Zlatý věk osmibitů: Od Didaktiku přes Svazarm až k prvním počítačovým hrám!

Pamatujete si dobu vzniku prvních domácích počítačů? Ať už šlo o Didaktik, Commodore nebo jiné stroje, byla to éra, kdy se tyto počítače začaly poprvé objevovat: první hry, programy, výuka i jejich samotný vývoj. Dodnes si pamatuji, jak jsem jako malý kluk chodil za taťkou do kanceláře, kde na stole stály Didaktik Gama a ZX Spectrum. Pro mě to byl objev, doslova evoluce. Do té doby jsem znal jen psací stroj, ale tohle byla obrazovka, klávesnice, vydávalo to zvuky, objevovala se na tom písmenka i hry. Mým prvním počítačem byl Didaktik Gama, po něm Didaktik M, později ZX Spectrum a ZX Spectrum Plus… Vývoj počítačů i softwaru byl revoluční. A třeba pro mě jako malého uživatele byl důležitý i časopis AP, jinak známý jako Ápíčko (nikoliv Abíčko, jak se občas může lehce splést). Ale o něm si povíme v našem článku později.

Až do začátku 80. let byla výpočetní technika doménou bílých plášťů ve výpočetních střediscích. Průlom, který zpřístupnil klávesnice široké veřejnosti, studentům a domácím nadšencům, znamenal masový nástup osmibitových mikropočítačů, ačkoli na Západě proběhla tato revoluce zhruba o půl dekády dříve a plynuleji. Řada československých školních a profesionálních osmibitů stavěla na procesoru MHB8080A, zatímco mezi domácími uživateli získaly mimořádný význam stroje s procesorem Z80 a jeho kompatibilními variantami.

Politické orgány rozhodly o plošné výuce výpočetní techniky ve školách. Pro tento účel vzniklo několik specifických platforem, které se výrazně zapsaly do historie československých počítačů i do uživatelských vzpomínek tehdejších žáků a studentů. Na Slovensku vznikl v Tesle Piešťany počítač PMD 85, jehož hlavním konstruktérem byl Ing. Roman Kišš. Stroj využíval procesor MHB8080A a obrazový výstup bylo možné připojit k televizoru. Robustní konstrukce z něj dělala téměř nezničitelný školní stroj, proslulý tvrdou polykarbonátovou klávesnicí, která sice vydržela nešetrné zacházení, ale studentům dávala zabrat. K PMD 85 vznikaly také neoficiální upgrady a klony, například Maťo či Didaktik Alfa.

V českých středních a vysokých školách dominoval IQ 151 ze ZPA Nový Bor. Vynikal modulární koncepcí s pěti rozšiřujícími sloty pro video, BASIC či grafiku, ale trpěl zastaralou architekturou a silným přehříváním, kvůli němuž získal přezdívku „topinkovač“. Učitelské verze mohly být doplněny 8" disketovými mechanikami a zapojeny do školní sítě SESTYK. Uživatelsky dotaženější cestu zvolila Zbrojovka Brno se systémem Consul 2717, přezdívaným „Zbrojováček“. Vycházel z PMD 85-2, základní desku ukrýval přímo v těle monitoru a doplňovala jej kvalitní profesionální klávesnice. Díky 64 KB RAM, síťovým možnostem a podpoře systému CP/M, známého jako MIKROS, šlo o vyspělé školní řešení.

Výjimečným projektem byl SAPI-1, otevřený průmyslový systém Ing. Eduarda Smutného založený na procesoru MHB8080A. Díky zveřejněné dokumentaci v časopise Amatérské rádio podpořil komunitní bastlení i praktické průmyslové využití — od terminálů CP/M po řízení linek, měřicí techniky či laboratorních zařízení. Smutný později navrhl také odolný mikropočítač Ondra určený mimo jiné pro počítačové kroužky a výuku.

Zatímco školy a úřady používaly robustní státní platformy, v domácnostech rychle rostla obliba britského Sinclairu ZX Spectrum. Oficiálně se však nedovážel a pašované či tuzexové kusy byly velmi drahé. Převis poptávky tak využilo slovenské družstvo Didaktik Skalica. V roce 1987 představilo Didaktik Gama, hardwarový klon ZX Spectra. Díky kompatibilnímu procesoru, ROM a 80 KB RAM nabízel přístup k rozsáhlé knihovně her i programů, navíc s rozhraním pro paralelní zařízení. První edice měla chybu v přepínání paměti, kterou úspěšnější verze z roku 1989 odstranila.

Skutečným hitem se stal Didaktik M z roku 1990, prodávaný za 2 900 Kčs. Dostal elegantnější kryt, oddělené kurzorové šipky a chráněné tlačítko Reset. Kvůli náhradě původního čipu ULA ruským obvodem však generoval obraz s odlišným časováním, takže grafika ze ZX Spectra působila na „Emku“ mírně deformovaně. Paměť se zároveň vrátila na 48 KB RAM. K Didaktikům vznikl bohatý trh periferií: hudební interface Melodik, joysticková a tisková rozhraní i disketové řadiče D40 a D80 se systémem MDOS. Celkem se prodalo téměř sto tisíc strojů této řady a výrazně ovlivnily první domácí počítačovou generaci.

Při pohledu na československou výpočetní historii nelze vynechat JZD Agrokombinát Slušovice — mimořádnou anomálii centrálně plánované ekonomiky. Zatímco velké státní podniky jako Tesla či ZPA často brzdila nepružnost, družstvo pod vedením Františka Čuby uplatňovalo pragmatický, téměř baťovský model řízení založený na samostatnosti, výkonu a exportu za tvrdou měnu. Protože státní stroje nestačily potřebám kombinátu, Slušovice si vytvořily vlastní IT program TNS (Ten Náš Systém). Na vývoji se podílel i Eduard Smutný a platforma postupně zahrnovala osmibitové počítače a terminály využívané v administrativě i při řízení zemědělské výroby.

Počítače TNS stavěly na procesorech Zilog Z80 a vynikaly zejména síťovým řešením TNS NET, které umožňovalo přenos účetních i provozních dat mezi stanicemi a centrálním serverem na vzdálenost přes kilometr. Promyšlená byla i klávesnice s českými popisky příkazů, včetně výrazného tlačítka „VEZMI“ místo běžného Enteru. S nástupem standardu IBM PC a MS-DOS zachytily Slušovice přechod k 16bitové architektuře. Od roku 1989 vyráběly TNS HC-16 s procesorem Intel 8088, 1 MB RAM, podporou MS-DOS 3.0, kancelářských programů a barevné grafiky CGA.

Aby se snížily náklady na drahé disky a mechaniky, klientské stanice často startovaly systém automaticky po síti TNS NET ze serveru. Pozdější modely TNS AT 16 a TNS AT 32 s procesory 80286 a 80386, VGA grafikou a disky SCSI patřily výkonem ke špičce své doby, jejich cena však odhalovala limity socialistického dovozu i černého trhu.

Zatímco stát v ČSSR soustředil pozornost hlavně na hardware, v oblasti aplikačního softwaru a uživatelských komunit vznikl ojedinělý fenomén mimo přímou kontrolu normalizačního režimu. Mikropočítače nebyly jen nástrojem automatizace, ale staly se i nezávislým komunikačním médiem a prostorem pro vlastní tvorbu. Stát soustředil zájmovou činnost mládeže do Svazarmu a SSM, původně s cílem vychovat technicky zdatné, loajální kádry. Výsledek se však obrátil proti režimu. V osmdesátých letech vznikla síť počítačových klubů, například pražská 602. ZO Svazarmu či 666. ZO „Tři švestky“, kde se raní kutilové a hackeři sdružovali převážně neformálně a ideologicky neutrálně.

Kvůli absenci legálních distributorů her a slabé ochraně autorských práv zde masově kolovaly kopie zahraničního softwaru, často na magnetofonových kazetách. Kluby zároveň podporovaly vlastní technická řešení — od rychlonahrávacích systémů po podomácku vyráběné joysticky, trackbally, návody a fanziny. Současně se formovala první počítačová publicistika. Vedle odborného bulletinu Mikrobáze z okruhu 602. ZO vznikaly i komunitní časopisy, například ZX Magazín, které spojovaly technické analýzy, herní recenze a neformální komunikaci napříč republikou.

Pod hlavičkou 602. ZO Svazarmu začal na konci roku 1989 vznikat nejvlivnější český komerční software: textový procesor Text602 (T602)pro MS-DOS. Tým kolem Jaromíra Šišky, Martina Šišky a Richard Kauckého jej představil jako WYSIWYG editor, tedy program, v němž výsledek na obrazovce odpovídal tisku. T602 se prodával nejprve přes Svazarm za 2 998 Kčs a později pod firmou Software602. Rychle ovládl domácí trh, protože zahraniční editory jako Word či WordPerfect neuměly spolehlivě pracovat s českou a slovenskou diakritikou ani s běžnými tiskárnami. Text602 naopak nabízel propracovaný tiskový systém, práci se znakovou sadou Kamenických a podporu mnoha jehličkových i elektrických tiskáren. Editor navíc zvládal české i slovenské dělení slov a fungoval i na starších počítačích IBM PC XT s 384/512 KB paměti. Po doplnění databáze K602 a poštovního systému M602 se z „Texťáku“ stal na několik let standard pro dopisy, školní práce, faktury i administrativu ve státní správě a firmách.

Stačilo několik kilobajtů paměti, obyčejný kazetový magnetofon a televizor. V osmdesátých letech se také v Československu začala formovat generace lidí, pro které se počítače ZX Spectrum, Atari, Commodore nebo domácí Didaktiky staly něčím mnohem víc než jen technickou kuriozitou. Jenže zatímco dnes člověk zadá problém do vyhledávače nebo se podívá na video, tehdejší uživatel měl úplně jiné možnosti. Manuály byly vzácné, zahraniční odborné časopisy se sháněly obtížně a řada programů kolovala mezi lidmi na magnetofonových kazetách bez jakéhokoli návodu. A právě tady začal hrát papír překvapivě důležitou roli.

Na stránkách časopisů a klubových zpravodajů se objevovaly programové listingy, schémata zapojení, návody k hrám, mapy, POKE kódy umožňující například nekonečné životy, kurzy BASICu a assembleru, návody na výrobu joysticků či připojení tiskárny, ale také dopisy čtenářů a inzeráty. Ve skutečnosti však musíme začít trochu jinak. Před listopadem 1989 v Československu prakticky neexistoval běžně prodávaný masový časopis věnovaný výhradně domácím počítačům.Tuto mezeru zaplňovaly především počítačové kluby a jejich zpravodaje. Historik počítačových her Jaroslav Švelch právě tuto klubovou infrastrukturu považuje za jeden z klíčových prvků československé počítačové kultury osmdesátých let.

Jedním z nejvýznamnějších titulů byla Mikrobáze, označovaná jako technický zpravodaj Svazarmu pro zájemce o mikropočítače. Vycházela v letech 1985 až 1990 pod 602. základní organizací Svazarmu a postupně dosáhla na poměry klubového periodika mimořádného rozšíření. Podle odborných prací se její náklad pohyboval kolem čtyř tisíc kusů v roce 1986 a kolem šesti tisíc v roce 1988. Zpočátku měla jednotlivá čísla desítky stran a vycházela nepravidelně. Od roku 1988 dostala profesionálnější podobu a její obsah se ustálil. Jaroslav Švelch tento vývoj popisuje jako postupnou proměnu Mikrobáze téměř v první profesionální český počítačový časopis. Mikrobáze přitom nebyla pouze sbírkou programů. Psalo se v ní o hardwaru, programování, problémech československého počítačového průmyslu i o hrách. Jednou z výrazných osobností byl Ladislav Zajíček, který se později podílel na vzniku časopisu BAJT.

Mikrobáze byla nejznámější, rozhodně však nebyla sama. 602 organizace Svazarmu vydávala také ATARI 602, které začalo vycházet roku 1988. Odborné zdroje uvádějí náklad přibližně 500 kusů. Vlastní zpravodaj měl Atari klub Praha a od roku 1986 vycházel další ataristický Zpravodaj v Olomouci. Ostravská počítačová komunita zase vydávala periodikum Mikro-A. Dnes mohou podobné tiskoviny působit nenápadně. Často byly černobílé, rozmnožované cyklostylem a grafická úprava odpovídala možnostem autorů. Jejich skutečná hodnota ale ležela v informacích. Kdo chtěl vědět, jak rozšířit paměť, připojit periferii nebo napsat program ve strojovém kódu, mohl právě v podobném zpravodaji najít něco, co jinak v českém nebo slovenském jazyce prakticky neexistovalo.

