk, ale důležitá součást celé akce. Ve vzduchu byl cítit kouř z grilu i vůně připravovaného masa a na pódiu se během programu objevily také ukázky zpracování zvěřiny. Návštěvníci měli možnost ochutnat různé úpravy masa a porovnat, jak se dnes zvěřina prezentuje i mimo běžné myslivecké prostředí. Bylo patrné, že právě ochutnávky přitahovaly i lidi, kteří na veletrh nepřišli primárně kvůli technice nebo vybavení.

Vedle zvěřiny byla na venkovní ploše výrazná i nabídka ryb a dalších potravin, které k podobnému typu akce přirozeně patří. Uzené ryby, sýry, uzeniny, koření, sušené plody i sladké pečivo vytvářely pestrou kulinární část, která návštěvníky průběžně vracela mezi stánky. Nešlo přitom jen o občerstvení mezi jednotlivými pavilony. I tady bylo vidět propojení s hlavním tématem veletrhu – tedy s krajinou, venkovem a způsoby, jak se zpracovávají místní suroviny. Důležitou roli hrálo i zázemí pro posezení a neformální setkávání. U občerstvení se lidé zastavovali nejen kvůli jídlu a pití, ale i kvůli rozhovorům, které k podobným akcím neodmyslitelně patří. Právě tady se vedle oficiálního programu odehrávala druhá rovina veletrhu – výměna zkušeností, debat o vybavení, o honitbách i o tom, co se v krajině mění. Gastronomická část tak nepůsobila jen jako servis pro návštěvníky, ale jako jeden z bodů, kde se potvrzoval komunitní charakter celé akce.

Natura Viva 2026 není obyčejný veletrh. Není to jen prostor, kam si jdete koupit nové boty, drahou termovizi, úl pro včely nebo prut na ryby. Je to manifestace obrovské komunity, která žije s přírodou v těsném kontaktu. Viděl jsem drony, které zachraňují bezbranná zvířata. Viděl jsem moderní optiku, díky které je lov bezpečnější a etičtější. Viděl jsem psy, pro které jejich majitelé dýchají. Ale hlavně jsem viděl dialog. Politiky u stánku Rybářského svazu, odborníky z univerzit debatující s lidmi z praxe. Lidi, kterým opravdu záleží na tom, jak bude vypadat česká krajina za deset nebo dvacet let.

Ačkoliv je výstaviště v Lysé nad Labem moderním areálem s desítkami dalších akcí v ročním kalendáři (ať už jde o Květy, Kůň 2026, Autosalon nebo Polabské vánoční trhy), tenhle květnový víkend má zkrátka výsadní postavení. Spojuje lidi od řek, z lánů i hlubokých lesů. Příští rok sem foťák beru zase.

Pokud vám moje tvorba dává smysl, sledujte mě, ať vám neuteče žádný další článek, inspirace ani praktický návod. A pokud budete chtít moji tvorbu podpořit, budu vděčný i za finanční příspěvek.