Článek
70 let zavřená v šuplíku
Možná se teď ptáte, jak je možné, že kniha takto významného autora byla vydána až v 21. století? Proč měl Napoleon Hill a jeho potomci obavy tuto knihu publikovat? Jednoduše se obávali, jak bude kniha přijata ve společnosti. Autor v knize velmi kriticky pohlíží na vzdělávací systém a kritikou nešetří ani vůči církvi. Proto se již tehdy zeptala Hillova žena: „Jsi si jistý, že naše společnost pochopí a přijme hlavní myšlenku a tvé knihy?“ Nejistota a pochyby byly natolik velké, že Hillovi nedovolily knihu vydat. Kladete si stále otázku, z čeho měl Hill takový strach? Proč byla kniha vydaná nadací Napoleona Hilla až po 70 letech? Svůj díl práce na vydání knihy nese i Sharon Lechterová, která je jednou z lektorek této nadace a přidala do knihy dnešní pohled a porovnání se současnou dobou, což knize určitě prospělo.
Samotný název knihy Jak přelstít ďábla již mluví za své. Tento název nám může naznačit, že kniha bude mluvit o duchovnu, církvi a nadpřirozených silách. Nebudu to zastírat a ve výsledku tam Hill o těchto tématech mluví dost. Nemluví ovšem abstraktně, ale zcela konkrétně, a to tak, že si to dokáží představit i naprostí ateisté a odpůrci jakéhokoli duchovna. Musím říct, že z některých kapitol až mrazilo, když si člověk při čtení uvědomil, že je Napoleon Hill psal v roce 1938. Tedy v období, kdy si společnost prošla válkou, světovou pandemií španělské chřipky a velkou ekonomickou recesí.
Co se v knize dozvíte?
- Kde všude se v moderní společnosti skrývá ďábel
- Dozvíte se, jak funguje přírodní zákon tzv. hypnotického rytmu
- Jak využít Hypnotický rytmus ve svůj prospěch
- Objevíte sedm principů duchovní, mentální i fyzické rovnováhy
- Naučíte se ovládat svou sexualitu
- Zjistíte, jak funguje trpělivost a jak získat vytrvalost pro své chování
- Pochopíte, že každý má právo svobodného myšlení
Jiné já
Kniha začíná vyprávěním Napoleona Hilla, kde Hill popisuje velmi krátce svůj život a jeho velké milníky, které jej přivedly jak k velkému bohatství, tak i k naprosté chudobě. Dostává se až do období svého života, kdy se v něm probudilo jeho tzv. jiné já. Je to terminus technicus, stav mysli, o kterém již kdysi vyprávěl Hillovi Andrew Carnegie, když jej najímal na práci redaktora a vnukl mu myšlenku, která Hilla přivedla k vypracování 13 principů úspěchu. Aby Carnegie tehdy Hilla přesvědčil k dlouhé a náročné práci, řekl mu:
Pokud tuto práci přijmeš, neměl bys zpovídat jen těch pár úspěšných, ale také spoustu těch, kteří selhali. Měl bys pečlivě zkoumat mnoho tisíc lidí, kteří byli označeni za ‚neúspěšné‘. Tím myslím muže a ženy, kteří v životě došli až do bodu zklamání, protože nedosáhli cílů, které si stanovili a ze srdce si jich přáli dosáhnout. Jakkoli se to může zdát rozporuplné, mnohem víc se o úspěchu naučíš od neúspěšných lidí než od těch úspěšných. Naučí tě totiž, co nemáš dělat. Pokud svou práci vykonáš úspěšně, dojdeš na jejím konci k velkému překvapení. Zjistíš, že příčina úspěchu není něčím, co je od člověka odděleno; je to síla ve své podstatě tak nehmatatelná, že si jí většina lidí nikdy ani nepovšimne; síla, která by správně mohla být nazývána ‚JINÉ JÁ‘.
Napoleon Hill v knize přiznává, že tehdy příliš nechápal, o jakém stavu to Carnegie mluvil. Carnegie mu ale řekl: „Až jednou tento stav přijde, poznáš to.“ A tak se také stalo. Dnes bychom možná tento stav označili za nějaký šestý smysl. V ten moment, kdy Hill začal poslouchat svůj šestý smysl - své jiné já -, otočil se jeho život vzhůru nohama a tím správným směrem. Tento směr ho dovedl až k vydání jeho prvních bestsellerů.
