Článek
Kolikrát jste se již v životě pokoušeli o nějaké zlepšení? A kolikrát jste nedokázali udělat ani první krok ke kvalitnějšímu životu, protože jste cítili obavy?
Abychom dosáhli lepších výsledků, potřebujeme se zaměřit na procesy, pomocí kterých jich dosáhneme, a tyto procesy jsou skryté v naší mysli. Představují naše návyky. Proč je ale pro nás tak složité tyto procesy změnit a zažíváme obavy, jakmile se o to pokusíme? Abychom tyto negativní pocity strachu překonali, potřebujeme je nahradit jejich opakem. Potřebujeme získat silný pozitivní náboj, který vychází z naší touhy po zlepšení. Často se nám ale nedaří podobné pocity probudit. Náš rozum chápe veškerá pozitiva plánované změny, ale emočně je nejsme schopni prožít. Narazíme v ten moment na stav naší mysli, který nám v tom začne tak trochu bránit. Je to pocit úzkosti, možná pocit strachu z toho, že nedokážeme změny dosáhnout. Někdy je tento pocit úzkosti a strachu nahrazen výčitkami, například že jsme neudělali to, co jsme si předsevzali nebo pro co jsme se odhodlali.
Síla zvyku
Přemýšleli jste někdy, proč je pro nás tak složité dosáhnout pozitivní změny? Vědomě jsme schopni si ujasnit, proč dané změny chceme dosáhnout, ale jakmile se o to začneme pokoušet, čeká nás to nejnáročnější, a to přesvědčit i podvědomou část naší mysli. Ovšem podvědomí se brání, nechce nám dát nic jen tak a zadarmo, moc se mu to nelíbí, že chceme provést nějakou změnu, a proto podstrkává ty pocity úzkosti a strachu jako jakýsi svůj obranný mechanismus. Našemu podvědomí jen velmi těžko vysvětlíme, proč bychom neměli dělat něco, co jsme dělali řadu let, a proč to chceme teď zničehonic změnit.
Podvědomí má rádo pohodlí a bezpečí a nechápe racionální důvody, proč by mělo vystoupit ze své zóny komfortu. Zvyklo si, že si ke kávě zapálíme cigaretu, a těžko mu vysvětlíme, že od teď si ji nemůže zapálit, protože chceme přestat kouřit. Navíc má s tímto zlozvykem uložené pozitivní emoce. Cítíme pocity uvolnění stresu, uklidnění a bezpečí, když si například zapálíme cigaretu. Jen představa života bez tohoto rituálu nás dostává do nervozity. Pro podvědomí je to něco nového, neznámého, je pro něj nepohodlné dělat něco, na co si tolik let zvykalo, a tak se brání a používá k tomu svůj nejúčinnější nástroj - strach. Najednou zažíváme pocity úzkosti, a potom, třeba když nějakou ze zásad porušíme, ještě rádo přidává výčitky, aby nám ukázalo, že nejsme dost dobří, abychom plánované změny dosáhli.
Mnohdy se svých cílů vzdáme dřív, než se vůbec pokusíme o jejich realizaci. Raději uvěříme v černé představy naší mysli, které jsou často mnohem horší, než jaká by byla realita. Své o tom věděl i jeden z nejznámější praktikujících stoiků Seneca, když řekl:
Ve fantazii trpíme častěji než ve skutečnosti.
Věřím, že jste to určitě už v životě někdy zažili. Ocitli jste se před nějakou překážkou a začal vás ovládat strach. Začali jste přemýšlet, co vše se může stát, pokud se rozhodnete překážku překonat. Říkali jste si: Tohle znám, o tom už jsem slyšel, to může dopadnout velmi špatně.
Převzít kontrolu
Je to přesně ten stav, kdy nad námi strach přebírá kontrolu. Jsme nervózní a zažíváme pocity úzkosti. Tyhle pocity nám vysávají energii, až už jí nemáme dostatek k tomu, abychom se vůbec pokusili překážku překonat. A potom, jako černá tečka na závěr, přijdou ještě výčitky, které nám jen ubírají na sebevědomí a způsobují ztrátu sebedůvěry. V takovém případě pak najednou potřebujeme pro překonání překážky nějaký vnější impuls. Potřebujeme někoho, kdo k nám přijde, zvedne naše sebevědomí, dodá energii a pomůže k překonání strachu, sebe sama, a pak i celé překážky. Často potom sami zjistíme, že to vlastně byla hračka a že náš strach byl opravdu zbytečný. Věřím, že víte, o čem mluvím, a že to každý z nás někdy zažil. Jak se tomu ale ubránit? Jak docílit toho, abychom se nenechali ovlivňovat strachem a nenechali ho převzít kontrolu nad naším chováním?
Prvním krokem může být třeba už jen uvědomění, že strach je přirozená věc a že je to jen nástroj, kterým se mě má mysl snaží bránit před něčím nepohodlným. Když jsem byl pozván Petrem Štěpánkem (jehož články si můžete přečíst i zde na medium.cz), ambasadorem nadace Napoleona Hilla, abych vystoupil na lednové konferenci Nakopávač roku před publikem šesti set diváků, také jsem cítil obavy. Naštěstí jsem ale už pochopil jak tyto obavy zpracovat a nedovolit strachu, aby převzal kontrolu nad mým chováním a také s tím jsem seznámil diváky zmíněné konference. Pomáhá mi k tomu jednoduchá sebekoučovací technika. Jednoduše si začnu povídat se svým strachem. Nevnímám jej však jako protivníka, ale jako přítele, který mě varuje před nebezpečím. V rámci rozhovoru se strachem si položím tyto čtyři otázky:
- Před jakým nebezpečím se mě snaží strach ochránit?
- Na základě jaké zkušenosti můj strach předpokládá, že se jedná o nebezpečí?
- Jaký nejhorší scénář by se mohl uskutečnit?
- Jak velká je pravděpodobnost, že se tento scénář skutečně naplní?
Až příště budete cítit nervozitu a obavy z nové výzvy, zkuste si položit tyto jednoduché otázky. Nevnímejte strach jako protivníka, který vám chce uškodit a neplýtvejte svou energii do marného boje. Využijte sílu, jakou v sobě strach skrývá a přetavte v palivo, které pomůže překonávat životní překážky.
Zdroje a doporučená literatura:
Kniha Jak přelstít ďábla od Napoleona Hilla
Kniha Přeuč svůj mozek od psychologa Setha Gilihana
Kniha Tajná řeč emocí od Karly Mc'Larenové
