Článek
Svět není černobílý
Každý z nás jsme během dne vystavení desítkám situací, které v nás vyvolávají různé emoce. Napadlo vás ale někdy jak je možné že jedna stejná situace, dokáže ve dvou různých lidech vyvolat rozdílné reakce? Proč se někomu při pohledu na vánočního kapra sbíhají sliny a druhý opovrhuje zhnusením? Proč někdo sedí hodiny nadšeně s prutem u rybníku a druhý nechápavě kroutí hlavou? Odpověď můžeme hledat v emocích.
Co jsou vlastně takové emoce? Proč je vůbec máme? Položili jste si někdy podobnou otázku? Samotné slovo EMOCE vychází z latinského slova motere – v překladu hýbat se. Ve své podstatě jsou tak všechny lidské emoce jen impulsem k jednání. Pokud bychom jako lidé neměli žádné emoce, pravděpodobně bychom se nikam neposunuli a jen naplňovali nejzákladnější potřeby pro život. Každá emoce má svou úlohu a jejím úkolem je vést nás k akci. I vědci dnes mohou díky nejmodernějším metodám zkoumat, jak každá emoce připravuje naše tělo na jinou reakci.
Jako lidé jsme se naučili rozdělovat věci na dvě hromádky. Dělíme věci na dobré a špatné, pozitivní a negativní, černé a bílé. Svět kolem nás ale přece není vůbec černobílý. Je pestrý, barevný a vybízí nás k porozumění, a ne k odsouzení. Proto jsem přesvědčený, že jedním z prvních kroků k dosažení vědomého života, je přestat věci rozdělovat nebo soudit a snažit se jim více porozumět.
Vrátím-li se zpět k emocím, tak přece i ty mnoho z nás rozděluje na dobré a špatné. Možná tak děláme právě podle toho, že nás tyto emoce vedou k činům, které ve skutečnosti dělat nechceme. Důsledkem takového rozdělování však může být, že se ty „špatné“ emoce budeme snažit potlačit nebo ignorovat a ty „dobré“ emoce začneme vyhledávat. Zjistíme například, že nám koupě nové kabelky, auta, nebo jen pár lajků na sociálních sítích udělalo hezký pocit. A tak ve jménu tohoto pocitu směřujeme i naše další chování. Jenže, jak se říká – s jídlem roste chuť. A po čase, když nás někdo rozčílí a my už nejsme silní natolik, abychom náš hněv potlačili, tak začneme snadno vyhledávat útěk k oněm dobrým pocitům. Snadno se pak jednoho dne může stát, že máme skříň plnou kabelek a už ani ty nám nedělají radost. A to může být jen důsledek toho, že nechápeme skutečný význam emocí a snažíme se potlačovat, případně ignorovat něco, co je nám zcela přirozené.
Co myslíte, není lepší cestou snažit se věcem porozumět a ptát se sám sebe, proč mám potřebu reagovat ve jménu vzniklé emoce? Proč nás tak vytáčejí ti blbci za volantem? Proč pociťujeme smutek, hněv nebo radost? Pojďme se podívat, jaký je skutečný význam našich emocí. Věřím, že je to první kroku k tomu, abychom se s nimi naučili zdravěji pracovat.
STRACH
- Je jednou z nejsilnějších emocí, kterou jsme se naučili vnímat v negativní konotaci. Napoleon Hill, který je mnohými označován za zakladatele moderního osobního rozvoje, dokonce ve svých knihách označuje strach jako největší překážku našeho úspěchu. Přitom základním úkolem strachu je ochrana. Jakmile začneme pociťovat strach, dochází k hromadění krve v kosterním svalstvu, a to především v dolních končetinách, což nám usnadňuje útěk. V ten moment zbledne obličej, protože krev je odváděna jinam. Lidově se říká: „Tuhne krev v žilách“, nebo „stydne krev“. Okruhy v emočních centrech mozku začnou vyplavovat hormony, které v nás vzbuzují ostražitost a připravují na blížící se reakci.