Ďábel je všude
Hill v knize využívá velmi zajímavou paralelu. Většina knihy je psaná formou zpovědi, a to zpovědi samotného ďábla. Nečekejte ovšem žádného Lucifera nebo čerta z pohádky. Hill popisuje ďábla jako jakoukoli negaci v našem životě. Popisuje ho zde dokonce jako záporný náboj každého atomu ve vesmíru. Pokud bych to hodně zjednodušil, tak dle Hilla je ďábel v jakémkoli neštěstí v našem životě, je přítomen v jakékoli naší negativní myšlence, v čemkoli, co nějakým způsobem negativně ovlivňuje naše životy. Jako protiklad, tedy pozitivum, je pak označován Bůh a víra v něj. I když se tento popis může zdát na první pohled velmi spirituální, opak může být pravdou.
Hill se totiž snaží na tomto příkladu ďábla jako jakékoli negace v našem životě a jeho následné zpovědi ukázat všechny okolnosti, kvůli kterým lidé nedosahují úspěchů a štěstí v životě, a to v jakémkoliv věku. Hill tak ve většině obsahu knihy pokládá ďáblovi velmi přímé otázky a ten je mu povinen popravdě odpovídat, a to i s vědomím toho, že ho tyto odpovědi mohou stát ztrátu kontroly nad 98 % lidí na této planetě. Ďábel totiž popisuje Hillovi, že jeho hlavním cílem není přivést lidi do pekla, ale udělat jim už peklo na zemi a že se mu to docela daří, protože vede nad Bohem, u 98 lidí ze sta. Aby Hill umocnil atmosféru a vážnost rozhovoru, oslovuje ďábla výhradně slovy „Vaše Veličenstvo“. Když se například ve svých prvních otázkách ďábla zeptal, jak vypadá, tak rozhovor vypadal následovně:
Otázka: To je skvělý nápad, Vaše Veličenstvo. Začněte tím, že mi řeknete, kde žijete. Pak můžete popsat, jak vypadáte.
Odpověď: Jak vypadám? Ale pane pozemšťane, já přece nemám žádné tělo. Takové břemeno by pro mě bylo přílišným handicapem. Skládám se z negativní energie a žiji v mysli lidí, kteří se mě bojí. Obývám také polovinu každého atomu fyzické podstaty a každou jednotku duševní a fyzické energie. Možná lépe porozumíte mé podstatě, když vám řeknu, že jsem negativní část každého atomu.
Otázka: Aha, už vím, co tím chcete říct. Snažíte se naznačit, že nebýt vás, nebyl by svět, hvězdy, elektrony, atomy, lidské bytosti, prostě nic. Je to tak správně?
Odpověď: Přesně tak! Naprosto správně.
Ďábel současně ve svém rozhovoru s Hillem neoznačuje lidi, které má pod svou nadvládou, jako neúspěšné, protože i tito lidé, kteří se nám ostatním mohou zdát jako úspěšní, mohou být pod jeho nadvládou. Lidi, které má ve své moci, označuje jako ty, kteří se nechávají unášet, a naopak ti, nad kterými se mu nepodařilo převzít moc, jsou označení jako lidé, kteří jsou „neunášeni“. Pokud bychom chtěli popsat ty, kteří jsou neunášeni, tedy kteří jsou pod nadvládou Boha, tak jsou to jednoduše lidé, kteří mají sami vládu nad svou myslí. Jsou to lidé, kteří se nenechávají unášet životem, ale kteří jsou jeho tvůrci. Tito lidé mají velmi jasné rysy a znaky, které Hill v knize také popisuje a velmi detailně uvádí, jak se těmto znakům naučit a také jaké hodnoty díky nim lidé získávají.
Hlavní myšlenka knihy
Každý můžeme překonat neúspěch a vymanit se z nadvlády hlasu, kterým se necháváme v životě unášet. Každý máme chtěné a nechtěné myšlenky, schopnost myslet a naučit se rozpoznat, které z těchto myšlenek mají pozitivní přínos pro náš život. Naučme se naslouchat našemu vnitřnímu hlasu, využijme jeho pozitivní energii a následujme náš jasný plán. Získáme tím příležitost překonat každý neúspěch a naplnit naše nejhlubší tužby.
Zdroje a doporučená literatura:
Kniha Jak Přelstít Ďábla od Napoleona Hilla (Napsána v roce 1938, vydána v roce 2008, do češtiny přeloženo v roce 2011)