Zajímavou cestu prodělal ZX Magazín. Jeho počátky sahají do roku 1988, kdy David Hertl začal připravovat časopis původně nazvaný Spektrum. Hertl později vzpomínal, že myšlenka vznikla přibližně v květnu 1988. Před listopadem 1989 šlo o velmi malou produkci šířenou mezi uživateli. Po změně politických poměrů se mohl časopis postupně profesionalizovat. ZX Magazín se věnoval především počítačům ZX Spectrum a kompatibilním strojům, tedy také československým Didaktikům. Nebyl přitom čistě herním časopisem. Přinášel návody, programátorské rady, informace o hardwaru, užitkovém softwaru, elektronice, ale také recenze a návody ke hrám. A jeho život byl na poměry osmibitového tisku neobyčejně dlouhý. V různých podobách vycházel až do roku 2005.

Dalším dnes méně známým titulem byl ZX CODE, spojený s Klubem výpočetní techniky v Hradci Králové a spoluprací s KVT Náchod. Nešlo o naleštěný časopis z trafiky. Dobová charakteristika z roku 1991 jej popisuje jako pravidelný klubový zpravodaj rozmnožovaný cyklostylem v malém nákladu. Měl přibližně šest stran a zaměřoval se především na technické informace. Pozdější ZX Magazín uváděl, že Sinclair Club Hradec Králové vydával ZX CODE desetkrát ročně a příležitostně připravoval také monotematická speciální čísla. Dochované obsahy ukazují témata jako konstrukce české ULA pro ZX Spectrum, disketové jednotky, tiskárny, znakové generátory nebo porovnání Spectra s Didaktikem Gama. Právě podobná periodika nejlépe ukazují, že počítačová žurnalistika tehdy nebyla jen zábavou. Často suplovala technickou dokumentaci.

Po listopadu 1989 se situace během několika měsíců radikálně změnila. Najednou bylo možné zakládat soukromé firmy, vydávat vlastní časopisy a prodávat software. Osmibitová scéna přitom byla právě na vrcholu. Didaktik Skalica vyráběl československé počítače kompatibilní se ZX Spectrem a mezi uživateli existovala obrovská poptávka po informacích. A začaly vznikat časopisy, které si dnes pamatuje podstatně více lidí.

V únoru 1990vyšlo první číslo slovenského časopisu FIFO – First In First Out. Za projektem stáli mimo jiné Jozef Paučo, Pavol Albert a Ondrej Lupták. FIFO bylo zpočátku zaměřeno především na ZX Spectrum a kompatibilní počítače. Postupně se v jeho podtitulu objevovaly také Didaktik Gama, Didaktik M, Delta nebo SAM Coupé. Čtenář v něm našel programování, hardware, užitkové programy i hry. A právě herní část začala postupně získávat stále větší prostor. Objevovaly se mapy, návody, recenze, žebříčky a legendární „pouky“, tedy zásahy do programů umožňující například získat nekonečné životy. FIFO tak představovalo přechod mezi starší technicky orientovanou klubovou kulturou a nastupující profesionální herní žurnalistikou. Během jeho existence vzniklo přibližně 26 čísel.

Ještě osobitější příběh má Amatérský programátor, mezi čtenáři známý jednoduše jako AP nebo Apíčko. Vydával jej Petr Černý ve Starých Křečanech prostřednictvím firmy SECOM. Zaměřoval se především na začínající a amatérské programátory používající ZX Spectrum, Didaktik a kompatibilní počítače. A jeho začátky dokonale vystihují dobu. V rozhovoru publikovaném ve FIFO Petr Černý popsal, že na počátku vložil do projektu vlastních pět tisíc korun a pořídil starší cyklostyl. První číslo vyšlo v květnu 1990 v nákladu asi 160 kusů. Během zhruba dvou měsíců podle jeho tehdejšího vyjádření vzrostl počet odběratelů až na přibližně tisíc. Je tu navíc jedna kuriozita. První vydání časopisu neslo ještě název BAJT.

Teprve následně se titul ustálil jako Amatérský programátor. To může dnes snadno vést k záměně s úplně jiným časopisem BAJT Ladislava Zajíčka, který začal rovněž vycházet v roce 1990. AP byl v roce 1991 vydáván jako měsíčník formátu A5 o přibližně 24 stranách. Později se jeho podoba proměňovala. Číslo z roku 1993 se již samo charakterizuje jako „soukromý a zcela nezávislý časopis pro amatérské programátory na počítačích ZX Spectrum a Didaktik“, vycházející každé dva měsíce v rozsahu 40 stran. Na stránkách se objevovalo programování, hardware, textové editory, grafika, práce s pamětí nebo vlastní programy čtenářů. V roce 1993 však začaly časopis tížit ekonomické problémy. Po čtvrtém čísle bylo jeho vydávání zastaveno. AP je zajímavý ještě jednou věcí: ukazuje, jak malá mohla tehdy „redakce“ být. Jeden člověk mohl fungovat jako vydavatel, redaktor, sazeč, tiskař, distributor i technický poradce.

Není to ale náhoda. Časopis jsem zmínil už na začátku článku právě proto, že k němu mám osobní vztah. Jako malý kluk si pamatuji, jak jsem ve firmě SECOM, tedy ve firmě svého otce, pomáhal zalepovat obálky a lepit na ně štítky s adresami čtenářů. Z časopisu jsem se učil také BASIC a další základy práce s počítačem. Právě proto, že je toto spojení pro mě důležité, připravuji se svolením svého otce webové stránky s kompletním digitálním archivem časopisu AP i dalšími zajímavostmi. Než projekt spustím, vznikne k němu také rozhovor. Pokud máte vlastní dotazy, určitě napište. Odkaz na e-mail najdete v mém úvodním bio.

Zatímco první číslo pozdějšího AP krátce použilo název BAJT, v Praze začal roku 1990vznikat také profesionální časopis BAJT spojený s Ladislavem Zajíčkem a Bohumilem Ticháčkem. Šlo ovšem o úplně jiný projekt. Redakce získala licenci amerického magazínu BYTE a značná část obsahu československého BAJTu vycházela z materiálů amerického časopisu. BAJT se snažil přinášet odborné informace o moderní výpočetní technice a nebyl zaměřen pouze na osmibity. Jeho kořeny však přímo navazovaly na předlistopadovou počítačovou komunitu kolem Mikrobáze. BAJT pak vycházel v letech 1990–1995. Na příběhu dvou BAJTů je mimochodem dobře vidět, jak divoký byl počítačový tisk bezprostředně po revoluci.

V říjnu 1991se objevil další důležitý slovenský časopis – BiT. Vydávala jej společnost ULTRASOFT, která byla spojena s vývojem a distribucí počítačových her. Šéfredaktorem byl Ľudovít Wittek. BiT se v tiráži charakterizoval jako časopis pro uživatele domácích počítačů zaměřený převážně na herní a systémový software. Vedle ZX Spectra a Didaktiků se v něm postupně objevovaly také Amiga a PC. Vycházel pravidelně jako měsíčník a přežil až do roku 1994. Zachovalo se 39 čísel. Právě FIFO a BiT patří k titulům, na kterých lze dobře sledovat postupný odklon od čistě technického pohledu na počítače. Už nebylo nutné každý článek obhajovat tím, že počítač musí především něco užitečného počítat. Hraní se postupně stávalo samo o sobě legitimním tématem.

Počítačový boom však přinesl i řadu projektů, které rychle zmizely. V Plzni například vznikl Spectrum Software Servis Vladimíra Iry. Dobový ZX Magazín zaznamenal jeho první číslo v roce 1990. Později napsal, že další čísla již redakce neobdržela a jeden z předplatitelů dostal své předplatné zpět, protože pokračování časopisu nebylo možné realizovat. Podobných lokálních bulletinů a zpravodajů existovalo více a dnes po některých zůstalo pouze několik exemplářů nebo zmínka v jiném časopise. To také vysvětluje, proč je sestavení úplného seznamu tak obtížné.

A pak existuje ještě jedna zvláštní kapitola. Ataristé přišli s myšlenkou, že časopis vlastně nemusí být vytištěný. Český FLOP začal vznikat v prostředí Atari klubu v Rožnově pod Radhoštěm už ve druhé polovině roku 1989. Šlo o disketový magazín, tedy periodikum distribuované přímo na disketě a čtené na počítači. Z dnešního pohledu šlo vlastně o jakéhosi pradědečka internetového magazínu. Uživatel vložil disketu do počítače a články si četl přímo na obrazovce.

Dnešní pohled na staré časopisy může být trochu nespravedlivý. Tisk býval nekvalitní. Fotografie byly někdy téměř nerozeznatelné. Texty obsahovaly překlepy. Programové listingy zabíraly celé stránky a člověk je musel znak po znaku přepsat do počítače. Jediná chyba přitom mohla znamenat, že program nefungoval. Jenže internet nebyl. A právě proto nebyly Mikrobáze, ZX Magazín, FIFO, AP, ZX CODE nebo nejrůznější klubové zpravodaje pouhým čtením na volný večer.

