Hlavní obsah
Seberozvoj

Jak na radost podle MUDr. Radkina Honzáka

Foto: shutterstock

Také máte ve svém okolí někoho, kdo už zapomněl jak se usmívat na svět? Nebo snad sami už nemáte v sobě sílu pro úsměv? Zkusme se zamyslet, co za tím stojí a hlavně jak to můžeme změnit.

Článek

Vstoupíte do MHD a většina lidí má skobu ve tvářích, tupě zírají do obrazovek mobilních telefonů a vezou se dalším všedním dnem. Podobných obličejů můžete za den potkat stovky, neřkuli tisíce. Ať už je to mračící se prodavačka za pultem, nepříjemná obsluha v restauraci nebo vyčerpaná sestřička u lékaře. Nejhorší na tom všem je, že se člověk nechá snadno blbou náladou nakazit, a to doslova. V podobném prostředí je občas náročné udržet si pozitivní pohled na svět a úsměv na tváři. Souhlasíte?

Rozhodnutí pro úsměv

Občas se během dne zastavím, začnu sledovat lidi kolem a jednoduše se usmívám na svět. Občas si připadám trochu jako cvok, ale když se mi podaří pár lidí pousmát, nebo té naštvané prodavačce za pultem zvednout náladu vstřícným slovem, sám mám z toho dobrý pocit a tolikrát se mi už stalo, že jsem svým dobrým pocitem nakazil i druhé lidi. Potvrzují se mi tak slova psychiatra MUDr. Radkina Honzáka z nedávné besedy zaměřené na duševní zdraví: „Emoce jsou nakažlivé, protože jsme sociální druh.“

Co se týče stavu duševního zdraví ve společnosti, tak statistiky v tomto ohledu nejsou příliš lichotivé. Spotřeba antidepresiv stoupá a čím dál více lidí vyhledává pomoc odborníka. Je to daň za život v blahobytu? Je to součást informační doby, kdy máme celý den k dispozici přístup k mediálnímu světu a ten nás neustále zásobuje zprávami způsobující nepříjemné pocity? Jistě to hraje svou roli, otázka ale zní, co s tím můžeme dělat?

Skutečnost, že jsou naše subjektivní světy neustále krmeny negativními zprávami, ale nemusí být vůbec to nejhorší. Jsou tu i mnohem horší události, kvůli kterým propadáme blbé náladě a nedokážeme se v životě radovat. Jsou to bolestivé situace z minulosti, které s sebou táhneme jako kouli u nohy, a tak si nejsme schopni v životě poskakovat radostí. Někomu možná ublížil milovaný partner, někoho zradil nejlepší přítel a někdo jiný třeba jen nemůže zapomenout na křivdu, kterou mu způsobil kolega v práci.

Emocionální koule u nohy

Zášť, vztek, naštvání i touha po pomstě. To vše jsou emoce, které nás vyčerpávají. Jsou to emoce, které naplnily kouli u nohy těžkým olovem. A my se trápíme. A mnohdy i celý život přemýšlíme nad otázkou proč? Proč mi druhý tak ublížil? Jak mi mohl člověk, který mě miloval, vrazit kudlu do zad? Co lidi vede k tomu, že druhým ubližují?

Někteří lidé se snaží najít odpověď i celý život. Vyčerpávají se a trápí pro lidi, kteří se netrápí pro ně. Zvyknou si ukazovat prstem kolem sebe, ukazují na darebáky, kteří ubližují druhým lidem, ale neuvědomují si, že každý máme v sobě sílu říct dost a chránit si vlastní hranici. Ale jak z toho všeho ven a najít v minulosti ponaučení a zkušenost?

Prvním krokem může být přestat si klást otázky, na které stejně nejde najít odpověď. Jak totiž vysvětlil Radkin Honzák, lidské chování není řízené rozumem: „Lidé o sobě smýšlí jako o racionálních bytostech, které občas cítí emoce. Ve skutečnosti jsme ale emocionální bytosti, které občas používají rozum.“

Toto uvědomění může být zcela zásadní, protože občas prostě nemůžeme vědět, jak velkou kouli u nohy si s sebou táhnou životem druzí lidé. Možná jim v dětství někdo ublížil, možná jim také někdo vrazil kdysi kudlu do zad, a oni se teď kvůli pouhému strachu z další bolesti chovají zcela iracionálně a nevědomky ubližují druhým lidem. A často si ani nejsou vědomi, že druhým lidem nějak ublížili. Protože velmi často se stává, že to všechno dusíme v sobě a nejsme schopni říct, když nám něco vadí, nejsme si schopni uhájit osobní hranici.

A jaké je tedy doporučení MUDr. Radkina Honzáka na radostný život v podobném světě? Dovolte mi závěrem citovat jeho myšlenku:

Musíme se naučit odpouštět, protože nejhorší je táhnout s sebou křivdy a vztek na někoho jiného. Jenže druhému člověku je to strašně jedno a my se naprosto zbytečně vyčerpáváme. Jsou to blbé emoce, které neřešíme, ale táhneme, to znamená dusíme v sobě od rána do večera. Podobní lidé žijí život bez radosti, žijou ho ještě navíc blbě… Víte, já mám takovou básničku, ve které se říká – Jdou dny tvé, rosa je nevěnčí. Musíme si uvědomit, že když si uděláme dny, které rosa nevěnčí, tak si je děláme z větší části sami.

Zdroje: Beseda s MUDr. Radkinem Honzákem a PhDr. Mariánem Jelínkem na téma Jak si poradit s negativními emocemi

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz