Článek
Ztělesnění amerického snu
Bylo mu 13 let, když jeho otec Will a matka Margaret prodali všechen svůj majetek, aby si pro celou svou rodinu rezervovali cestu do Ameriky. Psal se rok 1848, když Andrew Carnegie se svým o osm let mladším bratrem a rodiči opustili rodné Skotsko, aby se vypravili hledat nový život do země neomezených možností. Tehdy připluli do New Yorku, ale odsud pokračovali dál a usadili se na předměstí Pittsburghu.
Mladý chlapec Andrew Carnegie pracoval od svých 13 let. Začínal v bavlnárně, ale o rok později byl najat jako posel pro telegrafní společnost. Zde se naučil ovládat telegraf, a díky tomu byl povýšen na operátora. S touto dovedností následně získal práci u Pensylvánské železnice, kde se poznal s majitelem společnosti Thomasem Scottem. Ten si Carnegieho vážil za jeho pracovitost a spolehlivost, ve 24 letech jej povýšil a stal se jeho mentorem. Čímž prakticky odstartovala podnikatelský cesta mladé imigranta.
Se svým úspěšným podnikáním se už tehdy stal Andrew Carnegie ztělesněním amerického snu. V roce 1901 mu bylo 66 let, když své průmyslové impérium prodal finančníkům ze skupiny JPMorgan za 480 milionů dolarů. Toho dne vznikla slavná United States Steel Corporation a Andrew Carnegie se stal nejbohatším mužem na světě.
Cesta filantropa
Ačkoliv na Carnegieho najdete ve společnosti mnoho názorů, jednu věc mu nelze upřít. Slavný průmyslník se do lidských dějin zapsal jako filantrop a mecenáš. Zastával názor, že muž, který umírá až příliš bohatý, umírá zneuctěn, a proto se rozhodl veškeré své jmění rozdat ve jménu dobra. Svou cestu filantropa zahájil již v roce 1870. Když uzavřel sňatek se svou ženou, musela podepsat předmanželskou smlouvu, ve které souhlasila s Carnegieho úmyslem rozdat během svého života prakticky celé své jmění. Dva roky po svatbě napsal Andrew Carnegie dílo Evangelium bohatství, kde vyjádřil svůj odvážný pohled na bohaté jako na správce svého bohatství, kteří by jej měli využívat více pro blahobyt lidí ve společnosti než pro svou extravaganci.
Prostřednictvím své filantropie vracel do společnosti to, co mu kdysi dal jeho mentor Thomas Scott a co se měl příležitost naučit jako mladý pracující chlapec v knihách. Nejrůznějším organizacím rozdal nad 350 milionů dolarů a postavil nad 2 500 knihoven nesoucích jeho jméno. Také je díky tomu často označován za „patrona knihoven“. Říká se, že Carnegie měl pro podporu knihoven dva hlavní důvody.
- Věřil, že kdokoliv, kdo má přístup ke vzdělání a touhu učit se, může dosáhnout stejného úspěchu jako on sám.
- Prostřednictvím otevřených knihoven dával novým imigrantům příležitost získat kulturní znalosti o jejich zemi.
Netajil se však, že první důvod byl pro něj samotného významnější, když ve svých vzpomínkách vyjádřil vděčnost obchodníkovi ve výslužbě, plukovníku Andersonovi. Ten kdysi dal mladému chlapci přístup ke vzdělání a sám Carnegie na jeho chválu napsal:
Je to jen nepatrná pocta, která dostatečně nevyjadřuje pocit vděčnosti, jež cítím za to, co udělal Anderson pro mě a mé vrstevníky. Vlastní zkušenost z mládí mě přivedla k tomu, že není produktivnějšího využití peněz pro rozvoj dobra u chlapců a dívek, kteří již v sobě mají ambice a schopnosti toto dobro rozvíjet, než je otevření veřejné knihovny ve společnosti.
Svou poslední společnost založil Andrew Carnegie v roce 1911. Jeho Carnegie Corporation byla čistě filantropická instituce, která se věnovala šíření znalostí a jejich porozumění. Byla to jeho poslední filantropická společnost založená přímo Carnegiem a vložil do ní své zbývají jmění ve výši 135 milionů dolarů. Tyto prostředky byly použity především na podporu vzdělávání a mezinárodního míru.
Osudové setkání
Pro správce této společnosti vybral Carnegie své dlouholeté spolupracovníky a těm dal svolení přizpůsobit programy organizace době. Tehdy v darovací smlouvě napsal:
Podmínky na Zemi se nevyhnutelně mění, proto žádný moudrý muž nebude navždy svazovat správce na konkrétní cesty, příčiny a instituce… Nejlépe vyhovuje mým přáním pomocí vlastního úsudku.
Carnegie byl pacifista, věřil, že ve vzdělání společnosti je klíč k mezinárodnímu míru. Byl zastáncem filozofie úspěchu a snažil se tuto filozofii šířit dál. Roku 1908 se poprvé setkal s mladým neznámým reportérem Napoleon Hillem, který měl ambice studovat práva. Tehdy se Hill slavnému filantropovi zmínil, že si na svá studia práv chce vydělat peníze skrze rozhovory s úspěšnými lidmi. Chce zjišťovat, jak svého úspěchu dosáhli, a jejich příběhy sepisovat do časopisů. Na konci jejich prvního setkání se Carnegie ambiciózního reportéra zeptal, zda má dostatek odvahy, aby vykonal nabídku, kterou se mu chystá udělat. Hill tehdy odpověděl, že právě odvaha je to jediné, co má, a je připraven provést, cokoliv mu Carnegie navrhne.
Tehdy pronesl Carnegie řeč, která, když ji Napoleon Hill vyslechl, v něm zasadila semínko budoucího velkolepého díla. Hill se stal poradcem Andrewa Carnegieho a získal od něj doporučující dopisy, díky kterým se mohl potkat s nejúspěšnějšími lidmi tehdejší doby. Během svého dvacetiletého výzkumu, kdy studoval filozofii úspěchu, vyzpovídal více je 500 úspěšných lidí tehdejší doby a více jak 2 500 těch, kteří v životě neuspěli. Výsledkem jeho dvacetiletého výzkumu byla příručka ke kurzu Zlatá pravidla úspěchu (The Law of Success). V roce 1937, poté již jako uznávaný autor, vydává Napoleon Hill své životní dílo Think and Grow Rich. Jeho knize, která u nás vychází pod názvem Myšlením k bohatství, je přičítán velký díl na ukončení velké hospodářské krize a je doposud označována za jednu z nejprodávanějších knih všech dob.
Četli jste slavnou knihu?
Jakým způsobem vás ovlivnila?
Budu rád za vaše komentáře, které zanecháte v diskusi pod článkem.
Zdroje a doporučená literatura:
- Kniha Myšlením k bohatství od Napoleona Hilla
– Kniha Evangelium bohatství do Andrewa Carnegieho