Byly databází, učebnicí, poradnou, tržištěm, sociální sítí i diskusním fórem zároveň. Čtenář poslal dopis do redakce. Za několik týdnů nebo měsíců se odpověď objevila na papíře. Někdo jiný si ji přečetl na druhém konci republiky, napsal autorovi a vznikl další kontakt. Tímto pomalým způsobem se vytvářela síť lidí, ze které později vyrostli programátoři, podnikatelé, autoři her i odborníci českého a slovenského IT. Možná proto mají ty zažloutlé stránky dodnes zvláštní kouzlo. Nejde jen o nostalgii po ZX Spectru nebo Didaktiku. Jsou svědectvím doby, kdy člověk neměl odpověď vzdálenou jedno kliknutí. Pokud chtěl něco zjistit, musel hledat, ptát se, experimentovat – nebo čekat, zda vysvětlení nepřinese příští číslo časopisu.

Vedle kancelářského softwaru se v počítačových klubech zformovala nezávislá herní scéna. K nejvýraznějším patřila skupina Golden Triangle z prostředí 666. a 602. ZO Svazarmu, spojená se jmény František Fuka (Fuxoft), Miroslav Fídler (Cybexlab) a Tomáš Rylek (T.R.C.). Tito tvůrci dokázali na ZX Spectru psát technicky vyspělé hry, komprimované rutiny i generovanou hudbu a brzy překročili hranici amatérské tvorby. Profesionálnější podobu domácí produkci dodali také Karel Šuhajda a Tomáš Švece hrou Hlípa či konverze her Flappy a Boulder Dash pro PMD 85.

Největší tuzemský průlom však nepřišel skrze grafiku, ale díky textovým adventurám. Herní tvorba stála mimo pozornost komunistické cenzury, a stala se tak jedním z prvních skutečně necenzurovaných digitálních médií v Československu. Příkladem je Fukův Podraz 3, později přepracovaný pro ZX Spectrum, v němž hráč jako hacker proniká do bankovních sítí.

Jak dokládá Jaroslav Švelch v publikaci Gaming the Iron Curtain, na konci osmdesátých let kolovaly i anonymní, politicky subverzivní hry. Textovky napadaly propagandu, zesměšňovaly socialistická dogmata a reflektovaly potlačování svobody. Ve hře Přestavba například hráč vyřeší hádanku jen tak, že v temném tunelu spálí Marxův Kapitál, který ironicky „vyzařuje světlo pokroku“.

Silnou reakcí na Palachův týden byla hra Dobrodružství Indiana Jonese na Václavském náměstí v Praze dne 16. 1. 1989, v níž se popkulturní hrdina vyhýbá zásahovým jednotkám na Václavském náměstí. Podobně adventura 17. 11. 1989, šířená krátce po událostech na Národní třídě, stavěla hráče do role reportéra dokumentujícího policejní brutalitu. Tyto kazetové textovky se tak staly ranými digitálními protestními hrami a elektronickými letáky.

Sametová revoluce spolu se změnou trhu a dovozní politiky rychle ukončila většinu domácího hardwarového odvětví. Během několika let zanikla výroba osobních počítačů i velkých sálových systémů. Nešlo však o selhání českých techniků, ale o důsledek několika zásadních ekonomických a technologických změn.

Po sametové revoluci domácí hardwarový průmysl v otevřeném trhu rychle ztratil pozici, ale jeho znalostní základ nezmizel. Navázaly na něj obory, v nichž Česko a Slovensko uspěly i po roce 1989: elektronová mikroskopie, specializovaný software, kyberbezpečnost, e-Government i polovodičové technologie navazující na rožnovskou tradici.

Dnes existuje řada retro klubů, kde si nadšenci předávají programy, počítače, hry na kazetách i digitální podoby časopisů. Pamatujete si, jaká ta doba byla a co pro vás osmibitové počítače znamenaly? Pro mě osobně, jako pro šestiletého kluka, to byla svým způsobem revoluce. Dnes je všechno jiné: počítače jsou mnohem rychlejší, ale kouzlo tehdejšího objevování už se vytratilo. K tématu se určitě vrátím — podíváme se na některé programy, hry, vznik první typografie i dobové časopisy.