ŠTĚSTÍ
- Tento pocit zažíváme jistě raději, než tomu bylo v předchozím případě, tak často pocit štěstí řadíme na hromádku pozitivních emocí. Při pocitu štěstí dochází ke zvýšené aktivitě v tom mozkovém centru, které brání emocím, jež řadíme na druhou – negativní hromádku. Štěstí stimuluje a uvolňuje větší množství energie a současně tlumí mozková centra, kde se tvoří starostlivé myšlenky. Při pocitu štěstí dochází k uvolnění, relaxaci a vzbuzuje v nás nadšení pro jakýkoliv úkol.
HNĚV
- Většina z nás se hněvu vyhýbá, pokud je to jen trochu možné. Hněv má podobný účel jako strach, je to obrana. Při hněvu se zvyšuje krevní průtok v rukou, což nám usnadňuje například uchopení zbraně. Zrychluje se také srdeční tep a spouští se rychlé vyplavení adrenalinu do krevního oběhu. Tato emoce uvolňuje rychlou a fyzicky náročnou reakci. Proto pokud začínáme pociťovat agresivní chování jako je hněv, mohli bychom se nejprve sami sebe zeptat, proti čemu se máme potřebu bránit nebo proč chceme na někoho zaútočit?
LÁSKA
- Tento pocit jistě patří mezi ty vyhledávanější. Lásku možná vnímáme jako protiklad hněvu a podobně jako štěstí je zdrojem energie, se kterou máme chuť do života. Pocit lásky v nás vyvolává něžné city, které pociťujeme také při sexuálním uspokojení, a tyto city dráždí parasympatiku nervového systému, jenž je protipólem sympatiku, který se aktivuje stresem, strachem a zlobou. Láska dodává energii a přispívá k takovému psychickému stavu, který nás má vést k uspokojení a spolupráci.
PŘEKVAPENÍ
- Vybavte si nyní, jaká je vaše automatická reakce, když vás někdo překvapí. Možná zvednete ruce vzhůru, ale především otevřete oči, jak nejvíce je to jen možné. Touto reakcí začne padat více světla na oční sítnici, a tím se zvyšuje počet informací plynoucích do mozku. Díky lepší informovanosti si snadněji uvědomujeme, což nám umožní hledat co možná nejlepší řešení dané situace. Úkolem překvapení je připravit nás na nečekanou situaci.
ZHNUSENÍ
- Přirozená reakce, jakmile ochutnáme něco, co nám nechutná, je po celém světě stejná. Ten výraz ve tváři si jistě dokážete nyní představit. Něco nám například smrdí, a tak se snažíme přirozeně uzavřít nos, něco nám nechutná, a tak se to snažíme vyplivnout. Tato emoce nás opět chrání před něčím nepříjemným, co by nám mohlo ublížit. Pocit zhnusení můžeme prožívat i při chování druhých lidí, a tak se jim přirozeně začneme stranit a máme k nim odpor.
SMUTEK
- I tento stav má v našich životech svou roli. Úkolem smutku je pomoc. Chce nám ulehčit a pomoci vyrovnat se s významnou ztrátou v životě, jako je například smrt blízkého člověka nebo jiné závažné zklamání. Smutek v nás vyvolává pokles energie a nadšení pro nejrůznější činnosti. Zpomaluje metabolismus. S prohlubováním smutku může dojít až k depresím. Tento stav nám dává příležitost truchlit nad ztrátou, abychom pochopili dopad dané události na náš život. S postupným přibýváním energie nám smutek pomáhá začít znovu a lépe. Vědci se domnívají, že smyslem smutku bylo udržet v bezpečí domova snadno zranitelné lidi, než se vyrovnají se ztrátou.
Zdroje a doporučená literatura
Kniha Myšlení rychle a pomalé od Dianela Kahnemana
Kniha Řeč emocí od Karly McLarenové
