Článek
Jako kluk jsem chodil na kurz potápění. Když mladší bráška Kamil povyrostl, chodil také. Každý rok, v době předvánoční, ta úplně poslední hodina byla nejlepší - byla to organizovaná hodina blbnutí. Hlavní bod programu? Výlov bazénu. A co to znamená? No, ochránci zvířat ať radši dále nečtou, nebo se z toho orosí a budou mít zkažené celé Vánoce. Ale tak to zkrátka tenkrát bylo. Jiná doba…
Výlov bazénu znamenal to, že pár instruktorů plavání zašlo s vaničkou na koupání dětí do nedaleké rybárny a pro každého malého potápěči byl zakoupen kapr. Po výlovu v rybárně musel každý kapřík ještě přežít transport v mraze do městských lázní na starém Mostě, kde byl následně vhozen do teplé chlorované vody. Kapra dostal ten, kdo si ho chytil. Téměř omráčení kapříci byli tak snadnou kořistí mladých potápěčů, takže i my máme kapra. Maminka bude mít radost, a co teprve tatínek!
Vypadl v tramvaji a ještě byl oživen
Jenže náš kapr byl hodně odolný jedinec. Při cestě ze starého Mostu nám třikrát vypadl v tramvaji na podlahu a když jsem ho s velkou slávou předal mamince, moc nadšeně nevypadala. Asi tušila co bude následovat. Brácha okamžitě napustil vanu, no kapr si musí ještě naposledy zaplavat.
Následující den byly v naší rodině hodně veselé Vánoce. Protože náš tatínek sotva zabil mouchu, musel s naším kapříkem zpět do rybárny. Proč? Pro smrt. Tehdá se ještě neřešilo, zda má kapr smrt takovou, nebo makovou. Tlustá bába s gumovou zástěrou majzla šupináče po palici násadou od sekery a nazdar. S velkou slávou přinesl tatínek omráčenou rybu zpět domů.
To ale nikdo netušil, že v zapomenuté nevypouštěné vaně zahájí můj bráška okamžitou resuscitaci. Očka malého dítěte se rozzářila a náš kapr zase plave. Když se maminka ptala, kde je ten blbej kapr, tatínek zkoprněl. „Vždyť byl v síťovce na kredenci,“ říkal. Brácha se přikrčil pod stolem a hustá předvánoční nálada by se dala krájet. Maminka při hledání ryby vstoupila do koupelny, když spatřila čile plavajícího kapra, prohlásila: „Kterej zmetek nedobrej toho blbce zase oživil?“
To už tatínek dostal rozkaz jak od generála. „Sbal se a bez hlavy se nevracej.“ Když se tatínek během hodiny opět objevil v rybárně, zoufalá prodavačka s zeptala: „Co zase máte?“ „Reklamaci,“ zazněla odpověď. „Bez hlavy se nesmím vrátit domů.“ „A které?“ „Té kapří.“
Tentokrát nevzala prodavačka násadu od sekery, ale pořádný sekáček na maso. Tatínek nakonec nechal hlavu v rybárně, tedy tu kapří. Polévka nebude. Kapra jsme ještě ani nezačali porcovat a už jsme ho měli plné zuby.
...
třetí díl ze série článků napsaných na základě vzpomínek mého otce důchodce. První dva najdete níže:
