Jak cestovat levně, pohodlně a bez zbytečného stresu

Asi to všichni známe: podíváme se do peněženky a přemýšlíme, kam vyrazit na dovolenou. Současná situace ve světě nás navíc často odrazuje a vyvolává otázku, zda a kam vůbec cestovat. Když hledám ubytování na Bookingu nebo jen procházím tipy na dovolenou v zahraničí i u nás v Česku, sleduji hlavně cenu, možnosti v okolí a celkové náklady. Někdo se podívá, objedná a má hotovo. Jsou ale i lidé, kteří přemýšlejí, jak cestovat za málo peněz. Právě tomu se chci v tomto článku věnovat: ukázat, jak na levné cestování, kolik může taková dovolená stát a kde hledat užitečné informace i konkrétní nabídky.

Dnes, po letech strávených na cestách, vím, že to jde jinak. Cestování pro mě už dávno neznamená úprk z bodu A do bodu B. Cestování se stalo mým životním stylem, stavem mysli, a především cestou k hlubšímu poznání – sebe sama i světa kolem. Často od svých přátel a lidí z naší komunity slýchám větu: „Strašně rád bych cestoval jako ty, ale nemám na to peníze. Nejsem milionář.“ Pokaždé se usměji, protože vím, jak obrovský omyl se v těchto slovech skrývá. Taky nejsem milionář.

Chci vám vyprávět, jak jsem objevil kouzlo nízkorozpočtového cestování, kterému se dnes moderně říká flashpacking nebo slow travel. Nečekejte ode mě rady, jak spát na špinavé zemi na letišti nebo jíst měsíc jen suchou rýži. Levné cestování totiž nemusí znamenat nekvalitní a nepohodlné. Naopak. Naučil jsem se, že když zpomalíte a otevřete svou mysl, můžete spát v nádherných vilách, jíst s místními rodinami a zažívat věci, které by si běžný turista s naditou peněženkou nikdy nekoupil. Uvařte si kávu, posaďte se a poslouchejte. Podělím se s vámi o příběhy, emoce a osvědčené triky, které jsem já i mí přátelé z řad blogerů a nomádů posbírali po celém světě.

Než se pustíme do technických detailů, aplikací a triků, musíme se zastavit u toho nejdůležitějšího – u vaší hlavy. První překážkou, kterou musíte zbourat, jsou vaše vlastní předsudky. Pokud vnímáte cestování jen jako konzumaci zážitků, bude vás to stát obrovské peníze. Letenky, hotely, taxíky a drahé restaurace na hlavních náměstích spolykají váš rozpočet rychlostí blesku. Rychlé cestování je zkrátka drahé.

Zkuste si představit člověka, který během šestnácti dnů proskáče osm řeckých ostrovů. Každý druhý den balí kufr, spěchá na trajekt, platí za lístky, hledá nové ubytování a ve stresu hledá místo na večeři. A teď si představte, že si vyberete jen jeden nebo dva ostrovy. Zůstanete tam dva týdny. Pronajmete si malý byt. Ráno si v klidu dojdete na místní trh pro čerstvé fíky a sýr, spřátelíte se s prodavačem, odpoledne si čtete knihu na prázdné pláži, o které ví jen místní, a večer si uvaříte večeři. Co myslíte, kdo z těch dvou utratí více peněz? A kdo z nich se vrátí skutečně odpočatý?

Tento přístup, známý jako „slow travel“ (pomalé cestování), pro mě představuje absolutní svobodu. Z psychologického hlediska přináší pomalost něco, co odborníci nazývají „natahováním času“. Zatímco spěch vytváří stres a odpojení od reality, pomalost vás přinutí být přítomní. Když na jednom místě strávíte více času, vaše smysly začnou vnímat detaily – vůni borovic, křik racků, strukturu starých kamenů na ulici. A navíc, z hlediska financí je to dar. Namísto drahých přejezdů platíte méně za delší pronájmy, vaříte si z místních surovin a vaše ekologická stopa klesá k minimu.

