Článek
Nejsme s bráchou žádný gauneři, ale jak se na škole něco semlelo, občas se naše jména ukázala na seznamu hříšníků. V 7.A, kam chodíme, jsme celkem čtyři žáci a žákyně učitelek a dokonce třídní elita Hoťas je syn zástupce ředitele. A protože o polední pauze občas není co dělat, rozmohl se v naší třídě drobným nešvar. Páni kluci, jinak děti kuřáků, občas tatínkům seberou nějaké to cígo na pauzu před odpoledním vyučováním. U Belháka, kde kouří oba rodičové a nějaký ten smrad navíc se neřeší, probíhá výměnný obchod. Tak se mění sparty za bétéčka, partyzánky za letky a jiné kuřivo.
Naše kuřácké dýchánky netrvají dlouho. Tichou psaníčkovou poštou putuje třídou jmenný seznam kuřiva, které má ten nebo onen připravené na polední pauzu. Když ale předává neopatrná Žampaška psaní ještě nejopatrnější Stehlici, je vše odhaleno. Učitelka Hájková si předvolá hříšníky na stupínek. Tenkrát to nebyl ani černý puntík, ani poznámka do žákovské knížky. Ani rodiče nebylo nutné předvolat. Hájková vytáhla ze šuplíku zabavenou pomlázku pletenou z bužírek od nějakých kabelů. Každý kuřák dostal 3 rány tímto pendrekem a bylo vymalováno.
Já na tom tak tak trochu vydělal, doma by těch ran bylo určitě více. Soudružka učitelka po této události vydala zákaz o polední pauze opouštět školu. Tak naše další radovánky probíhají ve třídě.
Urazil Sovětský svaz, narazil a dostal pár facek
Hoťas, náš třídní sportovní referent, je velký obdivovatel sovětských sportovců a zvláště krasobruslení a krasobruslařů. Jednou mne tak naštval, že jsem prohlásil, „že Pachová s Gorškovem jsou nenažraní Sověti, kteří vyžerou každou soutěž.“ To už jsem ale zase naštval Hoťase já. „Rozbiju ti s kamarádem Fuňákem držku, když to neodvoláš.“ To samozřejmě neodvolám a jediný způsob, jak se problému vyhnout, byl útěk z třídy.
Jenže přezůvky do třídy nejsou zrovna vhodné na běhání a na brždění. Tak to jsem poznal následně. Ve dveřích se objevila soudružka učitelka Gašpercová, která byla vyhlášená výukou ruštiny. Copak to, ale ta postava… Váha zhruba 130 kilo a prsa něco mezi číslem 7 až 9. A tak jsem během jednoho okamžiku poznal, co je to brzdná dráha a rovnou zjišťuji, jak funguje airbag. Má hlava přistane mezi dvě obrovské dýně. Copak přistání? To bylo měkké, ale ten smrad. Soudružka Gašpercová, protože byla ruštinářka, používala parfém ze sovětského svazu „Duch Maskvy.“ A co následovalo?
Levou rukou tohoto nakynutého monstra jsem byl uchopen pod krkem a pravačka mi dala slušný průplesk za nevhodné chování. A když té bolševické godzille Hoťas nabonzoval, proč mě honil, dostal jsem ještě nášup za urážku sovětských sportovců. Tak nemusel nastoupit žák Fuňák, který byl považován za třídního siláka. Po držce jsem stejně dostal.
Papež Lenin? To už sranda nebyla
Tohle všechno byly v té době normální klukoviny. O tu pořádnou lumpárnu s politickým nádechem se postaral můj bráška.
Protože při cestě ze školy musíme překonat dost frekventovanou křižovatku u Rozkvětu, kde v té době ještě nebyl semafor, je nutné počkat na naši maminku, až doučí. Když odejde Žampaška se Stehlicí, také učitelské děti, zůstáváme s bráškou ve školním vestibulu opuštěni. Vlastně ne. Společnost nám dělá soudruh Lenin, ten ale sedí na podstavci a tupě zírá na vstupní dveře do školy. Já ještě dojídám půlku kubánského pomeranče, který jsem dostal na sváču. Když mám pečlivě vykousanou tuto ovocnářskou delikatesu od Fidela Castra, ozve se brácha. „Dej to sem, uděláme z toho plechového blbce fešáka.“ Bráška umístil slupku z půlky pomeranče na plešku Lenina. „Koukej, jak mu to sluší!“ Rázem máme papeže Vladimíra Iljiče prvního.
Kde se vzal, tu se vzal, dorazil ředitel školy soudruh Zeman. Tou dobou měla naše maminka vyhazov jak se říká na spadnutí a tato událost vše urychlila. Musela odevzdat bolševickou legitimaci KSČ. Nás tehdá neodměnila ani výpraskem, který byl na denním pořádku, na to byl výsledek našeho počínání moc vážný. Jen říkala: „Kluci, bacha na ty průšvihy, příště vyletím i ze školy.“
Takže učitelské děti nejsou jen třídní šprti jako pionýr Hoťas, ale pěkní lotři, kteří dokážou dostat do maléru i vlastní rodiče.
___
čtvrtý díl ze série článků napsaných na základě vzpomínek mého otce důchodce. První tři najdete na mém profilu.
