Paměť se vrací: Oskar Fischer má svůj kámen ve Španělské ulici

Dne 17. června 2026 proběhlo ve Španělské ulici č. 4 v Praze 2 na Vinohradech slavnostní položení kamene zmizelých věnovaného prof. MUDr. Oskaru Fischerovi. Kámen byl uložen před domem, ve kterém tento významný lékař, psychiatr a neuropatolog žil. Oskar Fischer patří k osobnostem, jejichž vědecký význam se do širšího povědomí vrací až v posledních letech. Svou prací se zařadil mezi průkopníky výzkumu demence a patologických změn v mozku, které dnes spojujeme s Alzheimerovou chorobou. Jeho životní stopa však nevede pouze do oblasti medicíny. Společně se svým bratrancem Leem Kosákem vlastnil zámek Veleslavín, který sloužil jako sanatorium a místo péče pro řadu osobností své doby. Léčila se zde mimo jiné také Charlotta Garrigue Masaryková. Pokud se chcete dozvědět více o zámku Veleslavín a o osobnostech, které jsou s tímto místem spojené, více se dočtete v mém článku, který najdete v použitých zdrojích.

Ještě, než došlo k samotnému pietnímu aktu, přijel na místo zkušený tým, který se postaral o očištění již uložených kamenů zmizelých. Součástí pietního aktu byla také očista již uložených kamenů zmizelých. Nejde pouze o technickou údržbu, ale o symbolické gesto paměti. Mosazná destička se časem zanáší prachem, deštěm i stopami běžného provozu, a proto se jemně čistí tak, aby znovu vystoupilo jméno člověka, kterého připomíná. I tento drobný úkon má hluboký význam – vrací jméno zpět do světla a připomíná, že paměť potřebuje pravidelnou péči.

Ve Španělské ulici se mimo jiné nacházejí kameny se jmény Arnošt Süssland, Pavla Süsslandová a Vilém Eisner. Později dorazil také pracovník technických služeb, který připravil místo pro uložení nového kamene věnovaného prof. MUDr. Oskaru Fischerovi. Kameny zmizelých, známé také jako Stolpersteine, nejsou jen pamětními destičkami v chodníku. Jsou drobným, ale silným návratem konkrétního lidského jména do prostoru, odkud bylo násilně vymazáno. Člověk o ně nezakopne nohou, ale pohledem. A právě v tom je jejich síla. Přinutí nás na okamžik zpomalit, sklonit hlavu a přečíst si jméno člověka, který zde kdysi žil.

Byl to významný lékař, psychiatr a neuropatolog, jehož práce patří k raným a důležitým výzkumům demence. Ve své době se zabýval změnami v mozkové tkáni u pacientů s duševním úpadkem a popsal jevy, které jsou dnes spojovány s Alzheimerovou chorobou. Přestože jeho poznatky měly pro vývoj medicíny mimořádný význam, jeho jméno zůstalo dlouhá desetiletí ve stínu známějších osobností. Právě proto má dnešní připomínka hlubší rozměr. Nejde jen o položení kamene, ale také o symbolický návrat člověka, jehož práce si zaslouží důstojné místo v paměti české i světové vědy.

U Oskara Fischera je důležité připomínat jeho přínos přesně. Nebyl „objevitelem Alzheimerovy choroby“ v jednoduchém slova smyslu, ale patřil k mimořádně důležitým průkopníkům raného výzkumu demence. Ve své práci se zabýval změnami v mozkové tkáni pacientů se senilní demencí a už v roce 1907 podrobně popsal neuritické plaky, které dnes patří mezi významné patologické znaky Alzheimerovy choroby. Právě tento odborný přínos ukazuje, že jeho jméno si zaslouží mnohem pevnější místo v dějinách medicíny, než jaké mu bylo po dlouhá desetiletí přiznáváno.

Fischerův život byl násilně přerušen během nacistické okupace. Kvůli svému židovskému původu byl zatčen gestapem a vězněn v Terezíně, kde v roce 1942 zemřel. Právě proto mu dnes náleží kámen zmizelých – drobná pamětní destička v chodníku před domem, kde žil, aby se jeho jméno, osud i práce znovu vrátily do veřejného prostoru a lidské paměti.

Pietního aktu se zúčastnili také zástupci městské části Praha 2, kteří k místu položili květiny a uctili Fischerovu památku. Opomenout nelze ani účast Jany Černochové, která Michalu Zikovi, přímému příbuznému Oskara Fischera, předala knihu „Stopy židovské přítomnosti v Praze 2“. Publikace, jejímiž autory jsou Martin Šmok a kolektiv autorů, připomíná židovskou historii této městské části i osudy lidí, jejichž životy byly násilně přerušeny. Michal Zika poté přítomným krátce přiblížil osobnost Oskara Fischera, jeho životní cestu, vědecký přínos i okolnosti, kvůli nimž si zaslouží důstojné místo v české paměti. Zároveň poděkoval všem, kteří se na uskutečnění této pietní události podíleli.

Celá událost zároveň připomněla 150. výročí narození prof. MUDr. Oskara Fischera, rodáka ze Slaného. Právě ve Slaném se 10. dubna uskutečnila výstava věnovaná jeho životu a odbornému odkazu. V prostorách muzea bylo možné zhlédnout řadu historických materiálů, dobových tiskovin, fotografií i dokumentů, které přibližovaly nejen Fischerovu lékařskou dráhu, ale také dobu, ve které žil a pracoval.

Součástí tohoto dne bylo také povídání o tom, kdo Oskar Fischer byl, proč jeho jméno na dlouhou dobu téměř zmizelo z veřejného povědomí a proč se dnes znovu připomíná jeho význam. Celou reportáž z této výstavy najdete v mém předchozím článku zde: Výstava k 150. výročí prof. Oskara Fischera vrací historii spravedlnost - Médium.cz.

V posledních letech se téma Oskara Fischera a jeho bratrance Lea Kosáka začíná postupně vracet do širšího povědomí. O Fischerově přínosu se mluví nejen v České republice, ale také v zahraničí. Ve Spojených státech existují iniciativy, které se snaží jeho práci znovu připomenout a hlouběji pochopit její význam pro dějiny medicíny. Z rozhovorů ve Slaném i později v Praze jsem se také dozvěděl, že v Americe vzniká film věnovaný Oskaru Fischerovi.

Je velmi pravděpodobné, že v dalších letech vzniknou nové publikace, studie i veřejné připomínky, které jeho život a práci přiblíží širšímu publiku. Já osobně se chci tématu Oskara Fischera, Lea Kosáka i zámku Veleslavín věnovat i nadále. Vnímám to jako důležitý příběh české vědy, lidskosti, paměti a spravedlnosti. Nejde jen o připomenutí jednoho lékaře, ale také o navrácení důstojného místa člověku, jehož práce významně přispěla k ranému poznání demence a změn v mozku, které dnes spojujeme s Alzheimerovou chorobou.