Když jsem začínal s dlouhodobým cestováním, mým největším strašákem bylo ubytování. Hotely dokážou rozpočet zlikvidovat mrknutím oka. Ale jak říká má kamarádka a cestovatelka Janka, základem je cestovat šikovně. Naštěstí dnes žijeme v éře sdílené ekonomiky, která nám umožňuje bydlet na nádherných místech téměř nebo zcela zdarma.

Zpočátku jsem se bál motelů a při cestování jsem využíval výhradně hotely, nejspíš kvůli pocitu většího komfortu a bezpečí. Dnes to ale vnímám jinak. Při výběru ubytování už nespoléhám jen na Booking nebo vyhledávání přes Google, ale využívám i novější možnosti, včetně nástrojů založených na umělé inteligenci. Zjistil jsem, že pokud se člověk sdíleného ubytování vyloženě neobává, mohou být velmi dobrou volbou sdílené pokoje, motely nebo i ubytování v domácnostech místních, jak mi kdysi vyprávěl kamarád z cest.

Jedním z mých nejoblíbenějších způsobů, jak si na cestách udržet vysoký komfort bez finanční zátěže, je House Sitting. Představte si, že získáte klíče od nádherné vily se zahradou, plně vybavenou kuchyní, a často i s autem zaparkovaným v garáži. Zní to jako pohádka? Není. Je to realita platforem jako jsou TrustedHousesitters nebo Mindmyhouse. Jak to funguje? Majitelé domů, kteří odjíždějí na dovolenou nebo za prací, nechtějí dávat své domácí mazlíčky do drahých a stresujících zvířecích hotelů. Raději nechají svůj dům k dispozici důvěryhodnému cestovateli, který se jim o nemovitost a zvířata postará. Je to absolutní win-win situace. Má to ale jeden obrovský háček – vyžaduje to stoprocentní zodpovědnost a empatii.

Pamatuji si, jak vyprávěli přátelé z blogu „The Traveling House Sitters“. Začali v Londýně a přesunuli se do Dublinu, kde hlídali dům v luxusní čtvrti hned vedle zámku a kousek od místa, kde bydlí zpěvák Bono. Člověk si tak užívá neuvěřitelný luxus, ale nesmí zapomenout, že primárním úkolem je péče o živé tvory. Zvířata se na vás upnou. Musíte je krmit, venčit, mazlit se s nimi a řešit i krizové situace. Na fórech nomádů jsem četl i o případech, kdy pes potřeboval neustálou veterinární péči a cestovatel musel obětovat veškerý svůj volný čas a nosit psa do schodů. Není to tedy dovolená bez závazků. Pokud ale zvířata milujete, je to ten nejlepší způsob, jak získat domov kdekoli na planetě. Musíte si jen trpělivě vybudovat profil, sbírat dobré reference a přistupovat k tomu jako k radostné povinnosti.

A tak se může stát, že si najdete ubytování třeba na měsíc, nebo i na delší dobu. Na YouTube jsem sledoval mladý pár, který takto cestoval, a často vyprávěl o tom, jak mají zajištěné bydlení. Sice se starají o zvířata nebo o celou zahradu, ale zároveň mají k dispozici pohodlné zázemí a ve volných chvílích mohou cestovat. Asi to není pro každého, ale bydlet třeba v luxusní vile a starat se jen o zahradu nezní vůbec špatně.

Když jsem chtěl proniknout hlouběji do místní kultury, začal jsem využívat dobrovolnické platformy jako Worldpackers, Workaway nebo WWOOF. Místo peněz tu platíte vlastníma rukama. Za několik hodin pomoci denně (často zhruba 4–5 hodin) dostanete krásný pokoj, jídlo, teplou sprchu a možnost se neomezeně učit od místních.

