Článek
„Bojím se, že zklamu své blízké.“
„Co když to nevyjde a o všechno přijdu?“
„Mám strach, že se zase spálím a že znovu zažiju tu samou bolest.“
Poznáváte některou z těchto myšlenek?
Co prozrazují o našem vnitřním nastavení?
Pokud v životě zápolíte s vlastními pochybami, možná máte problémy se v životě posunout o krok dál. Možná už nějaký ten čas stojíte na místě a nedokážete se rozhodnout. Pokud tomu tak je, a nedokážete dát šanci novým věcem nebo zážitkům, značí to určitou disharmonii ve vašem vnitřním světě. Jednoduše bychom mohli říct, že strach převzal kontrolu nad chováním a přikoval vás v životě do jednoho bodu. Jistě máte nějaké touhy, sny a přání, ovšem obava z jejich nenaplnění je stále silnější. A tak se nám snadno stane, že celá léta setrváváme v zóně pohodlí, kde člověku nic moc nehrozí, a tak nějak životem proplouváme na vlně každodenních stereotypů.
Život ve strachu
Mnoho lidí uvěřilo, že strach je nepřítel, kterého musíme pokořit a za každou cenu s ním bojovat. Málokdo dokáže vnímat strach jako nejlepšího kamaráda, který to s námi myslí dobře. A věřte, že sám moc dobře vím, o čem je řeč. Z dětství jsem si odnesl do života mnoho strachů, pro které jsem nemohl zdravě prospívat a se kterými jsem dlouhá léta bojoval. Nakonec jsem ale pochopil, že podobný boj je zbytečný, začal jsem naslouchat sám sobě a časem pochopil, jak se strachem pracovat.
Přirozeností každého z nás je touha mít se v životě dobře. Chceme prožívat radost a krásné chvíle. Chceme růst a rozvíjet se. Je to zapsané od dětství v naší DNA. Všichni to v sobě máme, jen to někteří lidé pod tíhou strachu začali ignorovat. Tito lidé uvěřili, že má být nejprve práce, a až potom zábava. Uvěřili, že povinnosti a závazky vůči jiným lidem jsou důležitější než oni sami. Všichni v sobě máme nějaké sny a touhy, jenže někteří lidé je už nedokážou pod tíhou závazků a povinností vnímat. A často je to jen proto, že tito lidé žijí ve strachu.
Zkusme si nejprve uvědomit, čeho se to vlastně bojíme. Máme snad strach o vlastní život? Vůbec ne! Mnohem častěji máme strach, že do firmy přijde někdo lepší, bojíme se, že nás opustí partner, a úplně nejčastěji cítíme obavu, že nejsme dost dobří. Ve skutečnosti tak nemáme strach o život jako takový. Mnohem víc se bojíme o vlastní ego. Jsou to dva druhy strachu, které bychom se měli naučit rozlišovat.
Přirozenost
Pojďme si uvědomit že strach je nám všem stejně přirozený jako dýchání. Ať se budeme snažit sebevíc, tak vždy se jednou nadechneme, a se strachem je to úplně stejné. Můžeme se jej snažit potlačovat sebevíc. Můžeme proti němu bojovat, snažit se jej potlačit, a možná si můžeme i malou chvíli myslet, že jsme nad strachem vyzráli. Ovšem jen do doby, než si znovu v naší mysli najde místo, což mu vlastně nedá moc práce. Stačí pár dobře mířených novinových titulků nebo pár vyobrazení tragických událostí a strach se znovu probouzí v mysli. Proto se potlačování strachu dá snadno označit za ztrátu času. Často při pátrání po příčinách našich obav a strachů, můžete ve svém dětství narazit na situace, které nás vyděsily k smrti nebo způsobily nějaké jiné zranění na duši. Je to prožitá negativní zkušenost, která nás může děsit klidně po zbytek života, a právě kvůli nějaké nezdravě prožité drobnosti z dětství se nemůžeme v životě posunout dál.
Čtenáři a posluchači podcastu Myšlením na vrchol mi často píšou: „Proč pořád potkávám ty samé blbce? Proč se mi v životě pořád opakují podobné situace? Proč pořád dělám ty samé chyby a nedokážu se z nich poučit?“ Odpovědi na většinu těchto otázek můžeme hledat v minulosti. Jednoduše jsme v minulosti zažili nepříjemnou situaci, jež v nás způsobila vnitřní bolest. Většinou se nám podařilo situaci nějak prožít a vyřešit, ovšem ne vždy jsme situaci vyřešili zdravě.
- Zažili jste zradu ve vztahu?
- Zklamali Vás vlastní rodiče nebo děti?
- Podvedl Vás parťák v podnikání?
- Naletěli jste nějakému podvodníkovi?
- Jaké pocity si odnášíte z podobných situací?
Pokud v sobě stále nesete pocit hořkosti, je to pravděpodobně jeden z hlavních důvodů, proč se podobné situace opakují. Podobné pocity v člověku vyvolávají obavy, které snadno přerostou až ve strach, který ovládá jeho život.
Nenech se ovládat
Strach je tak silná a hluboká emoce, že má sílu ovládat celý náš život, aniž bychom si to uvědomovali. A možná i to je důvod, proč vědci uvádějí, že negativní myšlenka je několikanásobně silnější než myšlenka pozitivní. Negativní myšlenky souvisejí s naším strachem, jehož původ je v amygdale, což je ta část mozku, která funguje jako paměť našich emocí a která má přímé synaptické spojení s naším limbickým systémem. Proto, když žijeme ve strachu a máme z něčeho neustálé obavy, tak se podle toho také chováme, aniž bychom si to vlastně uvědomovali. Mysl jako taková nezná negaci. Proto když říkám, že něco nechci, například nechci přijít o klienta, nechci přijít o partnera, obnovujeme sami v sobě prožitou hořkost a trápení, což probouzí silnou negativní emoci strachu. Je to podobné, jako bychom neustále otevírali staré jizvy a nechtěli jim dovolit se úplně uzdravit.
Neustálé otevírání starých křivd probouzí strach z jejich opakování, a ten dále znemožňuje myslet na lepší budoucnost. Sami sobě bráníme přijmout nové výzvy, protože máme obavu z další vnitřní bolesti. Proto se potřebujeme naučit pracovat se strachem a pochopit jeho smysl. Když se naučíte vnímat strach jako svého ochránce, můžete si následně položit otázky: „Před čím mě chceš chránit? Před jakou bolestí mě varuješ?“
Jakmile získáme odvahu položit si podobné otázky, můžeme objevit nevyřešené nebo nezdravě prožité situace z minulosti. Jsou to vzpomínky, které v nás vyvolávají právě ony pocity hořkosti, hněvu či zášti. Vzpomínky, které nás bolí a před kterými se snažíme chránit. Pokud jsme ale už jednou v minulosti v nějaké situaci zvolili útěk, tak je velká pravděpodobnost, že to uděláme znovu. Snadno pak můžeme utíkat celý život a prožívat podobné situace. Můžeme se potom divit, že se opakují stejné chyby, nebo že potkáváme ty samé blbce? Abychom to celé mohli změnit, potřebujeme nejprve najít jiné řešení nepříjemné situace. Třeba přestat utíkat. Podívat se na prožitou bolest jinýma očima a dovolit sami sobě uzdravit staré křivdy. Zvládáte to? Jak se vám daří v životě překonávat strach? Budu se těšit na vaše komentáře.
Zdroje a doporučená literatura:
– Kniha Jak přelstít ďábla od Napoleona Hilla
- Myšlení rychlé a pomalé od Daniela Kahnemanna
- Magazín FC Kurz - Jak pokořit strach
