Článek
Mexický spisovatel Don Miguel Ruiz, je mnohými považován za duchovního vůdce vycházející z toltécké mytologie. Možná že jméno autora vám neřekne tolik, jako jeden z jeho nejslavnějších bestsellerů Čtyři dohody. Věřím, že mnozí z vás tuto knihu budete znát, a proto si rádi připomenete některou z myšlenek Dona Miguela Ruize. A pokud knihu náhodou neznáte, možná vás tyto myšlenky budou inspirovat k jejímu přečtení. Určitě také stojí za to zajít do divadla na představení Čtyři dohody v podání Jaroslava Duška. Kniha Čtyři dohody je označována za 36. nejprodávanější knihu na světě, byla přeložena do více jak 40 jazyků a po celém světě jí bylo prodáno nad 12 milionů výtisků. Možná i tato čísla vypovídají o tom, že stojí za to si knihu přečíst.
Osobní svoboda
Když se řekne kniha Čtyři dohody a jméno Don Miguel Ruiz, tak první myšlenka, která mi naskočí v mysli, je osobní svoboda. Miguel Ruiz se obecně zabývá tímto tématem ve většině svých knih a svého učení. Někteří lidé jej označují za esoterika, ale málo se ví, že je vystudovaným neurochirurgem a že medicínu opustil až po velmi vážné, téměř smrtelné autonehodě, která jej málem stála život. Tehdy se rozhodl změnit směr svého života a zabývat se jeho skutečnou podstatou.
Pojďme se podívat na jednu z jeho slavných myšlenek. Nebrat si nic osobně – jedna z hlavních myšlenek ze slavné knihy, která mi naskočí hned po tématu osobní svobody. Jak s tímto tématem souvisí? O tom vypovídá například Ruizova myšlenka:
Nic si neberte osobně. Nic z toho, co ostatní činí, není kvůli vám. To, co ostatní říkají nebo dělají, je odrazem jejich vlastní reality, jejich vlastního snu. Když se stanete odolnými vůči názorům a činům ostatních, nebudete se již zbytečně trápit.
Touto myšlenkou nám vlastně Miguel Ruiz říká, že k dosáhnutí osobní svobody stačí přestat přijímat odpovědnost za názory druhých lidí. Každý z nás má svůj unikátní pohled na svět a jediné, za co jsme zodpovědní, je pouze náš pohled a náš svět. Jak říká Jarda Dušek – pokud jsem v očích někoho za debila, jsem debilem v jeho světě a není nutné přijímat jeho svět za svůj. A toto Ruiz potvrzuje také další myšlenkou:
Nemáme nikdy odpovědnost za činy druhých, neseme odpovědnost jen za ty své.
Zkusme si uvědomit, že velikost každé svobody přímou měrou souvisí s mírou zodpovědnosti, kterou jsme ochotni přijmout. A tím, že zcela zbytečně přijímáme zodpovědnost za názory druhých, tak i sami sebe zbytečně připravujeme o osobní svobodu. Nebrat si věci osobně označuje autor knihy Čtyři dohody dokonce jako životní návyk, který si můžeme osvojit. Dokládá to další jeho citát:
Až si z toho, že si nic nebereme osobně, vytvoříme silný zvyk, vyhneme se v životě mnoha nepříjemnostem.
V životě mi pomohlo si uvědomit, že abychom byli schopni něco získat, musíme se naučit také dávat. Jenže abychom měli mít co dát, je potřeba naučit se také přijímat. A právě naučit se nebrat si věci osobně je zvyk, který nám pomáhá umět přijímat. Přijímat názory druhých, aniž bychom přebírali zodpovědnost za jejich svět. Díky tomu se vyhneme zbytečně negativním emocím a nepříjemnostem, jež mohou na tyto emoce navazovat.
Naprosto chápu, že nebrat si věci osobně se řekne strašně snadno, a zajisté i vás už napadla myšlenka: Jenže jak toho dosáhnout? Jak si přestat brát věci osobně? Vodítkem nám může být další Ruizova myšlenka:
Předpokládáme, že ostatní myslí stejně jako my. A z toho důvodu máme strach být uprostřed jiných sami sebou. Domníváme se, že nás ostatní budou soudit, dělat z nás oběť, zneužívat nás a obviňovat, jako to děláme my sami. Ještě dříve, než nás mají příležitost zavrhnout jiní, zavrhneme se sami.
Zde je vlastně řečeno, že dokud člověk nepřijímá zodpovědnost sám za sebe, tak nemůže dosáhnout osobní svobody a nedokáže si osvojit návyk přestat si brát věci osobně. V zásadě nám Don Miguel Ruiz říká, že dokud nejsme schopni přijmout sami sebe, nemůžeme být ani schopni přijmout názor někoho jiného, aniž bychom si jej nebrali osobně. Dostáváme se tak tím k tomu, co nejvíce rozhoduje o kvalitě našeho života, a tím je, jaký vztah jsme navázali sami k sobě. O čemž vypovídá jeho pátá myšlenka:
Když cítíte lásku sami k sobě, nežijete už svůj život v závislosti na názorech jiných lidí. Nepotřebujete, aby vás druzí lidé přijímali nebo vám říkali, jací dobří jste, protože vy víte, kdo jste.
Láska je ta nejsilnější lidská emoce. Pokud děláme věci s láskou, děláme v tu chvíli to nejlepší, čeho jsme schopni. A ten, kdo není schopen cítit lásku sám v sobě, ji bude jen stěží hledat mezi jinými. Vnímáte to podobně? Dokážete se řídit těmito myšlenka každičký den svého života?
Zdroje a doporučená literatura:
Kniha Čtyři dohody od Dona Miguela Ruize