Jak radí cestovatelka Janča Ščamburová, dobrovolničení nesmí být motivováno jen finanční úsporou, ale upřímně – vaší peněžence to uleví neuvěřitelně. Kamarád, který se tímto způsobem cestování inspiroval tak nakonec mi vyprávěl, že dělal různé věci. Pomáhal na ekologických farmách, natíral ploty, pracoval na recepci v hostelu nebo pomáhal s výukou jazyků ve škole. Jeden nomád nedávno sdílel na internetu svou zkušenost, jak vyrazil do světa s pouhými 15 dolary v kapse, a díky Worldpackers a zajištěné stravě se domů vrátil s většími úsporami, než se kterými odjížděl. Učíte se přijímat to, co vám dává příroda a lidé, a cítíte neuvěřitelné propojení se zemí, po které kráčíte.

Couchsurfing a sdílení domovů

Pokud jste extroverti a toužíte po společnosti, Couchsurfing je obrovská komunita lidí, kteří vám zdarma nabídnou svůj gauč nebo volnou postel. Nejde tu o hotel zdarma, jde o kulturní výměnu. Hostitelé chtějí slyšet vaše příběhy, chtějí vás provést svým městem a ukázat vám místa, která v průvodcích nenajdete. Moje rada zní: dejte si práci s vyplněním profilu. Když někomu píšete, buďte osobní. Vysvětlete, proč chcete bydlet zrovna u nich. Mí přátelé takhle našli rodiny, se kterými jsou v kontaktu dodnes. A pokud vás děsí spaní na cizím gauči, existují platformy jako HomeExchange, kde si za roční poplatek můžete na dálku vyměnit celý dům s jinou rodinou, takže máte soukromí a obrovský komfort zaručen.

Přehled ubytovacích možností pro pomalé cestovatele

Abychom to shrnuli do něčeho přehledného, připravil jsem pro vás tabulku, která mi v začátcích hodně pomáhala s rozhodováním:

Kdysi jsem byl ten typ cestovatele, co si balí oblečení na všechny myslitelné katastrofy. Měl jsem obrovský kufr a platil jsem šílené poplatky za jeho odbavení. Každý přesun byl utrpením. Dnes? Cestuji pouze s jedním příručním batohem. Je to jedna z nejosvobozujících věcí, kterou jsem se naučil. Když letíte jen s batohem, vyhnete se frontám u odbavení. Po příletu nečekáte u pásu na kufry a rovnou mizíte do města. Zkuste si s obřím kufrem nasednout v Asii na mototaxi nebo jít dva kilometry pěšky na ubytování. Nejde to. Cestování nalehko znamená, že většinu věcí přeperete v umyvadle s trochou mýdla nebo využijete levné veřejné prádelny. Co vám chybí, dokoupíte na místě za pár korun. Většina přeplněných zavazadel nepramení z potřeby, ale z naší vlastní nejistoty a nerozhodnosti.

Při svém putování jsem si uvědomil jednu věc. Čím více se snažíte žít jako místní, tím více peněz ušetříte. Přátelé z nomádské komunity, jako je Kryštof Paleta nebo Hanka (z blogu Na nomádské stezce), tohle pochopili dokonale. Kryštof radí sledovat každý výdaj přes aplikace (jako je Spendee), ale nezapomínat si cestu užít.

Mně to připomíná naši první dovolenou v Chorvatsku. Bydleli jsme sice v apartmánu prakticky v centru, což nás zpočátku svádělo k tomu nakupovat právě tam, jak radí i většina průvodců. Jenže to bych nebyl já, abych se nedal do řeči s místními starousedlíky. Přestože jsem se snažil mluvit chorvatsky, nakonec usoudili, že mi poradí, kde nakupují oni sami. A opravdu — ve skrytých uličkách, kam turisté běžně nezavítají, mají své malé obchody i supermarkety. Teprve tam jsme zjistili, kolik peněz se dá při cestování ušetřit.

