Článek
Pojďme se ale nejdříve zastavit u historie cukrové třtiny jako takové. Ta má svoji domovinu v Jihovýchodní Asii, konkrétně Papua-Nová Guinea. Ta se postupně rozšiřovala do Indočíny, kde na ni narazil v 3.stol.př. n.l. Alexander Veliký Makedonský. Do Evropy se dostává více během Křižáckých výprav, první plantáže se vysazuji v Maghrebu, na Kanárských a Azorských ostrovech, Kapverdách a Madeiře. Až do zámořských objevů se z ní v Evropě vyrábí cukr jen pro ty nejbohatší obyvatele.
Vše se ale mění od 28.10. 1492, kdy Kryštof Kolumbus objevil Ameriku a na své 3.výpravě do zámoří přiváží sazenice cukrové třtiny. Od té chvíle zažívá cukrová třtina, cukr a rum začátek své moderní historie!
Hned několik evropských národů následovalo Španěly a snažilo se také uzmout kousek půdy v „Nové Zemi“ pro sebe. Hlavními soky se tak stali Britové a Francouzi. Každý na to šel po svém. Španělé byli v Karibiku prvními, rozdrobili své snahy mezi těžbu nerostných surovin, vysazováním plantáží se třtinou, tabákem, kakaem, kávou atd. Britové naopak vsadili vše na jednu kartu a na svých nově získaných územích vysazovali plantáže pouze s cukrovou třtinou. Dnešní optikou se to jeví jako efektivnější cesta. Díky dostatečné a časem velmi propracované infrastruktuře prodej cukru z britských kolonií, posléze i rumu, celosvětově vzkvétal. Britská koruna výnosy investovala do budování britského námořnictva, které se stalo důležitou distribuční cestou obchodu. V ten moment Brit vládne nad celým obchodem. Francouz svým způsobem kopíruje britské snahy, nicméně v menším množství a s odlišným výrobním postupem odkazující na, v té době známou, produkci brandy. Tato odlišnost je svým způsobem znatelná i v dnešní produkci, tzv. „agricole rhumů“.
No a Španěl a výroba rumu? Skutečná tradice vzniká až v pol.19.století, kdy probíhají velké investice na Kubě a Dominikánské republice. Stavějí se zde nové lihovary osazené v té době naprosto moderními měděnými kolonami. Vzniká tak destilát čistý, lehký a neutrální, tolik odlišný od těžké a kořenité britské produkce.
A nyní již nahlédněme za brány legend a nejasných rumových příběhů. Pojďme zabádat, kde je ten skutečný příběh, který osvětlí, proč se třtinovému destilátu už několik staletí říká právě RUM / RON / RHUM.
Dnes je možné narazit nejméně na 5 různých příběhů odvozujících slovo rum.
1. První příběh má základ na palubě lodi. Jde konkrétně o slovo „Rumbullion“, což v devonshirském dialektu značí velkou vřavu, tedy hluk, který na lodi námořníci, posilnění třtinovým destilátem vydávat. Spojení „hulákajícího námořníka s destilátem z cukrové třtiny? Poměrně reálné vysvětlení…
2. Druhý příběh je z mého pohledu nejpravděpodobnější, zakládá se na objektivních skutečnostech. Tou skutečností je spojení slova rum s latinským slovem pro cukr (saccharum) nebo cukrovou třtinu (saccharum officinarum). Destilát, který pochází z cukru třtiny, pojmenovat obdobně a zjednodušeně? Za mě jasná volba!
3. Jiný příběh říká, že bylo slovo rum odvozeno od s cukrem dušeného pokrmu, který známe z kreolské kuchyně, která je velmi populární například v Louisianě. Hledejme tedy kořeny v Jambalaye.
4. Původem slova rum se zabývali již také autoři encyklopedie Britannica, vydané v roce 1911. Ti tvrdí, že bylo slovo rum odvozeno od malajského slova „brum“ nebo „bram“. Další vysvětlení po sobě ale nenechali. Co o to, vzhledem k blízké domovině cukrové třtiny (Indonésie – Papua-nová Guinea) to zní reálně. Podrobnější fakta ale skutečně neznáme.
5. Poslední, pátá teorie, je založena na holandských námořnících, resp. spíše jejich sklenicích, z kterých rum pili. Víme, že takto popíjeli zejména řadový námořníci, admiralita popíjela gin. Těmto sklenicím s rumem se říkalo „rummers“, což je slovo odvozené od holandského slova pro sklenici – „roemer“.
Ať už se nám zdají některé příběhy méně a některé více uvěřitelné, doporučuji každému z vás, nechť si najde tu sobě nejbližší a nejpravděpodobnější. Vždyť rum je destilát volnomyšlenkářů, není příliš svázaný pravidly, nabízí plno chutí a zážitků. Každý z vás si zajisté najde své favority. Tak na zdraví!
