Článek
Mám pro Vás jednu hádanku.
Je všude s Tebou a nikdy před ním neutečeš.
I když Tě vyděsil, nebyl to jeho cíl.
Je to ochránce a stráží Tvůj směr.
Co je to?
Věřím, že odpověď znáte. Než se k ní ale dostaneme, dovolte mi citovat malý kousek zprávy jednoho z posluchačů podcastu Myšlením na vrchol. Ivan ve své zprávě píše:
„Lukáši, děkuji Vám za poutavě zpracované vydání FC magazínu, kde se zabýváte překonáváním sebe sama. Líbí se mi příběhy lidí, kteří v životě něco dokázali, a zejména oceňuji pracovní listy, díky kterým si člověk uvědomí spoustu věcí. Když jsem si přečetl příběh Marie Monterssori, uvědomil jsem si, kolik balastu si člověk nese životem a jak jsme se ve škole úplně zbytečně naučili mít strach udělat chybu. Objevil jsem v sobě mnoho strachů, které krmí hlas v hlavě, který mě neustále sráží ke dnu, a nevím, jak se tohoto strachu zbavit. Dovolte mi proto otázku, jak porazit strach, který mi nedovolí v noci spát?“
Pokořit strach?
Nejprve mi dovolte Ivanovi poděkovat za důvěru, se kterou se na mě obrátil. Moc si toho vážím a velmi mě těší, že i jemu je má tvorba inspirací. A jak jste na tom vy? Zvládáte pracovat se strachem? A máte už odpověď na mou hádanku?
Správnou odpovědí je stín. Právě on je všude s námi a právě před ním člověk nikdy neuteče. Stín může člověka pořádně vyděsit, ale záleží jen na tom, pod jakým úhlem pohledu jej pozorujeme. Strach a stín mají spolu mnoho společného. Proto tato hádanka.
Jakmile se člověk lekne vlastního stínu a začne před ním utíkat, může utíkat klidně celý život. Jenže stínu nikdy neuteče. Vždy mu bude v patách. A když už si člověk myslí, že utekl vlastnímu stínu, stačí se jen podívat na druhou stranu a uvidí jej znovu. Někteří lidé proto mají obavu rozhlédnout se kolem sebe, aby náhodou nespatřili to, co jim není příjemné. Něco tajemného a temného, s čím se nebyli ochotni vyrovnat. Se strachem to bývá dost podobné. Když člověk nemá odvahu postavit se mu čelem a vnímá strach jen jako něco špatného, začne před ním utíkat. Podobně jako před vlastním stínem.
Přestaň utíkat
Ve svém podcastu jsem už vyzpovídal desítky úspěšných osobností z řad podnikatelů, sportovců, nebo manažerů. Všiml jsem si dvou zásadních vlastností těchto lidí. První je houževnatost a druhá je umět pracovat se svým strachem. Všimněte si ale, prosím, že není zapotřebí se strachem bojovat, nýbrž naučit se s ním pracovat. Pamatujte prosím, že právě způsob, jakým pohlížíme na své strachy, rozhodne, zda se budeme pouštět do marného boje, nebo překonáme sami sebe a posuneme se životem o stupínek výš.
Zkusme si uvědomit, že se strachem je to skutečně podobné jako s vlastním stínem. Kdo se naučil vnímat strach jako něco špatného, ten jej nemůže nikdy překonat, protože před ním neustále utíká. Možná bychom mohli najít ve svém okolí někoho, kdo by nám dodal dostatek odvahy a síly. Někoho, kdo by nás chytil za ruku a pomohl nám překonat vlastní strach. Jenže dokud budeme před strachem utíkat, podobně jako před vlastním stínem, jednoduše nebudeme schopni takové lidi najít. Nejsme schopni přijmout své obavy a strachy. Proto před nimi utíkáme a proto se někteří lidé tak snadno dostanou v životě do krysího závodu, kde utíkají sami před sebou. Před svými obavami. Před svými strachy a stíny.
Základem sebepřekonávání je najít ve svém vnitřním světě takové zdroje energie, které budou člověka podporovat k růstu, a nikoliv jej táhnout ke dnu. A právě nezpracovaný strach je jedna z nejsilnějších emocí, která má sílu stáhnout člověka na dno. Dokud jej budeme krmit, tak těžko zvládneme překonat sami sebe.
Sám jsem kdysi chápal strach negativně. Už jako kluk jsem v sobě dusil spousty obav a strachů, před kterými jsem se snažil utéct. Myslel jsem si, že strach je něco špatného. Něco, čemu bych se měl v životě za každou cenu vyhnout a s čím je potřeba mermomocí bojovat. Však jsem k tomuto způsobu smýšlení byl také veden svým okolím. „Nebuď takový srab!“ říkalo mi. „Čeho se furt bojíš?“ ptalo se mě, čímž mi dávalo najevo, že mít strach je špatné a je nutné proti němu bojovat. A tak jsem se snažil bojovat, a když jsem neměl dost sil, začal jsem před strachem utíkat. Také už vidíte, jak je tento způsob práce se strachem náročný na energii? Ten, kdo se strachem bojuje, nebo před ním utíká, se chová stejně jako ten, kdo bojuje s vlastním stínem. Prostě nemůže nikdy vyhrát.
Proto je důležité naučit se vnímat strach jako našeho ochránce, a nikoliv jako protivníka. Účelem strachu není udělat nám ze života peklo na zemi, nýbrž nás před takovým životem chránit. Problém je pouze v tom, že dokud nebudeme chtít znát skutečný záměr, se kterým za námi strach přichází, a budeme jej vnímat jen jako nepřítele, tak se nás strach může snažit sebevíc chránit, ale nikdy se mu to nemůže podařit. Naučme se vnímat strach jako přirozenou součást života. Neptejte se strachu: „Proč mi chceš zase ublížit?“ Snažte se mu porozumět a zeptejte se jej: „Před čím mě chceš ochránit?“ Věřím, že díky tomu přestanete utíkat a překonáte sami sebe. Přeji šťastnou cestu…