Nejlepší úspory totiž vznikají přirozeně. Zapomeňte na restaurace s více jazyčnými meníčky na hlavní třídě. Sledujte, kam chodí jíst řemeslníci a místní rodiny. Naučte se nakupovat suroviny na trzích, nebo ještě lépe, hledejte zboží v akcích v běžných supermarketech a vařte si sami v hostelu nebo v Airbnb bytu. Osvobodíte se od tlaku spropitného a naučíte se připravovat lokální speciality.

Cestovatelé EAGLES na cestách dokonce radí využívat k pití kvalitní přírodní zdroje a pítka, kam si sami točíte vodu do vlastní omyvatelné lahve. Nejenže neplatíte za plastové lahve, ale zásadně tím šetříte životní prostředí, které už je tak dost zatíženo globálním turismem. Udržitelnost nespočívá jen ve vládních nařízeních; začíná u toho, že jako nomád nebo flashpacker méně nakupujete nesmyslné suvenýry, vyhýbáte se placeným parkovištím a učíte se po městech chodit pěšky. Vaše plíce i peněženka vám poděkují.

A nakonec – mluvte s lidmi. I když třeba neovládáte jazyk dokonale. Ty nejlepší tipy na to, kam jít, co vidět a kde ušetřit, nenajdete v tištěných průvodcích. Najdete je, když večer sdílíte jídlo s hostitelem z Couchsurfingu, nebo když se dáte do řeči s majitelem domu, který přes TrustedHousesitters zrovna hlídáte. Tyto lidské vazby překračují všechno, co si můžete zaplatit. Pomalé cestování vrací do našich životů obyčejnou mezilidskou důvěru.

Asi vám nikdo neporadí, jak přesně cestovat, ale jednu radu bych chtěl zdůraznit napříč celým článkem. Pokud vyrážíte přes cestovní kancelář a máte dovolenou zaplacenou dopředu, přináší to jistý komfort. Přijedete do hotelu a o nic dalšího se v podstatě nemusíte starat. Jestli ale chcete zažít opravdové dobrodružství, existuje hned několik jiných cest. Dříve jsem také cestoval výhradně přes cestovní kancelář nebo volil jinou, bezpečnější formu cestování. Dnes to dělám jinak. Mezi přáteli jsem sice známý jako knihomol a mám hodně načteno, ale právě v tom tkví základ – v ochotě hledat informace, přemýšlet a nebát se zkoušet nové možnosti.

Cestuji stylem: podívám se, promyslím si možnosti, zasním se a pak do toho jdu. Levné cestování není o tom najít jeden blog, který vám dá pár rad, jak ušetřit. Jak už jsem psal na začátku, je to především o způsobu přemýšlení. Na sociálních sítích i na internetu najdete stovky, možná tisíce, nebo dokonce miliony webů a videí, které radí, jak cestovat levně. Spousta cestovatelů sdílí své zkušenosti i tipy, co funguje a co se vyplatí. Jenže když se na to všechno podíváte, často si řeknete: „To je sice dobrý tip, ale jak to vlastně udělat v praxi?“

Jak začít cestovat? Já to dělám třeba tak, že se nejdřív nedívám na to, kolik, co stojí. Vyberu si destinaci, která se mi líbí, a zjistím si, co nabízí samotné místo i jeho okolí. Podívám se, jaké je v okolí ubytování, restaurace, vlaková nádraží nebo autobusové spoje. Jednoduše si projdu všechno důležité — recenze, rady ostatních cestovatelů, tipy na to, co je tam dobré a čemu se naopak vyhnout, i místa, která stojí za návštěvu. Tohle všechno vás postupně vtáhne do atmosféry daného místa a, jak s oblibou říkám, vás to „nabudí“. Začnete si představovat, jaké to tam bude, a lépe se na cestu naladíte. Někdy si místo procházení map raději projdu celé město virtuálně. Na YouTube najdete řadu videí, díky nimž se můžete daným místem projít kamerou, a ještě před odjezdem tak získáte představu o tom, kde, co je. V orientaci vám to může velmi pomoct.

Pak si sednu nad rozpočet a promyslím i to, kdy odcestovat. Přemýšlím, čím pojedu jestli využiji služeb Českých drah, nebo zvolím FlixBus. Zajímám se i o to, jak funguje místní doprava v dané destinaci, a všechno si pečlivě propočítám. Často zvažuji, jestli není lepší místo dvacetikilometrové cesty autobusem ujít část trasy pěšky, zvlášť když vede přes místa, která chci vidět. Jakmile si spočítám, co kolik stojí, začínám výlet skutečně plánovat. Protože často cestuji jen s batohem, musím si dobře rozmyslet, co do něj zabalím. Většinou v něm nesmí chybět láhev na vodu, kterou si mohu kdykoli doplnit, svačina, mapa (dnes většinou v mobilu), powerbanka s kabelem a základní oblečení, tedy trička, spodní prádlo, teplá mikina nebo lehká bunda. Přibalím si také něco na čtení. Někdy si s sebou beru i noviny a zapalovač aneb člověk nikdy neví, co se může hodit. Je to taková moje rozšířená KPZ. A samozřejmě se mi do batohu musí vejít i fotoaparát a dva objektivy; na jeho boku pak nosím stativ.

Možná je batoh o něco těžší, ale mám díky tomu jistotu, že v něm mám všechno potřebné. Stačí si jen dopředu představit, co všechno budu na cestě opravdu potřebovat. Někdy v batohu nosím i drobné mince, protože často narazím na automaty, které ještě neberou karty. Co se týče platebních karet, někteří moji přátelé používají Revolut. Já jsem zatím zvyklý na svou banku, kde mám český i eurový účet, takže jsem na Revolut ještě nepřešel, ale kdo ví třeba časem. A když už vyrazím na cestu, nepřemýšlím nad tím, že v pět hodin musím být u katedrály. Prostě tam dorazím, až tam dorazím. Cestu vlakem nebo autobusem si užívám, dívám se z okna, čtu si knihu nebo se dám do řeči s ostatními. Často se navíc stává, že ještě během cesty změním plán i cílové místo. Místní lidé totiž znají své okolí mnohem lépe než průvodci, a právě na jejich doporučení mám ty nejlepší zkušenosti.

Největší obavou začínajících cestovatelů bývá strach z neznámého. Dnes a denně čteme o tom, jak se lidé ztrácejí, sledujeme katastrofické filmy a vnímáme i dění ve světě. Moje rada ale zní: zkuste na to všechno na chvíli zapomenout. Pokud budete neustále myslet jen na to, co by se vám mohlo stát, budete si zbytečně kazit radost z cesty ještě dřív, než vůbec vyrazíte. Často sleduji cestovatelské projekty, jako jsou například Vagabundi, a když vidím, co všechno procestovali a kolik zážitků mají za sebou, uvědomuji si, že to opravdu není tak nedostupné nebo nebezpečné, jak se může na první pohled zdát. Nejdůležitější je odvaha udělat první krok. Jakmile se poprvé vydáte za dobrodružstvím, otevřou se před vámi v zásadě dvě možnosti: buď zjistíte, že je to přesně to, co vás naplňuje, nebo se vrátíte k běžnějšímu způsobu cestování. Obojí je v pořádku. Volba je jen na vás. Když dnes poslouchám některé své přátele, jak říkají: „Cestování je drahé,“ odpovídám jim, že to tak být nemusí. Někdy opravdu stačí jen pár korun a chuť vyrazit. Jednou jsem četl článek od Jiřího Kolbaby o tom, jak začít cestovat po světě, a utkvěla mi v hlavě jedna věta: „Stačí si vydělat na první letenku a pak to jde samo.“ Dnes už si dokážu představit i delší pobyty, třeba tři měsíce na Tenerife nebo v Austrálii. A pokud přemýšlíte, jak začít, skvělou cestou mohou být i různé cestovatelské komunity, kde poznáte partu podobně naladěných lidí a snadněji překonáte počáteční obavy. Nebojte se udělat ten první krok — třeba se s některými z vás jednou potkám na cestách.